Morana, Vesna, Kostěj, Baba Jaga. Známá jména, o kterých jste možná slyšeli, když jste byli děti. Slovanská mytologie skrývá mnohé příběhy a historky. Jsou plná legend, mýtických bytostí a kreatur. Jsou plná dobra i zla a tak typické podzimní atmosféry.

Morana a Vesna jsou sestry, které postihla kletba. Vesna pořád dokola umírá a prožívá jeden život za druhým. V cizí rodině, plna vzpomínek na minulost. Morana zase žije život nekonečný, plný opovržení a strachu všech v okolí. Vesna, ztělesnění světla a naděje. Morana, plna temnoty a smrti. Obě ale spojuje sesterská láska a snaha porazit černou magii. Povede se jim kletbu zlomit? Ale za jakou cenu?

Fantasy prostředí, dvě časové roviny, sarkastická Morana a lehce naivní Vesna. Dcera zimy vypráví dva příběhy tak odlišných sester - první je o tom, jak sestry stihla zlá kletba a druhý o tom, jak se tuto kletbu snaží porazit. Vladimíra Šebová s lehkostí rozehrává napínavý a zajímavý příběh, který dokáže upoutat nejen hlavním duem, ale i svou atmosférou, která dokonale zapadá do pochmurného podzimního času. S Moranou a Vesnou procházíte temným lesem, starou vesnicí nebo rozpadající se pevností. Potkáváte magické bytosti a poznáváte tajemnou Jadwigu.

Příběh je přímočarý a nehraje si na nic, co není. Jednoduchý námět, ale zpracovaný s viditelnou láskou v textu. O něco víc pak zaujme vztah dvou sester. Jasnozřivá Vesna totiž často může svých chováním lézt čtenáři krkem, naopak nemilosrdná a lehce krutá Morana si získává svou pozornost díky nehynoucí a ochranitelské lásce k Vesně. Jedna sestra nechá tu druhou pykat za těžký zločin, druhá je schopná pro tu druhou obětovat svůj život. Celá staletí trvající kletba je ale v něčem změnila...

Dcera zimy není obsáhlý příběh, řekne ale vše podstatné a vývoj se posouvá uvěřitelně a jasně. Autorka má navíc velmi příjemný styl vyprávění a skvěle svým textem vyvolá v čtenáři nejen tu pochmurnou ale i lehce pohádkovou atmosféru, která se ke knize tak hodí. Obě časové roviny jsou snaze poznatelné, stejně jako i viditelný vývoj a posun obou sester, především u Morany. Kniha neobsahuje žádné šokující zvraty, ani velké bitvy, i přesto ale dokáže zaujmout a rozhodně bude vyčnívat mezi podzimními novinkami.

Bradova tajná noční identita Smrťáka vzala za své. Už tak se životem sotva protloukal, o domácnost se povětšinu staral jeho mladší a šikovný bratr a jeho mysl užírala touha po pomstě. Jeho bratr je pro něj malou nadějí, světlem na konci cesty a jeho důvěra je pro něj vším. Společně se vypravili na západ, aby si našli dobrou práci, koupili pozemek a žili svůj sen. Sen je ale v nedohlednu a Bradovo jediné pojítko s normálním životem se začíná pomalu vytrácet.

Manga Green Blood pokračuje ve své krasojízdě. První díl byl hlavně představující a více než samotným příběhem zaujal obdivující a temnou kresbou. Plnou detailů a emocí. Na konci nás ale zaskočil menší zvrat. Zvrat, který bude mít dlouhodobé následky a to nejen pro hlavního hrdinu. Na scéně se totiž objevuje nová postava, bývalá jednička a Bradův předchůdce - Raymond Fitzgerald. Na rozdíl od Brada je Raymond schopný čehokoliv, aby dosáhl svého. Nebojí se jít cestou plnou krve a smrti, nebojí se ani využít nevinných obětí. Třeba rodinných příslušníků.

Nakladatelství Crew nám každý rok servíruje nejen osvědčené a oblíbené komiksy a mangy, ale přichází i s těmi novými. A často přinese i něco, co jsme na českém trhu ještě neviděli. V Japonsku najdete nejen obrovské množství žánrů a témat, ale také příběhy, které tak trochu vyčnívají z typické představy japonské mangy.

Stejně jako v klasické beletrii nebo komiksu, tak i v manze můžete najít příběh, který se odehrává v prostředí čistokrevného westernu. Je to ale hodně neobvyklá kombinace. Masasumi Kakizaki nás ale od prvních stran přesvědčuje, že japonský komiks a americký western dohromady rozhodně jdou. Kakizaki navíc není českým čtenářům neznámý, protože u nás debutoval one shotem hororu Skrýš. Příběh manželské dvojice a úchvatně mrazivé a atmosférické kresby rozhodně stojí za povšimnutí.

Celou recenzi najdete na stránkách Fantasya.cz

Západozemí se otřásá v základech. Chlapecký král i král na severu jsou mimo hrací pole a královna v exilu stále dává dohromady neporazitelnou armádu a víc než politika je zajímají otroci. Stannis je bůhví kde a Železný trůn tak stojí před novým pánem. Získat ho ale nebude snadné. Boj o přežití teď získává hlavní roli.

Hostina pro vrány nás již po čtvrté vítá do světa plného intrik, zrady a politikaření. V tomhle světě je téměř jedno, zda vlastníte draky nebo tlupu nemrtvých. Tady se boj o moc vyhrává zákeřností, podrazem a ostrou břitvou ukrytou ve stínech. Hostina pro vrány se časově nijak neposouvá oproti předchozí Bouři mečů a obě knihy jsou rozdělené podle postav a lokací. Ve čtvrté knize tak potkáte postavy, které jsme v Bouři prakticky neviděli - Cersei, Jamie, Arya, Sansa nebo Brienne. Své čtenáře pak Martin zavede do Králova přístaviště, Řekotočí nebo na Železné ostrovy.

Jeden boj skončil, další je ale na řadě. Bývalá Jedi, padawanka Anakina Skywalkera, se rozhodla jít vlastní cestou. Vždycky ale měla okolo sebe oporu, pomocnou ruku. Pak ale její svět zničili. Impérium převzalo vládu a Ahsoka Tano zůstala na všechno sama.

Galaxii vládne Impérium a krutá ruka císaře dokonává zkázu, kterou začala už dlouhá léta předtím. Řád rytířů Jedi byl vyhlazen. Palpatine usedl na trůn. V galaxii, na dalekých odlehlých místech, nachází útočiště poslední přeživší, kteří doufají, že nikdy nebudou nalezeni. Ahsoka, která z Řádu odešla ještě dlouho před pádem, našla nové místo na zemědělské planetě. Nové místo pro ni znamená nový start a možnost začít žít prostý obyčejný život. Impérium má ale dlouhé ruce a Ahsoka se musí rozhodnout. Bude jen přihlížet blížící se zkáze nebo odhalí svou totožnost a pomůže novým přátelům?

"Jsou dva druhy rodin," řekla Miara po chvíli. "Jeden druh je jako já a Kaeden, kdy se narodíš na správném místě správným lidem a nemáš na výběr. Když máš štěstí, je to dobré. Druhý druh je rodina, kterou si vybereš."

Útlý román Ahsoka můžete dějově zařadit po Epizodu III - Pomstu Sithů a pokud jste znalci i animovaných seriálů, tak tento příběh najdete mezi pátou řadou Klonových válek a první řadou Povstalců. Postava Ahsoky tak není velkou neznámou, právě naopak, dostává se ji jak velké obliby, tak i toho záporného přijetí.

Jako bývalá padawanka Anakina Skywalkerka se po svém odchodu z Řádu snaží uniknout veškeré pozornosti. Snaží se žít nudný a nezáživný život, být nenápadná a na první pohled obyčejná. Autor knihy se tak zaměřuje na její morální hodnoty, vnitřní pocity a snahu bouřit se proti vlastnímu přesvědčení. Jít ale proti svému vlastnímu já je ale těžké a často i nemožné. Přetvařovat se dokáže jen málokdo a ne každý to vydrží věčně. Postava Ahsoky je tak zobrazena velmi reálně a její rozhodování a vnitřní pohnutky přirozeně vyplývají ze situací.

O vedlejších postavách se toho nedá moc říci. Je jich hodně a jejich chování a reakce jsou dosti předvídatelné. V konfrontaci s Ahsokou ale vznikají často vtipné situace a jejich prostřednictvím si Ahsoka uvědomí, kam by se měl její život ubírat v nejbližší době. Druhou a tu temnou stranu barikády pak představuje samotné Impérium, které tu ale není prezentováno žádnou výraznou postavou. Ono samo o sobě je Impérium ztělesněním zla a v tomto příběhu se ukazuje, kam až jeho ruka může dosáhnout.

Ahsoka v knize často vzpomíná na minulost, opírá se o své válečné zkušenosti a snaží se dle zvyku plánovat hodně dopředu. S tím souvisí i neustálé "ohlížení se za rameno" nebo strach z odhalení. Paranoia tak z knihy doslova dýchá, ale s ohledem na rozkaz 66 se není čemu divit. Období, které kniha pokrývá, je doba plná melancholie a opatrnosti. Je to doba, kdy se Galaxie stává nebezpečnou pro jakoukoliv bytost. Nikdy nevíte, kdo vás zradí, kdo vás pozoruje a kdo vám může vrazit kudlu do zad.

Román Ahsoka přináší svým čtenářům jen minimum nových informací, ale o to víc fanoušci ocení zmínky z minulosti a hlavně jim přiblíží postavu Ahsoky v jednom krátkém časovém období, které je ale neméně důležité. Komorní příběh tak neřeší záchranu celé galaxie, ale jen osudy pár jedinců, kteří ale pomůžou Ahsoce vidět směr její nové cesty. Čtivou knihu tak nejvíce ocení především fanoušci této postavy nebo ti, kteří mají rádi zmíněné animované seriály.

Německo, Adolf, rasismus, manga. A jedna zpráva, která může změnit životy statisícům. Říkáte si, že vám slovo manga do toho moc nesedí. Ale to je omyl. I v manze totiž můžeme najít vážná témata, která se pojí s reálnými událostmi. Českým čtenářům se tak ve dvou velkých knihách odkrývá příběh, který se točí okolo jména Adolf a zároveň se nám poprvé představuje tzv. bůh mangy - Osamu Tezuka.

Osamu Tezuka je na poli japonských komiksů legenda. Stvořil například Astro Boye nebo japonskou verzi Lvího krále - Kimba the White Lion. Tento umělec ale hlavně výrazně posunul vývoj japonských komiksů a ukázal, že i v této podobě můžeme číst o náročných a vážných tématech. Jeho tvorbou se inspirovalo mnoho dalších umělců a za současnou podobu a popularitu mangy můžeme vděčit právě Osamu Tezukovi. 

První díl obrovské publikace nás seznámí se třemi Adolfy - Adolfem Hitlerem a dvěma chlapci, příslušníky židovské a německé strany. Největší pozornost je ale věnována japonskému reportérovi Soheiovi Tohgeovi, kterému za podivných okolností zemřel bratr. 

Příběh začíná v Berlíně v době Olympijských her a Sohei dostává zprávu od svého bratra, který pro něj má velmi znepokojující zprávu. K setkání ale díky bratrově smrti nedojde. Začne tím ale vlna událostí, kdy bude zkoušena nejen Soheiova fyzická odolnost, ale především ta psychická. V honbě za bratrovými vrahy a za pravdou se reportér dostane do několika sporů a nebojí se zajít až do krajnosti. Na pozadí Soheiova příběhu pak potkáváme dva chlapce. Jeden z nich je syn pekaře, druhý syn diplomata. Jeden je židovského původu a druhý patří k rodině nacistů. A tito dva kluci, Adolf a Adolf, se stanou kamarádi.

Zpráva pro Adolfa je hodně syrová manga. Sledujeme příběh reportéra, který si zažívá doslova peklo na zemi. Setkává se se zradou a pomluvami, s fyzickým i psychickým mučením. Dostává se na samotné dno lidskosti. Nad vodou ho ale drží vidina pravdy. A nebojí se pro ni udělat cokoliv. A to i věci, které bychom od této postavy nejspíš nečekali. Je to ale ukázka toho, že v každém z nás je i ta temná stránka a záleží jen na okolnostech, jestli se dostane na povrch nebo ne.

Manga se výrazně opírá o tématiku zla, kdo ho představuje a jaký vliv má na své okolí. Výslechy a mučení je jedna z variant. Vrcholem tohoto dílu je ale postupná změna osobnosti jednoho z chlapců, která vede k úplnému vymytí mozku. Je to nenásilná, ale očekávaná změna, kdy vidíme chlapcův vnitřní boj a snahu odolávat. Vnější tlak na tak mladou duši je ale velký a rizika, která by v případě vzdoru nastala, jsou obrovská.

Patříte-li mezi čtenáře současné mangy, určitě vás zaskočí Tezukova kresba. Je hodně jiná a dýchá z ní západní tvorba. Kromě titulu "bůh mangy" se totiž Tezukovi přezdívalo i Walt Disney z Japonska a u nejedné postavy je to znát. Jak postavy, tak i reálie jsou zachyceny realisticky, některé panely mají až dokumentární nádech a celkově se celý příběh stává více a více melancholičtější, což pak graduje ve velmi emotivní a dosti mrazivé poslední kapitole.

Zpráva pro Adolfa 1 představuje mix dramatického příběhu s detektivními prvky. Sem tam se ale objeví i lehce odlehčené a vtipné momenty. Ta melancholie ale roste každou kapitolou a s ohledem na téma a časté násilné scény je tato manga určitě vhodná až pro starší čtenáře. Ono ani tak nepřekvapí to mučení, ale spíše ten psychický nátlak na jednotlivé postavy. Jako bonus navíc pak manga obsahuje spoustu poznámek pod čarou a přehledy důležitých událostí, které se staly v Japonsku a ve světě. 

Zpráva pro Adolfa zachycuje jedno z nejdrsnějších a nejsmutnějších období našich dějin. Ten příběh, samotní hlavní protagonisté, jejich vývoj a změna, to je ale rozhodně něco, co stojí za přečtení. 

Balónky oběšenců, hororová sbírka povídek od mistra žánru. Bizarní svět Džundžiho Ita se představuje ve své nejlepší podobě s pořádnou dávkou obludnosti, zvrácenosti a šílenosti. Tvůrce Ryb nebo už legendární Spirály ukazuje své přednosti i v krátkém formátu, který mu sluší stejně jako rozsáhlé příběhy.

Povídková manga sbírka obsahuje celkem deset příběhů, které jsou vždycky na konci obohaceny o autorovu poznámku týkající se vzniku povídky nebo jeho inspirace. Kromě toho taky ukazuje původní náčrty nebo jaké byly jeho prvotní nápady týkající se jak děje, tak i samotných postav v povídkách. Tyhle bonusy navíc často sklouzávají do hodně osobní roviny, takže ukazují autora i z trochu jiné, ale zajímavější stránky.

Džundži Itó má svůj vyhraněný styl a po přečtení některých jeho povídek pak poznáte jeho tvorbu kdekoliv. Jeho příběhy často nemají úplně jasný konec ani původ, jde prostě jen o tu danou část, kterou zobrazuje. Nejčastěji se ale ve sbírce setkáte se smrtí, odličtěností nebo postupným rozkladem. A to jak rozkladem světa, tak i rozkladem duševním. Itó je nejen mistrem hororové mangy, ale zároveň umí bravurně pracovat s lidskou bytostí a jejím přerodem. Přerodem děsivým, mrazivým až nechutným. Tenhle vyprávěcí styl i samotná kresba je ale už pro Itá charakteristická, takže fanoušci si přijdou určitě na své.

Celá sbírka nese název podle ústřední povídky - Balónky oběšenců. Původní název Chvění nebyl špatný, ale skrze kresbu na obálce mangy je tento titul určitě výstižnější. Po dočtení si totiž můžete všimnout, že v obálce jsou zakomponovány do podoby balónků prvky ze všech deseti povídek. Každá povídka je pak po dějové stránce jiná a i jiným způsobem děsivá. V tomhle směru ale hodně záleží na čtenáři, co jemu připadá strašidelné, mrazivé nebo až nechutné. Itóva imaginace jde pak ruku v ruce s jeho kresbou, ze které doslova dýchají emoce, melancholie, často i úzkost, beznaděj nebo čirá pachuť. Kresba je doslova jako živá a disponuje realistickými a propracovanými detaily.

Mezi nejvýraznější povídky patří určitě zmíněné Balónky oběšenců. Příběh, kde jsou lidé zabíjeni balónkem, zobrazující vaši tvář, je rozhodně zajímavý a posouvá lidský strach z balónků na úplně jiný level. Tyhle apokalyptické vize jsou ale pro autora už typické, vždycky ale přijde s něčím jiným, originálním nebo více nechutným. 

Pokud vám tedy Ryby přišly jako hodně zvrácený příběh, povídka Tuk nebude patřit mezi vaše oblíbené. Asi nejodpornější povídka je zároveň i jedna z nejfascinujících, protože autorovo zobrazení je až děsivé realistické. Z toho příběhu, z každého panelu, doslova sálá smrad, špína a hlavně mastnota. Je všude a člověka to až nutí ohrnovat nos nebo se odvracet nad detailním zobrazením vytékajícího tuku z lidské kůže. Ale v tom je Itóvo kouzlo.

Zajímavé jsou i Malíř nebo Dlouhý sen. V Malíři se hlavní protagonista snaží zachytit lidskou krásu a svou múzu našel v dívce jménem Tomie. Její vnitřní krása je ale jiná, než by člověk čekal. Zachytit dokonalou krásu ale není jednoduché i pro tak velký talent. Dlouhý sen se zase točí okolo snění a lidské existence, která často vede ke krizi. Iluze se dostává do konfliktu se snovým světem. Vidíme strach ze smrti a zároveň fascinaci tím, co může obsahovat věčnost.

Balónky oběšenců jsou i přes kratší formáty příběhů zajímavým počinem, které rozhodně nezaostávají za jinou autorovou tvorbou. Často znepokojivé příběhy se dokáží hravě dostat čtenářům pod kůži. A díky lidské individualitě je to o to zajímavější. Každého děsí něco jiného. Každý má strach z jiné věci nebo představy. A tady najdeme strach, znepokojení, odpor, melancholii i fascinaci zároveň.

"To, jak každý vidí sama sebe a jak nakládá s tím, co má, je často důležitější než nadání, dovednosti, nebo dokonce nadpřirozené schopnosti." 

Spousta je nejnovější česky vydaná kniha od Brandona Sandersona. Jedná se o sbírku příběhů (ten první už jednou vyšel v knize Tři tváře), která vypráví o třech případech Stefana Leedse. Stefan je týpek, kterému se říká Spousta. A to proto, že trpí (je obdařen) halucinacemi, kterým říká aspekty. On s nimi dokáže komunikovat jako s dalšími osobnostmi a díky tomu, že každý aspekt má určitou odbornost, dokáže řešit zapeklité a podivné případy. A to dělá se Stefana jak génia, tak i střed pozornosti vědců a médií. 

Zase oxiduju se Sandersonem, ale když se zase objevil nový překlad, tak co nadělat, že. 😂 Spousta není žádná těžká high fantasy, na Sandersona je to až překvapivě obyčejná kniha. Ničím moc neexceluje. Má ale zajímavého hrdinu a celá ta tématika halucinací, psychické poruchy apod je zajímavě podaná. Bavilo mě to, i když jsem neměla potřebu knihu zhltnout naráz. Stefan je ale hodně fajnový, dokáže si získat své čtenáře a to jak svou podivností, tak hlavně svým vztahem k jeho aspektům. 

Kniha vyšla původně po jednotlivých částech, tady máte všechny tři pěkně pohromadě. A to je cool. A určitě ji ráda doporučím. Jako úvod do jeho tvorby úplně ne, to si vezměte radši Elantris nebo Mistborn. Tohle je kniha pro fandy tohoto autora a pro fandy podivných hrdinů, kde ta dějová linka hraje spíše druhé housle. 

Začíná to vždycky úplnou  náhodou. Obyčejný kluk nebo holka a pak se stane něco, co navždy změní jeho život. Stane se vyvoleným, spasitelem, bojovníkem, mstitelem apod. Ičigo začínal jako obyčejný středoškolák, který má praštěnou rodinu a pozornost upoutá maximálně díky barvě svých vlasů. No ale pak mu do cesty skočila Rukia.

Oki, něco jsem možná zapomněla. Ičigo úplně obyčejný není. Jen tak mimochodem dokáže vidět duchy. Bere to ale jako naprosto běžnou součást svého života a více ho otravuje šílený otec doktor nebo mladší sestry. Schopnost vidět mrtvé mu ale přivede před práh Rukiu, která patří mezi sběrače duší. Její prací je nejen převádět mrtvé na tu správnou cestu, ale také zbavovat svět nebezpečných hollow. A nebyl by to pořádný začátek, aby se Ičigo do boje nepřidal. 

Bleach patří mezi nejpopulárnější shounen mangy. Celkově má 74 svazků a česky jich zatím vyšlo 21. Po několikaleté pauze se bude v českém vydání pokračovat a tak není na škodu si připomenout, jak to všechno začalo. Zopakovat si co je Soul society, kdo jsou hollow nebo co všechno musí takový sběrač duší dělat. Něco málo nám představí hned první volume, kde se objeví nejen hlavní protagonisté, ale celkově si uděláme představu, jak nebezpeční hollow můžou být. (A bude hůř, věřte mi.)

Bleach je akční manga a jde se z jedné události do druhé. Ičigo má tak sotva čas strávit, kdo jsou sběrači duší a už musí řešit hollow, které ohrožuje na životě jeho spolužačku. Akce pak jde ruku v ruce s vtipem. Jako vážně, tady se střílí jedna hláška za druhou a pěkně k tomu koresponduje i kresba. Ironie nebo sarkasmus z mangy doslova prýští, ale nikdy to není přes příliš. Nechybí ale ani vážná témata. 

Tahle manga je hodně rozsáhlá a tak se tady na nic nespěchá. Poznání Soul society a úděl sběračů duší je opravdu jen začátek a při každé akční sekvenci se čtenář dozví něco nového a zajímavého ze světa duchů. Jako klasický shounen nechybí ani u Bleache otázky a témata točící se okolo pomoci potřebným, vzájemná spolupráce, morální dilemata, důvěra a také rodinná pouta. Ono se to možná nezdá, ale na pozadí všech honiček a bitek se nám autor snaží předat i něco víc. A občas je to i něco k zamyšlení.

První dvě volume Bleache jsou krásným začátkem dlouhého příběhu. Čtenář se postupně seznamuje s celým světem hollow i s životem hlavního hrdiny. Krátké události dávají do popředí další protagonisty, dozvíte se co se stane při požití špatné pilulky nebo co je zač ten obrovský týpek, který ochraňuje papouška v kleci. A bude toho mnohem a mnohem více. Tak co, zkusíte Bleach?

Ray Bradbury je autor, kterého není nutné moc představovat. Autor slavného sci-fi románu 451 stupňů Fahrenheita, je ale mimo jiné tvůrce obrovského množství povídek. A ve své počáteční tvorbě se nevěnoval čistě jen sci-fi žánru. Temný karneval, který vyšel v roce 1947, je Bradburyho první publikovaná sbírka, kde kromě sci-fi najdeme i prvky hororu, mystiky nebo i humoru.

Sbírka obsahuje dvacet pět povídek, kde část byla přeložena nově a část dostala stávající překlad získaný z jiných antologií nebo výborů. Temný karneval je, jak napovídá i zvolený název sbírky, soubor nejen různorodých žánrů, ale především divoká smršť emocí. Prostřednictvím jednotlivých povídek Bradbury dává do popředí pocity plné lidského smutku, melancholie, napětí nebo strachu.

Tokijský ghúl je populární japonské anime a manga. Svět ghúlů se stal obrovským fenoménem jak v Japonsku, tak i ve světě, a proto tradičně nezůstalo jen u těchto dvou médií. První manga série, která spadá do žánru dark fantasy neboli seinen, má 14 svazků. Na ni poté navazuje druhá tzv. Tokijský ghúl: re, která toto léto začíná vycházet u nakladatelství Crew. Aby ale čekání uběhlo rychleji, vyšla v českém překladu první light novela s podtitulem Dny.


Light novely jsou beletristické knihy spadající do světa známého z mangy. Tokijský ghúl - Dny je první díl ze tří a obsahuje celkem šest novel. Všech šest příběhů se odehrává na pozadí první manga série, která je v českém překladu již kompletně venku. Hlavní postavou jednotlivých povídek ale není Ken Kaneki, tak jako v manze. Každý příběh vypráví vedlejší postava, která ale má v hlavní dějové linii velmi důležité postavení.

Série Tokijský ghůl přivedla k životu hned několik různorodých a zajímavých charakterů, kteří jsou svými osudy více či méně často zajímavější, než samotný ústřední hrdina. Je proto docela na škodu, že se autor zaměřil hlavně na příběh Kanekiho a ostatní nechal jen tak bokem. V této novele je to ale naopak, Kaneki se tu sotva mihne a do popředí se dostává například jeho nejlepší kamarád Hide, Tóka nebo často morbidní Labužník.

Jednotlivé novely jsou různorodé, tak jako jejich protagonisté. Kanekiho kamarád Hide se tak dostane mezi skupinku studentů, kteří hledají mezi lidmi ghúlí přítomnost a mají spadeno právě na jeho nejlepšího kamaráda. Najít mezi lidmi pravého ghúla ale není snadné, pokud nevíte, na co se koukat. A právě na tyto náznaky a nápovědy si musí dávat pozor Tóka, která se netypicky rozhodla dát dohromady život ghúla a život studenta. Vzdělávat se je ale jedna věc, poznávat své spolužáky a najít si mezi nimi kamarády, je už ale věc druhá.

Postava Tóky se pak mihne i v další povídce, která je ale věnována holčičce Hinami. Osamělý a nešťastný sirotek se čím dál více uzavírá do sebe a navíc ji hrozí neustálé nebezpečí. Smůla se ale nelepí na paty jen jí, ale i ghúlovi Kazuovi a Momoči. Jeden nenachází štěstí v osobním životě a druhý má zase trable po pracovní stránce. A pak je tu už zmíněný Labužník, kterého načapá při činu/večeři jeho spolužačka Čie.


Vydávání light novel je v zahraničí už běžnou věcí a spousta populárních sériích jich má na svém kontě už hromadu. Pro české čtenáře je tento způsob rozšíření manga série novinkou a pokud bude o tyto bonusové příběhy zájem, můžeme se těšit i na další a to i u jiných rozjetých sérií. Stojí tahle kniha teda za přečtení a celkově za pozornost?

Na vzniku sbírky se podílel autor samotné mangy, který do knihy přispěl několika ilustracemi. Text pak zpracoval Šin Towada, který odvedl bezesporu kvalitní práci. Text je jednoduchý, nezachází do zbytečných detailů a pro čtenáře jsou jednotlivé povídky dobře srozumitelné, což u manga série bylo občas kapku problematické. Jednotlivé povídky a hlavně jejich protagonisté jsou zachyceny věrohodně a nijak se neodlišují od své manga předlohy. Právě naopak, jejich charaktery jdou více do hloubky a pro fanoušky je to velké obohacení pro rozšíření celého Išidio světa.

Tokijský ghúl - Dny si svou pozornost určitě zaslouží. A řekněme, že by se v knize neztrácel ani úplný neznalec, protože na začátku knihy je ke každé postavě drobný popis o koho se jedná. Povídky jsou kratšího rozsahu, čtou se rychle a nepostrádají kapku akce, ani zábavy. Pro fanoušky mangy a anime je tahle kniha už pak určitě povinností, protože si tím nejen rozšíří znalosti o dalších postavách, ale určitě si zkrátí čas při čekání na další díl mangy.