Orange je pětidílná série, která dostala jak anime adaptaci, tak i tu hranou, tzv. live action. Základní příběh byl pak obohacen o film a mangu Orange - Mirai.  Manga série patří mezi nejoblíbenější ve svém žánru. Shoujo (šódžo) disponuje romantickými prvky, kde sledujeme převážně hlavní hrdinku a klasické problémy dospívajících. Nechybí ale občas i akční rovina nebo trochu nadpřirozena. V Orange tento prvek zastávají dopis z budoucnosti, který Naho upozorňuje na dávné chyby a jak by je měla napravit.

Bradova tajná noční identita Smrťáka vzala za své. Už tak se životem sotva protloukal, o domácnost se povětšinu staral jeho mladší a šikovný bratr a jeho mysl užírala touha po pomstě. Jeho bratr je pro něj malou nadějí, světlem na konci cesty a jeho důvěra je pro něj vším. Společně se vypravili na západ, aby si našli dobrou práci, koupili pozemek a žili svůj sen. Sen je ale v nedohlednu a Bradovo jediné pojítko s normálním životem se začíná pomalu vytrácet.

Manga Green Blood pokračuje ve své krasojízdě. První díl byl hlavně představující a více než samotným příběhem zaujal obdivující a temnou kresbou. Plnou detailů a emocí. Na konci nás ale zaskočil menší zvrat. Zvrat, který bude mít dlouhodobé následky a to nejen pro hlavního hrdinu. Na scéně se totiž objevuje nová postava, bývalá jednička a Bradův předchůdce - Raymond Fitzgerald. Na rozdíl od Brada je Raymond schopný čehokoliv, aby dosáhl svého. Nebojí se jít cestou plnou krve a smrti, nebojí se ani využít nevinných obětí. Třeba rodinných příslušníků.

Nakladatelství Crew nám každý rok servíruje nejen osvědčené a oblíbené komiksy a mangy, ale přichází i s těmi novými. A často přinese i něco, co jsme na českém trhu ještě neviděli. V Japonsku najdete nejen obrovské množství žánrů a témat, ale také příběhy, které tak trochu vyčnívají z typické představy japonské mangy.

Stejně jako v klasické beletrii nebo komiksu, tak i v manze můžete najít příběh, který se odehrává v prostředí čistokrevného westernu. Je to ale hodně neobvyklá kombinace. Masasumi Kakizaki nás ale od prvních stran přesvědčuje, že japonský komiks a americký western dohromady rozhodně jdou. Kakizaki navíc není českým čtenářům neznámý, protože u nás debutoval one shotem hororu Skrýš. Příběh manželské dvojice a úchvatně mrazivé a atmosférické kresby rozhodně stojí za povšimnutí.

Celou recenzi najdete na stránkách Fantasya.cz

Německo, Adolf, rasismus, manga. A jedna zpráva, která může změnit životy statisícům. Říkáte si, že vám slovo manga do toho moc nesedí. Ale to je omyl. I v manze totiž můžeme najít vážná témata, která se pojí s reálnými událostmi. Českým čtenářům se tak ve dvou velkých knihách odkrývá příběh, který se točí okolo jména Adolf a zároveň se nám poprvé představuje tzv. bůh mangy - Osamu Tezuka.

Osamu Tezuka je na poli japonských komiksů legenda. Stvořil například Astro Boye nebo japonskou verzi Lvího krále - Kimba the White Lion. Tento umělec ale hlavně výrazně posunul vývoj japonských komiksů a ukázal, že i v této podobě můžeme číst o náročných a vážných tématech. Jeho tvorbou se inspirovalo mnoho dalších umělců a za současnou podobu a popularitu mangy můžeme vděčit právě Osamu Tezukovi. 

První díl obrovské publikace nás seznámí se třemi Adolfy - Adolfem Hitlerem a dvěma chlapci, příslušníky židovské a německé strany. Největší pozornost je ale věnována japonskému reportérovi Soheiovi Tohgeovi, kterému za podivných okolností zemřel bratr. 

Příběh začíná v Berlíně v době Olympijských her a Sohei dostává zprávu od svého bratra, který pro něj má velmi znepokojující zprávu. K setkání ale díky bratrově smrti nedojde. Začne tím ale vlna událostí, kdy bude zkoušena nejen Soheiova fyzická odolnost, ale především ta psychická. V honbě za bratrovými vrahy a za pravdou se reportér dostane do několika sporů a nebojí se zajít až do krajnosti. Na pozadí Soheiova příběhu pak potkáváme dva chlapce. Jeden z nich je syn pekaře, druhý syn diplomata. Jeden je židovského původu a druhý patří k rodině nacistů. A tito dva kluci, Adolf a Adolf, se stanou kamarádi.

Zpráva pro Adolfa je hodně syrová manga. Sledujeme příběh reportéra, který si zažívá doslova peklo na zemi. Setkává se se zradou a pomluvami, s fyzickým i psychickým mučením. Dostává se na samotné dno lidskosti. Nad vodou ho ale drží vidina pravdy. A nebojí se pro ni udělat cokoliv. A to i věci, které bychom od této postavy nejspíš nečekali. Je to ale ukázka toho, že v každém z nás je i ta temná stránka a záleží jen na okolnostech, jestli se dostane na povrch nebo ne.

Manga se výrazně opírá o tématiku zla, kdo ho představuje a jaký vliv má na své okolí. Výslechy a mučení je jedna z variant. Vrcholem tohoto dílu je ale postupná změna osobnosti jednoho z chlapců, která vede k úplnému vymytí mozku. Je to nenásilná, ale očekávaná změna, kdy vidíme chlapcův vnitřní boj a snahu odolávat. Vnější tlak na tak mladou duši je ale velký a rizika, která by v případě vzdoru nastala, jsou obrovská.

Patříte-li mezi čtenáře současné mangy, určitě vás zaskočí Tezukova kresba. Je hodně jiná a dýchá z ní západní tvorba. Kromě titulu "bůh mangy" se totiž Tezukovi přezdívalo i Walt Disney z Japonska a u nejedné postavy je to znát. Jak postavy, tak i reálie jsou zachyceny realisticky, některé panely mají až dokumentární nádech a celkově se celý příběh stává více a více melancholičtější, což pak graduje ve velmi emotivní a dosti mrazivé poslední kapitole.

Zpráva pro Adolfa 1 představuje mix dramatického příběhu s detektivními prvky. Sem tam se ale objeví i lehce odlehčené a vtipné momenty. Ta melancholie ale roste každou kapitolou a s ohledem na téma a časté násilné scény je tato manga určitě vhodná až pro starší čtenáře. Ono ani tak nepřekvapí to mučení, ale spíše ten psychický nátlak na jednotlivé postavy. Jako bonus navíc pak manga obsahuje spoustu poznámek pod čarou a přehledy důležitých událostí, které se staly v Japonsku a ve světě. 

Zpráva pro Adolfa zachycuje jedno z nejdrsnějších a nejsmutnějších období našich dějin. Ten příběh, samotní hlavní protagonisté, jejich vývoj a změna, to je ale rozhodně něco, co stojí za přečtení. 

Balónky oběšenců, hororová sbírka povídek od mistra žánru. Bizarní svět Džundžiho Ita se představuje ve své nejlepší podobě s pořádnou dávkou obludnosti, zvrácenosti a šílenosti. Tvůrce Ryb nebo už legendární Spirály ukazuje své přednosti i v krátkém formátu, který mu sluší stejně jako rozsáhlé příběhy.

Povídková manga sbírka obsahuje celkem deset příběhů, které jsou vždycky na konci obohaceny o autorovu poznámku týkající se vzniku povídky nebo jeho inspirace. Kromě toho taky ukazuje původní náčrty nebo jaké byly jeho prvotní nápady týkající se jak děje, tak i samotných postav v povídkách. Tyhle bonusy navíc často sklouzávají do hodně osobní roviny, takže ukazují autora i z trochu jiné, ale zajímavější stránky.

Džundži Itó má svůj vyhraněný styl a po přečtení některých jeho povídek pak poznáte jeho tvorbu kdekoliv. Jeho příběhy často nemají úplně jasný konec ani původ, jde prostě jen o tu danou část, kterou zobrazuje. Nejčastěji se ale ve sbírce setkáte se smrtí, odličtěností nebo postupným rozkladem. A to jak rozkladem světa, tak i rozkladem duševním. Itó je nejen mistrem hororové mangy, ale zároveň umí bravurně pracovat s lidskou bytostí a jejím přerodem. Přerodem děsivým, mrazivým až nechutným. Tenhle vyprávěcí styl i samotná kresba je ale už pro Itá charakteristická, takže fanoušci si přijdou určitě na své.

Celá sbírka nese název podle ústřední povídky - Balónky oběšenců. Původní název Chvění nebyl špatný, ale skrze kresbu na obálce mangy je tento titul určitě výstižnější. Po dočtení si totiž můžete všimnout, že v obálce jsou zakomponovány do podoby balónků prvky ze všech deseti povídek. Každá povídka je pak po dějové stránce jiná a i jiným způsobem děsivá. V tomhle směru ale hodně záleží na čtenáři, co jemu připadá strašidelné, mrazivé nebo až nechutné. Itóva imaginace jde pak ruku v ruce s jeho kresbou, ze které doslova dýchají emoce, melancholie, často i úzkost, beznaděj nebo čirá pachuť. Kresba je doslova jako živá a disponuje realistickými a propracovanými detaily.

Mezi nejvýraznější povídky patří určitě zmíněné Balónky oběšenců. Příběh, kde jsou lidé zabíjeni balónkem, zobrazující vaši tvář, je rozhodně zajímavý a posouvá lidský strach z balónků na úplně jiný level. Tyhle apokalyptické vize jsou ale pro autora už typické, vždycky ale přijde s něčím jiným, originálním nebo více nechutným. 

Pokud vám tedy Ryby přišly jako hodně zvrácený příběh, povídka Tuk nebude patřit mezi vaše oblíbené. Asi nejodpornější povídka je zároveň i jedna z nejfascinujících, protože autorovo zobrazení je až děsivé realistické. Z toho příběhu, z každého panelu, doslova sálá smrad, špína a hlavně mastnota. Je všude a člověka to až nutí ohrnovat nos nebo se odvracet nad detailním zobrazením vytékajícího tuku z lidské kůže. Ale v tom je Itóvo kouzlo.

Zajímavé jsou i Malíř nebo Dlouhý sen. V Malíři se hlavní protagonista snaží zachytit lidskou krásu a svou múzu našel v dívce jménem Tomie. Její vnitřní krása je ale jiná, než by člověk čekal. Zachytit dokonalou krásu ale není jednoduché i pro tak velký talent. Dlouhý sen se zase točí okolo snění a lidské existence, která často vede ke krizi. Iluze se dostává do konfliktu se snovým světem. Vidíme strach ze smrti a zároveň fascinaci tím, co může obsahovat věčnost.

Balónky oběšenců jsou i přes kratší formáty příběhů zajímavým počinem, které rozhodně nezaostávají za jinou autorovou tvorbou. Často znepokojivé příběhy se dokáží hravě dostat čtenářům pod kůži. A díky lidské individualitě je to o to zajímavější. Každého děsí něco jiného. Každý má strach z jiné věci nebo představy. A tady najdeme strach, znepokojení, odpor, melancholii i fascinaci zároveň.

"Kdybych byla deštěm, jenž k sobě poutá navěky odloučené nebe a zemi, dokázala bych k sobě připoutat i něčí srdce?"

Před šestnácti lety se stalo něco, co Ičigovi změnilo život.

Společně se svou rodinou se každý rok 17. června vydává navštívit hrob své matky. A svérázný otec se snaží výroční den pojmout v odlehčeném stylu a to v podobě výpravy. Okolo smrti Ičigovi mámy se ale nese vlna tajemství, o kterém nikdo nemluví. Je totiž příliš bolestivé. Některé pravdy ale vyjdou na povrch, aniž bychom chtěli...

Manga Bleach se nám v prvních dvou dílech představila jako akční a dosti vtipná jízda. O to víc překvapí obrat ve třetím volume. Máme tu vážné a smutné téma. Téma ztráty a pomsty, téma viny a odhodlanosti. Ičigo tu vzpomíná na své dětství a událost, která mu na několik let zmrazila úsměv z tváře. Ztráta blízkého člověka je vždycky těžká, o to víc, když se jedná o vlastní rodinu. Každý se ale se ztrátou může vyrovnat jinak, svým vlastním způsobem.

"Jak to... že se směješ? 

Jak to... že mi to nikdy nevyčítáte?

Nezachránil jsem ji... nezvládl jsem to..."

Třetí díl Bleache v sobě nese velkou bolest. Není jen připomínkou dávné ztráty, ale i velkým odhalením. Smrt Ičigovi mámy totiž není zmíněna jen tak a pro vývoj hlavního hrdiny bude určitě jedním z klíčových prvků. Kromě samotné záhady a následujícího souboje je ale důležité zmínit Ičigovu rodinu. Hlavně závěrečný rozhovor s otcem, kde je na pár stránkách krásně zachyceno vyrovnání se s těžkou ztrátou a to pomocí vzpomínek, víry a hlavně láskou mezi rodiči a dětmi. 

Po vážnějším tématu je pak čtvrté volume hodně oddechové, chvílemi až směšné. Opírá se tu totiž o téma televizních pořadů a jejich až fanatický vliv na diváky, kteří se nechávají strhnout údernými hláškami a všeobecným nadšením.

Do městečka přijel natáčet známý vymítač duchů novou epizodu svého pořadu a kromě Ičiga a jedné z jeho sester tím začnou žít naprosto všichni. Znuděný Ičigo, jako správný bratr, svou rodinu na natáčení doprovází a protože okolo něho není nikdy nic normálního, tak se něco semele. Třeba to, že televizní hvězda změní obyčejného ducha na nebezpečného hollow.

Tohle už je zase Bleach jako v prvních dílech. Střídají se tu hlášky, vtipné momenty i akční sekvence. A nechybí i nějaké to zamyšlení nad situací. Zbavovat svět hollow je jedna věc, ale když se vám do toho zamotá bláznivý týpek, který si zabíjením démonů vydělává na důchod a dělá z toho celosvětovou show, to už je trochu jiné. Nechybí tedy směšně vyhrocené situace promíchané řečmi o spolupráci nebo důležitosti odvahy.

"Pro ty děti jsem vzorem...
sledují, jak bojuju s démony...
a učí se, co je to odvaha!"

Bleach stále baví a pořád je co objevovat. Ono víceméně, jsme teprve pořád na začátku a stejně jak Ičigo, tak i čtenáři se se vším pořád seznamují a určitě ještě nějakou dobu budou. A dle posledních stránek čtvrtého volume se v tom následujícím objeví někdo nový. Že by konkurence?

Začíná to vždycky úplnou  náhodou. Obyčejný kluk nebo holka a pak se stane něco, co navždy změní jeho život. Stane se vyvoleným, spasitelem, bojovníkem, mstitelem apod. Ičigo začínal jako obyčejný středoškolák, který má praštěnou rodinu a pozornost upoutá maximálně díky barvě svých vlasů. No ale pak mu do cesty skočila Rukia.

Oki, něco jsem možná zapomněla. Ičigo úplně obyčejný není. Jen tak mimochodem dokáže vidět duchy. Bere to ale jako naprosto běžnou součást svého života a více ho otravuje šílený otec doktor nebo mladší sestry. Schopnost vidět mrtvé mu ale přivede před práh Rukiu, která patří mezi sběrače duší. Její prací je nejen převádět mrtvé na tu správnou cestu, ale také zbavovat svět nebezpečných hollow. A nebyl by to pořádný začátek, aby se Ičigo do boje nepřidal. 

Bleach patří mezi nejpopulárnější shounen mangy. Celkově má 74 svazků a česky jich zatím vyšlo 21. Po několikaleté pauze se bude v českém vydání pokračovat a tak není na škodu si připomenout, jak to všechno začalo. Zopakovat si co je Soul society, kdo jsou hollow nebo co všechno musí takový sběrač duší dělat. Něco málo nám představí hned první volume, kde se objeví nejen hlavní protagonisté, ale celkově si uděláme představu, jak nebezpeční hollow můžou být. (A bude hůř, věřte mi.)

Bleach je akční manga a jde se z jedné události do druhé. Ičigo má tak sotva čas strávit, kdo jsou sběrači duší a už musí řešit hollow, které ohrožuje na životě jeho spolužačku. Akce pak jde ruku v ruce s vtipem. Jako vážně, tady se střílí jedna hláška za druhou a pěkně k tomu koresponduje i kresba. Ironie nebo sarkasmus z mangy doslova prýští, ale nikdy to není přes příliš. Nechybí ale ani vážná témata. 

Tahle manga je hodně rozsáhlá a tak se tady na nic nespěchá. Poznání Soul society a úděl sběračů duší je opravdu jen začátek a při každé akční sekvenci se čtenář dozví něco nového a zajímavého ze světa duchů. Jako klasický shounen nechybí ani u Bleache otázky a témata točící se okolo pomoci potřebným, vzájemná spolupráce, morální dilemata, důvěra a také rodinná pouta. Ono se to možná nezdá, ale na pozadí všech honiček a bitek se nám autor snaží předat i něco víc. A občas je to i něco k zamyšlení.

První dvě volume Bleache jsou krásným začátkem dlouhého příběhu. Čtenář se postupně seznamuje s celým světem hollow i s životem hlavního hrdiny. Krátké události dávají do popředí další protagonisty, dozvíte se co se stane při požití špatné pilulky nebo co je zač ten obrovský týpek, který ochraňuje papouška v kleci. A bude toho mnohem a mnohem více. Tak co, zkusíte Bleach?

Bleach je zpět!

Populární shounen manga, která u nás v minulých letech vycházela, se vrací do Česka. Proč se vrací? Protože její vydávání bylo pozastaveno. Česká verze Bleache se sekla u 21 volume a pak byl konec. Přitom má manga celkově 74 dílů! Což je dokonce o dva díly více jak Naruto. 😂 No ale prodej starých dílů běžel dále, zájem zůstal a tak se nakladatelství Crew k manze vrací. Příští rok v březnu se tak můžeme těšit na 22 volume. 😊

Není to ale jediná výhoda, že bude manga pokračovat. Pokud jste někdy nad Bleachem uvažovali, ale odrazovalo vás právě to, že není kompletní, tak na pohodu. Do března je spousta času na to, abyste si stihli mangu načíst a hlavně jsou teď první díly za super cenu. Jop, tohle je taková malá reklama (doporučení, nenápadné vnucení, haha) na to, abyste začali Bleach kupovat a to ve velkém. 😂 Bleach totiž patří beze sporu mezi nejpopulárnější anime na světě, tak proč si nepřidat do knihovničky další dlouhý shounen vedle Naruta. 

Příští rok vyjdou hned 4 nová volume. A já Bleach můžu zatím jen doporučit, mám za sebou prvních asi 6 dílů a baví. Rozhodně chci pokračovat a protože je to už dlouho, co jsem ty první volume četla, dávám si re-reading. 😊

Tokijský ghúl je populární japonské anime a manga. Svět ghúlů se stal obrovským fenoménem jak v Japonsku, tak i ve světě, a proto tradičně nezůstalo jen u těchto dvou médií. První manga série, která spadá do žánru dark fantasy neboli seinen, má 14 svazků. Na ni poté navazuje druhá tzv. Tokijský ghúl: re, která toto léto začíná vycházet u nakladatelství Crew. Aby ale čekání uběhlo rychleji, vyšla v českém překladu první light novela s podtitulem Dny.


Light novely jsou beletristické knihy spadající do světa známého z mangy. Tokijský ghúl - Dny je první díl ze tří a obsahuje celkem šest novel. Všech šest příběhů se odehrává na pozadí první manga série, která je v českém překladu již kompletně venku. Hlavní postavou jednotlivých povídek ale není Ken Kaneki, tak jako v manze. Každý příběh vypráví vedlejší postava, která ale má v hlavní dějové linii velmi důležité postavení.

Série Tokijský ghůl přivedla k životu hned několik různorodých a zajímavých charakterů, kteří jsou svými osudy více či méně často zajímavější, než samotný ústřední hrdina. Je proto docela na škodu, že se autor zaměřil hlavně na příběh Kanekiho a ostatní nechal jen tak bokem. V této novele je to ale naopak, Kaneki se tu sotva mihne a do popředí se dostává například jeho nejlepší kamarád Hide, Tóka nebo často morbidní Labužník.

Jednotlivé novely jsou různorodé, tak jako jejich protagonisté. Kanekiho kamarád Hide se tak dostane mezi skupinku studentů, kteří hledají mezi lidmi ghúlí přítomnost a mají spadeno právě na jeho nejlepšího kamaráda. Najít mezi lidmi pravého ghúla ale není snadné, pokud nevíte, na co se koukat. A právě na tyto náznaky a nápovědy si musí dávat pozor Tóka, která se netypicky rozhodla dát dohromady život ghúla a život studenta. Vzdělávat se je ale jedna věc, poznávat své spolužáky a najít si mezi nimi kamarády, je už ale věc druhá.

Postava Tóky se pak mihne i v další povídce, která je ale věnována holčičce Hinami. Osamělý a nešťastný sirotek se čím dál více uzavírá do sebe a navíc ji hrozí neustálé nebezpečí. Smůla se ale nelepí na paty jen jí, ale i ghúlovi Kazuovi a Momoči. Jeden nenachází štěstí v osobním životě a druhý má zase trable po pracovní stránce. A pak je tu už zmíněný Labužník, kterého načapá při činu/večeři jeho spolužačka Čie.


Vydávání light novel je v zahraničí už běžnou věcí a spousta populárních sériích jich má na svém kontě už hromadu. Pro české čtenáře je tento způsob rozšíření manga série novinkou a pokud bude o tyto bonusové příběhy zájem, můžeme se těšit i na další a to i u jiných rozjetých sérií. Stojí tahle kniha teda za přečtení a celkově za pozornost?

Na vzniku sbírky se podílel autor samotné mangy, který do knihy přispěl několika ilustracemi. Text pak zpracoval Šin Towada, který odvedl bezesporu kvalitní práci. Text je jednoduchý, nezachází do zbytečných detailů a pro čtenáře jsou jednotlivé povídky dobře srozumitelné, což u manga série bylo občas kapku problematické. Jednotlivé povídky a hlavně jejich protagonisté jsou zachyceny věrohodně a nijak se neodlišují od své manga předlohy. Právě naopak, jejich charaktery jdou více do hloubky a pro fanoušky je to velké obohacení pro rozšíření celého Išidio světa.

Tokijský ghúl - Dny si svou pozornost určitě zaslouží. A řekněme, že by se v knize neztrácel ani úplný neznalec, protože na začátku knihy je ke každé postavě drobný popis o koho se jedná. Povídky jsou kratšího rozsahu, čtou se rychle a nepostrádají kapku akce, ani zábavy. Pro fanoušky mangy a anime je tahle kniha už pak určitě povinností, protože si tím nejen rozšíří znalosti o dalších postavách, ale určitě si zkrátí čas při čekání na další díl mangy.

Legendární kyberpunková série od Shirowa Masamuna spěje ke svému konci. Po Ghost in the Shell a jeho pokračování Man-Machine Interface autor završuje svou slavnou sérii sbírkou povídek. Human Error Processor ale není druhé pokračování. Tentokrát se trochu vracíme a místo Motoko sledujeme případy Sekce 9.

Human Error Processor je soubor povídek, které se zaměřují na každodenní činnosti Sekce 9. Sám Masamuna v závěru mangy podotkl, že povinnosti Sekce 9 byly v druhém díle hodně osekané a přitom měl v šuplíku schovaných okolo dvaceti povídek. Některé proto vyšly v časopise Young Magazin a následně vznikla samostatná kniha, která se řadí mezi první a druhý díl a obsahuje čtyři krátké příběhy. 

Jednotlivé povídky jsou napsané obdobným způsobem jako Ghost in the Shell a Man-Machine Interface. Na rozdíl od těchto dvou dílů (především od druhého dílu) je ale Human Error Processor mnohem více srozumitelnější. Povídky jsou kratšího rozsahu, dějově na sebe nenavazují a hlavním jádrem jsou členové Sekce 9. Kratší rozsah neumožňuje autorovi zacházet do větších podrobností a lehce se ztrácí i filozofický podtext.

Zápletky samotných povídek nejsou nic složitého, ale díky nepřehlednému stylu autora se čtou často těžkopádně. U Masamuna je totiž zvykem hojně odbočovat od hlavního tématu a vysvětlovat kdejakou technickou vymoženost (ať už reálnou nebo vymyšlenou) prostřednictvím vložených poznámek, které ale patří mezi nejrušivější elementy v manze. 

Hlavní hrdinka série Motoko se v této sbírce jen lehce mihne. Masamune vybral ze Sekce 9 různorodé a zajímavé charaktery, kde bude čtenářům nejbližší kyborg Batou. V uzavřených povídkách řeší nejrůznější případy točící se okolo intrik a zrady, které jdou ale trochu do pozadí. Největší pozornost na sebe přitahují právě samotní členové sekce, jejich vzájemná spolupráce, konflikty nebo humor.

Human Error Processor a celkově celá série Ghost in the Shell je velkým návratem do minulosti. O sérii se často mluví v superlativech, o kultovní záležitosti, která udala směr dalším slavným věcem. Něco málo na tom rozhodně bude a zda je lepší manga nebo anime, musí posoudit každý z nás. Ghost in the Shell je ale náročné čtení, plné filozofických podtextů a otázek lidskosti. A všechno je to zabalené do podivnosti, nepřehlednosti a občasné infantilnosti. Sbírka Human Error Processor je tak dokonalým bonusem pro ty, kteří dokázali naskočit na tento vlak plný technologie a umělé inteligence.

Být učednicí a nevěstou kouzelného tvora je jedna věc. Získat díky tomu domov, pevné zázemí a možnost se konečně posunout a najít sám sebe je věc druhá. Člověk si ale klade otázku, proč to tak je? Proč zrovna já? Čím jsem výjimečná? Nebo kdo je vlastně můj učitel zač? Jakou minulost ukrývá? 

V novém svazku Čarodějovy nevěsty se Čise dostává do dračí říše, kde dostane za úkol vyrobit si kouzelnou hůl. Shodou náhod ji k jejímu získání pomáhá bytost jménem Lindel, který je blízce spjat s Eliasovou minulostí. Během procesu výroby se tak Čise dovídá jedno velké tajemství a to takové, které by většinu lidí vystrašila. Dívka ale vždycky byla jiná a beze strachu se vrací domů, ke svému učiteli a ochránci.

"Jen nezapomínej, že lidé jsou zbabělejší a krutější než kterákoliv jiná bytost."

Čtvrté pokračování Čarodějovy nevěsty se od svých předchozích částí liší. Posun děje je opět minimální a tentokrát dochází i na absenci akčních a napínavých scén. Autorka se naopak zaměřila na mezivztahové části a zamířila i hojně do minulosti jedné z hlavních postav. Pokud ale čekáte velká odhalení a odpovědi na zmíněné otázky, dostanete jen malou část. A těch tajemství bude zase o kapku více.

Tajemná Eliasova minulost už vrtá hlavou nejednomu čtenáři a to už od prvního svazku. Jako obvykle to ale nebude jednoduchá a přímá odpověď. I to málo je ale lehce překvapivé a určitě bude zajímavé sledovat budoucí vývoj děje. Posunu se ale dočkal i vztah mezi Čise a Eliasem. Jejich vzájemná chemie prošla určitým vývojem a postupně si oba dva začínají uvědomovat, co to znamená mít někoho po boku. Dvě zbloudilé osamělé duše tak nachází opěrný bod a jejich zeď osamělosti začíná dostávat velké trhliny. Celkově se v tomto svazku autorka zaměřuje nejvíce na emocionální stránku, na vnitřní vývoj postav.

"Když jsi tu nebyla, byla mi hrozná zima. Jak bys můj pocit popsala?"
"Osamělost, ne?"

Kromě samotné Eliasovy minulosti manga obsahuje i několik bonusů navíc jako vzpomínka Čise na své rodiče nebo důležitá událost v domě Joela Garlanda, která pak bude pokračovat v dalším díle. Autorka odsunula do pozadí humornou stránku a zahrála na vážnější strunu, která ale příběhu sluší a posouvá ho dál i po té vnitřní stránce. Čtvrté pokračování je tak sice jiné, ale o to víc je možná zajímavější, protože ztvárnit pocity a myšlenky pomocí obrázků a jednoduchých slov není vůbec nic lehkého. A tady se to určitě povedlo.

Závěrečný střet mezi temnotou a světlem je na spadnutí. Kdo vyhraje? Kolik lidí bude zase obětováno? Od pádu Gileadu uběhlo už devět let a Roland se svou skupinou žije v neustálém stínu. Musí se ukrývat a bojovat o holý život v samotné divočině. Jejich existence ale dostane nový cíl, když dojde k prasknutí Paprsku podpírající Temnou věž.

Rolandova domovina byla zničena, teď ale hrozí něco mnohem horšího. Společenství bylo rozbito, Gilead padl a Roland společně s jeho ka-tet čelí výpadu mutantů a žoldáků. Ze všeho nejvíc ale touží po pomstě. Po krvavé pomstě. Proto se Roland celým svým srdcem upne k Temné věži a k Paprsku, který by ho k ní měl dovést.

"Středosvět umírá, přátelé. To víme. To... a ještě něco: Musíme najít způsob, jak to zastavit, protože tu prostě není nikdo jiný, kdo by to udělal. Pokud neuspějeme, svět kolem nás zmizí. To nedopustíme. a první krok k tomu, abych tomu zabránili..."

Svět, který nám byl v prvním díle představen, se rozpadá a role mladého pistolníka se dramaticky změnila. Viděl zemřít svou životní lásku, stal se svědkem skonu své rodiny, prošel si těžkým a neúspěšným bojem za svou domovinu. Teď žije ve vyhnanství, sžírá ho celá škála emocí a hledá svůj cíl, svou pomstu.

Bitva na kopci Jericho je pátý díl komiksové Temné věže, který zároveň uzavírá první epochu příběhů z tohoto světa. Ověřený tvůrčí tým se tak vrhl na další atmosférickou jízdu, která se stává více a více temnější. Titul tohoto dílu sice slibuje něco velkolepého, ale nenechte se zmýlit. Hodně se tu řeší otázka pomsty, zrady nebo oddanosti, ale samotné velké bitvy je tu pomálu. Příběh sám o sobě pak nepřináší nic překvapujícího, spíše trochu vykrádá starší části.



I když je na začátku komiksu zmíněn časový posun, není to na celkovém příběhu znát. Nevyvinul se ale spíše zasekl v čase. A tím bohužel ztrácí celý příběh na své výjimečnosti. Postrádá větší hloubku, nepředvídatelnost a proslovy hlavních postav vyznívají do ztracena. Tragičnost tady dýchá téměř z každé stránky, což umocňuje i samotný závěr, který má do epického vyvrcholení hodně daleko.

Bitva na kopci Jericho je hodně rozporuplné zakončení. Někoho uspokojí, někoho ne. Někdo dostane úctyhodné finále, někdo nastavovanou kaši. Příběh se vyvíjí až moc rychle a tvůrci tak trochu zapomněli na své hrdiny, na jejich pocity i na pocity svých čtenářů. Velká bitva by měla dostat velký prostor a to jak po dějové i emocionální stránce, v tomto případě se ale tvůrci asi snažili mít to co nejdříve za sebou a spoustu věcí opomenuli.

Touto částí je tak ukončena jedna dějová linie, následující komiksy by měly už věrně kopírovat známé dění z knižní předlohy. Temná věž se v komiksové podobě uvedla ve velkém stylu, který ke konci začal dosti pokulhávat, ale pořád má co ukázat a čím zaujmout. Slabší vývoj totiž vždycky podrží povedená a pro tento svět už specifická kresba.

A všechno jde pomalu, ale jistě zase do háje. Komunita se bortí, spolupráce selhává, nedůvěra se dere na povrch a nepřítel udeřil tvrdě a nelítostně. Smutek, bolest, rozčarování i nenávist zaplavila všechny srdce. Je to začátek nové války?

"Žili jsme na maloměstě, ale stejně jsem zažil věci... lidi si vždycky hrozně ubližujou, to se nikdy nezmění. Viděl jsem hrůzy, o kterých jsem nemohl mluvit... a hlavně bych NIKDY ani nechtěl."

Šeptači provedli něco, co se neodpouští. Něco, na co je nutné odpovědět a co se nesmí přehlížet. Ticho před bouří se mění a dosahuje svého vrcholu. Komunita se otřásá v návalu emocí. Strach je nutí zapomínat a dělat chyby. Stará nepřátelství jsou zapomenuta, nyní musí všichni spojit své síly a vymyslet dokonalý plán pomsty. Vymyslet tu správnou odpověď.

Čtyřiadvacátý díl Živých mrtví končil velkým a bolestným překvapením. Drama na pozadí zombie apokalypsy se silně přiostřuje a Šeptači ukazují, co jsou ve skutečnosti zač. Rick, jako vůdce komunity, čelí další výzvě a i když si všichni mysleli, že už je nic nedokáže překvapit, opak je pravdou. Vztahy se bortí, lidé se topí ve strachu a nevědomosti. V této části je sílící se napětí opravdu výrazné, z každé postavy sálá bezmoc i naštvanost zároveň. Stačí málo, blbá poznámka, nevhodný pohled a je zle.

"Po tom, co se stalo... je normální bejt VZTEKLEJ. Měli bysme bejt vzteklí všichni. Proč jsi TY tak klidnej?!"

Není cesty zpět je jeden z těch poklidnějších dílů, alespoň co se akce týče. Emocí ale tento díl doslova dýchá a věnuje se široké škále hlavních protagonistů. Sledujeme jejich vyrovnávání se se situací, jejich beznaděj a touhu ublížit. Někdo drží své emoce v sobě, někdo je dává najevo, je ale důležité jak danou situaci vyřešit. Rick čelí čím dál většímu tlaku a řešení bohužel není jen jedno. Tak i tak může dojít k dalším ztrátám a lehce napjatá atmosféra z předchozích dílů začíná ztrácet půdu pod nohama.

Živí mrtví jsou dokonalou ukázkou lidského dramatu, kde díky mnoha protagonistům můžeme vidět nejrůznější lidské stránky. Ticho před bouří disponuje hravými a údernými dialogy, kde se řeší kdo z koho. Dokáže Rick zase dát všechno do pořádku? Je stále dobrý vůdce? Jak na situaci nahlíží ostatní? Šeptači sami o sobě se pak v několik scénách ukazují v novém úhlu pohledu a dokazují, že pořád v některých zůstalo trochu lidskosti. A pak je tu Negan, který si zatím sedí v klidu v temnotě, pohlíží na celé dění a vyčkává. Čeká na příležitost k úderu nebo na možnost začít novou kapitolu? V tomhle díle a díky celé situaci se řeší hned několik dilemat, která mají vliv na budoucnost celé komunity.

"Bojím se, že se vrátíme k tomu, jaké to bylo. Vzpomínám si na tu dobu, než jsme přišli sem... než jsme objevili ostatní komunity a začali se cítit BEZPEČNĚ... a mám z ní vyloženě HRŮZU."

Nová dějová linka točící se okolo Šeptačů přináší nové komplikace a nové výzvy pro přeživší. Po válce s Neganem vybudovali nový svět, který se pro ně stal symbolem nadějné budoucnosti. Budoucnosti, kde se dá žít, vychovávat děti a zestárnout, i když za hradbami obchází oživlé mrtvoly. Šeptači tuto idylku ale narušili a zároveň ukázali, jak naivní všichni byli. Nikdy to totiž nebude dokonalé, nikdy to nebude podle představ a je jedno, v jakém světě žijeme. Nastal proto čas se zvednout a postavit se nové výzvě čelem.


"Před naším prahem stojí samo zlo. Vrhá na nás svůj stín. ŠEPTAČI jen tak neodejdou... a už nám předvedli, čeho jsou schopní. V takovou chvíli se nemůžeme zabíjet navzájem. V takové chvíli se MUSÍME SEMKNOUT, abychom ty ŠEPTAJÍCÍ ZRŮDY VŠECHNY POBILI! Umlčíme ten jejich šepot JEDNOU PRO VŽDY!"

Na týmovky jsou lidé v komiksech zvyklí. V Marvelu máme například Avengers a Defenders nebo v DC Ligu spravedlnosti. Občas ale vzniknou dosti nesourodé spolupráce, které ale v závěru můžou být něco hodně dobrého nebo naopak něco hodně špatného. Kam do tohohle měřítka spadá ukecaný žoldák Deadpool a Spider-man?

Ve svém novém dobrodružství dostává Deadpool zajímavý kšeft. Jeho novým cílem se stává Peter Parker, všemi oblíbený chlápek, který podle dostupných informacích skrývá za hezkou fasádou pěknou zrůdu. Tohle je pro Deadpoola dokonalá práce, má ale jeden háček. Peter Parker je nejen Deadpoolovým novým terčem, ale zároveň i šéfem jeho "skoro" kámoše Spider-mana.

Spojení Deadpoola a Spider-mana vzniklo v roce 2016 a dočkalo se hodně pozitivních ohlasů. V té době slavil velký úspěch filmový Deadpool a pokud člověk hledal na internetu nejrůznější tvorbu fanoušků, často narazil na tuhle dvojici. A jejich přání bylo vyslyšeno. V současnosti série obsahuje už šest částí a letos se představuje i českým čtenářům. Bláznivé dobrodružství si vzali na starost Joe Kelly a Ed McGuinnesse, kteří se okolo Deadpoola točí už delší dobu a pomohli mu ke slávě. 

Parťácká romance nám ale tyto hrdiny představuje v trochu jiném světle. Deadpool sice je stále ten užvaněný a občas přitroublý žoldák, kromě práce ale má jeden velký sen - chce se kamarádit se Spider-manem. A pro vznik tohohle přátelství je ochoten nejen sekat dobrotu, ale i sám se, jako osoba, změnit. Naopak Spider-man je tady postava, která Deadpoolem zpočátku opovrhuje, nechce s ním spolupracovat a celkově ho považuje za otravný hmyz. Spider-man je ale známý svým dobrým srdcem a i když ho štve, že je třeba Deadpool u Avengers, tak mu tu šanci dá. 

Partácká romance je od začátku hodně velká zábava. Po příběhové stránce není ničím výjimečná, celkově i samotné souboje a bitky ničím nevynikají. Největší pozornost si v tomto komiksu kradou hlavní dva protagonisti a peripetie mezi nimi. Oba hrdinové neustále hláškují, nadávají si a vedou vtipné konverzace, které jsou často na hranici nevkusu, ale nikdy ji naštěstí nepřesáhnou. Deadpool je správně otravný a přisprostlý a Spider-man mu i přes všechny vzniklé situace podává pomocnou ruku. Chemie mezi nimi je opravdu povedená a splňuje předpoklady vtipné parťácké romance.

První díl nové marvelovské série je skvělou volbou jak pro fanoušky Deadpoola, tak i Spider-mana. Je zábavný, svěží, hodně oddechový, ale pěkně dává do popředí tématiku přátelství a ochoty změnit se. Dějově se odehrává později, než je samostatná Deadpool série vycházející u nás, ale až na drobné spoilery to ničemu neškodí. Tady jde především o tu zábavnou stránku a vzájemnou interakci mezi dvěma týpky v červeném. A to je splněno na jedničku.

Manga plná magie, nadpřirozených stvoření a dívky, které se ujal podivný tvor pokračuje dále a na Čise čeká nová práce. Atmosféra ale začíná pomalu přituhovat a plnění nových úkolů už není nic lehkého. A navíc se u Čise začíná výrazně projevovat moc, kterou se teprve učí ovládat.

Třetí díl Čarodějovy nevěsty postaví před Čise vražednou chiméru nebo také nešťastný zamilovaný pár. Hlavní hrdinka tak má hned několik možností k využití nově získaných znalostí a může zkoušet dosah své objevené moci. Po dějové stránce se tento díl nijak výrazně neposune, o to víc ale prohloubí jednotlivé charaktery a přinese spoustu náznaků z minulosti nebo nových otázek. A to především otázky týkající se minulosti samotného Eliase.

Čarodějova nevěsta se lehce liší od jiných, česky vydávaných mang. Není tolik akční, dává do popředí fantastickou stránku příběhu a díky ženské hlavní hrdince máme větší důraz na emoce. Samotná Čise je hodně rozporuplná osoba, kdy na jednu stranu je až nevýrazná, příliš poslušná a až moc fixovaná na své okolí. Na svůj nízký věk si ale prošla těžkými věcmi a svůj smutek a zlomené srdce schovala za masku bez emocí, kterou odhaluje jen výjimečně. Vlivem různých situací ale dokáže ukázat i svou druhou obětavou stránku, kdy s vypětím všech sil riskuje život pro jiné.


Třetí pokračování nás sice neposouvá nikam kupředu, uzavírá spíše otevřené linky z prvních dvou dílů a prohlubuje temnější stránku celé mangy. Poutavý styl se nejvíce odráží na dialozích a i když má tento díl akce jen trochu, tak i to stačí posunout odlehčený, romanticky laděný podtón do hororu a mystiky. Tahle kombinace ale autorce sedí, umí s ní pracovat a hravě do jednoduché zápletky dokáže zakomponovat i téma týkající se lásky, oběti a i oddanosti.

Grafická stránka mangy je pak bezchybná a skvěle dotváří celý příběh. Některé panely dávají velký důraz na detail, zachycují pocity nebo určité momenty a tím umocňují danou scénu. Pomalé tempo mangy pak v tomhle případě není na škodu a čtenář se tak může zaměřit na emoční stránku celé situace.

Čarodějova nevěsta se svým stylem i inspirací v Krásce a zvířeti řadí hlavně mezi literaturu pro ženské publikum. Hororový podtón, fantastické prvky a vidina ne moc šťastného konce může ale přilákat jakékoliv čtenáře, bez ohledu na věk i pohlaví. Autorka svůj svět staví pomalu, ale buduje ho pečlivě, takže bude určitě zajímavé pozorovat, jak se bude vyvíjet dál.

Marvel je stále velké lákadlo a taky zdrojem obrovského množství zajímavých superhrdinů a záporáků. Jedním z nich je i Doctor Strange. Cesta podivných je úvodní částí sólové série od Jasona Aarona, který napsal u nás docela známé Skalpy vycházející u nakladatelství Crew. 

Aaronovo pojetí tohoto netradičního hrdiny je dosti odlišné, než jsou čtenáři zvyklí z dosud vydaných komiksů. Samotný Strange je už sám o sobě díky své magii jiný hrdina, ale tohle zpracování ho posouvá zase o kousek dál. Ve svém úvodu čtenáře seznamuje, jak to se Strangovou magií vlastně je. Všechno má svou cenu a to i magie. A tak na pozadí všech kouzel a mystiky můžeme vidět unaveného a zhrouceného čaroděje, který musí za využití magické síly zaplatit. A to dost nepříjemným způsobem.

Hlavní dějová linie pak začíná ve chvíli, kdy do Strangova domu zavítá nová návštěvnice s jistým problém. Díky tomu se pak rozpoutá řada událostí, na jejichž pozadí se děje něco mnohem závažnějšího. Něco, co může ohrozit magii samotnou.


Doctor Strange je postava, která většinou hostuje v jiných sériích nebo velkých událostech. Svou vlastní sérii měl v devadesátých letech a teď se po dlouhé době dostal do rukou člověka, který psal například o Wolverinovi nebo Thorovi. Aaron pojal Strange tak trochu po svém a nejen svého hrdinu, ale i celý příběh představil jako kupu podivných a šílených událostí, kde se prolínají různé druhy magie a nebezpečí. Všechno ale dobře funguje. Úvod je dobře seznamující a hlavní dějová linka se pomalu začíná rozjíždět v něco monstrózního.

Zmíněné Aaronovo pojetí dýchá na čtenáře z každé stránky. Cesta podivných je totiž podivná ze všech možných úhlů. Samotný Strange je dosti ujetá postava a jeho pohled na magii a daň, kterou za použití musí odvést, je až nelidsky krutá. Být čarodějem prostě není žádná výhra a plně se tomuto poslání oddat chce pevnou vůli a taky dosti velký smysl pro spravedlnost. Komiksu nechybí akce nebo vtipné hlášky a v duchu celého příběhu i dosti pestrobarevné kresby, často nepřehledné a stejně ujeté. Dohromady to tvoří zábavný a rozmanitý mišmaš.


Doctor Strange - Cesta podivných je skvělý začátek do nové série, která zachycuje osudy superhrdiny jehož hlavní zbraní je mystika a magie. Úvodní díl čtenáře především seznamuje, ale pomalu si buduje cestičku k něčemu většímu, kde ale nepůjde o záchranu světa, ale o záchranu samotné magie. V řadě současných komiksů, které vychází na našem trhu, je Cesta podivných hodně jiná, zvláštní, ale zároveň zábavná a zajímavá. Komiks je navíc vhodný nejen pro znalce Marvelovského univerza, ale i pro ty, kteří Strange znají pouze z plátna kin.

Jmenuje se Alisik, ale to už každý ví. Co ale každý neví, kdo Alisik je a proč se probudila v hrobě se svým jménem. S východem slunce mizí, ale upírka to není. Čím se Alisik stala a proč, na to musí teprve přijít. Stejně tak se musí naučit "žít" v tomto novém světě plném přízračných bytostí a kostlivců.


Podzim je první část čtyřdílné série Alisik, kterou vydalo nakladatelství Crew. Tento evropský komiks zaujme zprvu svou grafickou podobnou, která často připomíná dříve populární emo styl. K pochmurné až melancholické náladě potom nahrává i barevná orientace. Převládají tmavé barvy a protože se jedná o podzimní díl, téměř z každé strany dýchá lehký pesimismus a pochmurnost. Dobře to ale umocňuje hrdinčiny pocity, kdy se často cítí ztracená a osamělá.


Příběh Alisik je v prvním díle hodně úvodní. Postupně se seznamujeme s hlavní hrdinkou, která trpí ztrátou paměti, a poznáváme její svět i další protagonisty. Přes pochmurnější stylizaci se ale komiks snaží být odlehčený a sem tam se objeví milé vtípky, které si dělají srandu ze smrti nebo současné společnosti. Alisik ale řeší hlavně vážná témata a společně s vedlejšími postavami se zamýšlí nad životem, osudem nebo i láskou.


Kresba, která nejčastěji zachycuje venkovní prostředí pod hvězdnou oblohou, dodává komiksu správně melancholickou až mystickou atmosféru a protože se příběh točí okolo mrtvých, je jasné, že tímto směrem se ponese celá série. Samotná hrdinka je často taková rozporuplná. Ze svého života si nic nepamatuje a to, že se jmenuje Alisik, zjistí jen díky jménu na náhrobku. Díky ztrátě paměti a celkové situaci je Alisik často smutná, bez žádného cíle a chuti smířit se s tím, co ji osud nadělil. Jako mladá dívka toho mohla mít před sebou hodně a tohle postupné uvědomění je těžko stravitelné.

Kromě samotného hlavního příběhu jsou do každé kapitoly vloženy psané básně, zajímavá pravidla nebo i mezihry. Celkově je Alisik nenáročný, ale milý komiks, který je ve svém prvním díle takový velký úvod něčeho, co nás teprve čeká. Příběh má určitý potenciál, povedenou grafiku i dovede hravě zobrazit vážnou i veselou stránku. Především ta vážnější stránka je pěkně atmosférická, což umocňují celostránkové ilustrace plné stínů a hvězd.

Čarodějova nevěsta, nová fantasy manga vycházející u nakladatelství Crew, představila v prvním díle náš svět, ale tak trochu jiný. Plný magie a kouzelných bytostí. Představil nám hlavně anime verzi Krásky a zvířete. Tedy příběh čaroděje Eliase a jeho učenky Čise, kterou si koupil na mytologické aukci. A v prvním svazku Čise objevuje nejen svoje schopnosti a nové možnosti, ale i celý svět, který je na jednu stranu nadpozemsky krásný, ale na druhou je smrtelně nebezpečný.

Čarodějova nevěsta ukázala trochu jiný příběh, který více cílí na ženské publikum. Hlavní postavy jsou ale zajímavě pojaté a postupně se odhalují drobné střípky z minulosti. Jsou to ale části, které lze vyčíst pouze z dialogů mezi postavami. Autorka se do minulosti nevrací a svůj příběh posouvá pozvolna dál. Tím získává Čarodějova nevěsta lehký nádech tajemna a tak trochu nutí k přemýšlení, co tím daná postava myslela. 

Čise si na nové bydlení už zvykla a postupně se začíná učit novým věcem. Elias ji poskytl útočiště i domov, ale pořád se okolo něho objevuje spousta nevyřčeného. Čise ale nemá moc času něco řešit, protože má před sebou spoustu úkolů. A díky nim rozvíjí nejen své schopnosti, ale také poznává nové bytosti točící se okolo Eliase. A právě prostřednictvím těchto vedlejších postav se dozvídáme nejen něco zajímavého z minulosti, ale jejich přítomnost a chování pomáhá utvářet vztah mezi Čise a Eliasem.

Druhý svazek ale není jen o plnění úkolů, ale také o prohlubování samotných charakterů. Čise je totiž taková lehce nevýrazná hrdinka. Tichá, poslušná a nenáročná. Jde tam, kam ji řeknou a dělá to, co by měla. Její osobnost byla silně ovlivněna její minulostí, kdy s ní zacházeli jako s kusem hadru. Čise je až lehce éterická bytost, která nemá odvahu vystupovat z davu. Její velkou výhodou je ale třeba to, že je nezkažená a upřímná. A právě události ve druhém svazku ji pomůžou posunout se dál a trochu vyjít ze stereotypu.

Pokračování nové mangy nás neposune moc kupředu, do popředí se dostává více emocí, napětí a dramatu. Pomalejší příběh sice postrádá trochu návykovost, ale zase pomáhá více prohloubit charakteristiku hlavních postav a představit i ty nové. Fantastické prvky jsou lehce propojené s hororovým nádechem a autorka se nebojí ukázat i drsnou stránku svého světa. Oba dva díly ale zatím hodně sázejí na zajímavost Čise i Eliase a svůj svět ukazují jen pozvolna. Určitě by nebylo špatné zajít trochu víc do centra celé magie a poukázat, jak to v tomhle světě vlastně chodí v širším úhlu pohledu.


Manga se z počátku charakterizovala jako japonská verze Krásky a zvíře, ale samotnou romantickou linku tu máme jen okrajově, což ale příběhu vůbec neubírá na zajímavosti. Čarodějova nevěsta v sobě má určitý potenciál, ten ale zatím ukazuje pěkně pozvolna. Zatím sází hodně na hlavní hrdinku a mysteriozní postavení čaroděje Eliase. Příběh nenudí, ale zda toto tempo bude poutavé i později, ukáže až čas.

Zombie telenovela pokračuje! V nové příběhu to ale začíná zase skřípat, objevil se nový a pěkně nechutný nepřítel a i po čtyřiadvaceti sešitech dokáže Robert Kirkman zvednout své čtenáře ze židle. Život a smrt, hlavní témata tohoto dílu, jsou takové dva protiklady, kteří ale bez sebe nedokáží existovat.

Celá komunita se připravuje na velkou událost a veškerý čas věnuje přípravě. Jedná se o prostý jarmark, výměnu zboží a posezení s obyvateli skupiny. Pro mnohé je to ale něco víc, krok kupředu, pomalý návrat k bývalé civilizaci. Na pozadí všech příprav ale děje mnohem víc... Carl se vypravil hledat neznámou dívku na území nové skupiny a Magie se musí rozhodnout, co udělá s mužem, který se ji snažil zabít.

Život a smrt je dokonalou ukázkou, jak může krásně gradovat napětí. Pomalý až lehce odpočinkový začátek se začne pomalu bortit a autoři si hrají nejen se samotnými hrdiny, tak i se čtenářem. Máme tu ukázku všech kolonií točících se okolo Ricka, Magie a Dwighta a i když všichni táhnou za jeden provaz, jsou vidět patrné rozdíly. Rozdíly v chování vůdců i v celkové atmosféře. A o to patrnější je pak rozdíl s novou skupinou Šeptačů, kteří se rozhodli navždy opustit život civilizovaného lidstva.

Série Živí mrtví je už slušně rozsáhlá a posunula se opravdu hodně. Převážně nadprůměrně části dokáží často šokovat a je až překvapující, že autor pořád příchazí s něčím novým. Původně příběh o zombie apokalypse se vyvinul v příběh o lidském přežití během nejrůznějších podmínek a situací. Hlavně samotní hrdinové se vyvinuli. Pár jich ubylo nebo naopak se objevilo i několik nových jedinců. Živí mrtví představují širokou škálu charakterů, které se neustále mění, s ohledem na vývoj děje. 

Každý čtenář si určitě pamatuje malého a vykuleného Carla. Teď je z něj skoro dospělý muž, který se rozhoduje sám za sebe. Pořád si ale v sobě nese jakousi frackovitost a umíněnost. V této nové dějové linii ale poznává další a nové stránky života. Jeho otec Rick je naopak čím dál více v rozporu a to buď sám se sebou nebo s ostatními. Jeho vidina dobra totiž není pokaždé přijata tak, jak by si představoval. A pak je tu Magie, která také ušla obrovskou cestu od svého prvního působení v komiksu. Stala se vůdkyní své komunity, matkou a nese na svých zádech těžké břemeno. Roli vůdce většinu času zastával Rick a tak je pro ni obtížné dělat nepříjemná, přesto nutná rozhodnutí.

Nový díl Živých mrtvých svým čtenářům ukazuje rozjetou situaci, kde vidíme staré známé, objeví se i pár skoro zapomenutých a rozvinou se nové dějové linky. Tím nejvýraznějším prvkem je ale náhled do nepřátelské komunity, do jejich života a chápání. Šeptači možná vypadají že jsou docela magoři, ale mají ve vedení dosti silnou osobnost, která se jen tak něčeho nezalekne. A to taky v samotném závěru pěkně ukáže. V tomto díle se mihne i oblíbený a zatracovaný Negan se svým typickým hulvátských slovníkem a nechybí ani pořádná nálož lidských emocí a vztahových situací.

Často se nad tím čtenáři podivují, ale ano, i po takové době je tato komiksová série kvalitní a pořád se v ní objevují překvapivé a šokující zvraty, které dokáží příběh úplně otočit. Z naprosté pohody a uvolněnosti skočit do pocitu zmaru, zrady a velké bolesti. Rick a ostatní už za celou dobu zažili všemožné situace, potkali různorodé lidi, dobré i ty špatné. Přišli o mnoho, museli se změnit a přehodnotit téměř všechno v co věřili a pro co žili. Teď to vypadá, že opět narazili na něco neobvyklého, co se dlouho skrývalo a tak trochu čekalo na svou chvíli. A ta právě nastala.