Balónky oběšenců, hororová sbírka povídek od mistra žánru. Bizarní svět Džundžiho Ita se představuje ve své nejlepší podobě s pořádnou dávkou obludnosti, zvrácenosti a šílenosti. Tvůrce Ryb nebo už legendární Spirály ukazuje své přednosti i v krátkém formátu, který mu sluší stejně jako rozsáhlé příběhy.

Povídková manga sbírka obsahuje celkem deset příběhů, které jsou vždycky na konci obohaceny o autorovu poznámku týkající se vzniku povídky nebo jeho inspirace. Kromě toho taky ukazuje původní náčrty nebo jaké byly jeho prvotní nápady týkající se jak děje, tak i samotných postav v povídkách. Tyhle bonusy navíc často sklouzávají do hodně osobní roviny, takže ukazují autora i z trochu jiné, ale zajímavější stránky.

Džundži Itó má svůj vyhraněný styl a po přečtení některých jeho povídek pak poznáte jeho tvorbu kdekoliv. Jeho příběhy často nemají úplně jasný konec ani původ, jde prostě jen o tu danou část, kterou zobrazuje. Nejčastěji se ale ve sbírce setkáte se smrtí, odličtěností nebo postupným rozkladem. A to jak rozkladem světa, tak i rozkladem duševním. Itó je nejen mistrem hororové mangy, ale zároveň umí bravurně pracovat s lidskou bytostí a jejím přerodem. Přerodem děsivým, mrazivým až nechutným. Tenhle vyprávěcí styl i samotná kresba je ale už pro Itá charakteristická, takže fanoušci si přijdou určitě na své.

Celá sbírka nese název podle ústřední povídky - Balónky oběšenců. Původní název Chvění nebyl špatný, ale skrze kresbu na obálce mangy je tento titul určitě výstižnější. Po dočtení si totiž můžete všimnout, že v obálce jsou zakomponovány do podoby balónků prvky ze všech deseti povídek. Každá povídka je pak po dějové stránce jiná a i jiným způsobem děsivá. V tomhle směru ale hodně záleží na čtenáři, co jemu připadá strašidelné, mrazivé nebo až nechutné. Itóva imaginace jde pak ruku v ruce s jeho kresbou, ze které doslova dýchají emoce, melancholie, často i úzkost, beznaděj nebo čirá pachuť. Kresba je doslova jako živá a disponuje realistickými a propracovanými detaily.

Mezi nejvýraznější povídky patří určitě zmíněné Balónky oběšenců. Příběh, kde jsou lidé zabíjeni balónkem, zobrazující vaši tvář, je rozhodně zajímavý a posouvá lidský strach z balónků na úplně jiný level. Tyhle apokalyptické vize jsou ale pro autora už typické, vždycky ale přijde s něčím jiným, originálním nebo více nechutným. 

Pokud vám tedy Ryby přišly jako hodně zvrácený příběh, povídka Tuk nebude patřit mezi vaše oblíbené. Asi nejodpornější povídka je zároveň i jedna z nejfascinujících, protože autorovo zobrazení je až děsivé realistické. Z toho příběhu, z každého panelu, doslova sálá smrad, špína a hlavně mastnota. Je všude a člověka to až nutí ohrnovat nos nebo se odvracet nad detailním zobrazením vytékajícího tuku z lidské kůže. Ale v tom je Itóvo kouzlo.

Zajímavé jsou i Malíř nebo Dlouhý sen. V Malíři se hlavní protagonista snaží zachytit lidskou krásu a svou múzu našel v dívce jménem Tomie. Její vnitřní krása je ale jiná, než by člověk čekal. Zachytit dokonalou krásu ale není jednoduché i pro tak velký talent. Dlouhý sen se zase točí okolo snění a lidské existence, která často vede ke krizi. Iluze se dostává do konfliktu se snovým světem. Vidíme strach ze smrti a zároveň fascinaci tím, co může obsahovat věčnost.

Balónky oběšenců jsou i přes kratší formáty příběhů zajímavým počinem, které rozhodně nezaostávají za jinou autorovou tvorbou. Často znepokojivé příběhy se dokáží hravě dostat čtenářům pod kůži. A díky lidské individualitě je to o to zajímavější. Každého děsí něco jiného. Každý má strach z jiné věci nebo představy. A tady najdeme strach, znepokojení, odpor, melancholii i fascinaci zároveň.