Kodžiki patří mezi nejvýznamnější japonské památky a jedná se o nejstarší dochovanou kroniku této země. Kdo chce více poznat historii a mytologii japonských dějin, není lepší volba než právě Kodžiki. Nejlehčí čtení to ale rozhodně není.

V českém překladu vyšli dvě verze Kodžiki. První a o kterých tu bude řeč jsou Japonské mýty přeložené ze slovenského překladu Viktora Krupy. Druhá je Kronika dávného Japonska, překládána ze staré japonštiny Karlem Fialou.

Kniha se dělí na tři části (tzv. svitky), které začínají samotným počátkem vzniku nebes a země. Úvodní část je pak především věnována mýtickým bohům a jejich působením na samotnou zemi. Zmíněna je především bohyně Amaterasu a její potomci. Následující části pak zachycují několik období vlád japonských císařů. Každý císař si vysloužil podrobný popis kolik manželek a dětí měl a ti významnější dostali pak prostor v podobě příběhů, které zachycují významné události (např. tažení prvního japonského císaře Džimmua)

Japonské mýty jsou bezesporu zajímavé, ale zároveň i náročné čtivo. Kniha obsahuje obrovské množství jmen od bohy po samotné císaře, jejich manželky a potomky. A rozhodně jich neměli málo. Třetí část knihy je na samotné příběhy dost omezená a ve skrze nabízí pouhý soupis, kdo si koho vzal a jak dlouho žil. Skrze drobné náznaky můžeme ale poznat původní mravy nebo zvyky. Kniha obsahuje i několik japonských básní (kajó) a odkrývá staré pověsti a písně, které jsou často doplněny černobílou kresbou

Chcete-li se více dozvědět o japonské historii, je dobré začít s Kodžiki. Kronika se stala jedním z nejvýznamnějších textů původního náboženství šintoismu. Je dobré ale počítat s náročností a i špatnou orientací právě co se týče jmen a názvů. Příběhy, kterým je ale věnována pozornost, jsou sice podané stručně až stroze, danou událost nebo situaci ale nastíní dostatečně. Historie Japonska je totiž stejně barvitá jak historie jiných zemí.

Stranger Things je poslední roky seriálový fenomén. (A zaslouženě, miluju ho.) Na kterém se klasicky vezou i další média. Máme tak deskové hry. Komiksy. A také knihy. 

A to rovnou tři knihy. 😂

Tou první, v Česku vydanou, je Temný experiment. Osobně bývám vůči takovým knihám skeptická a předem se bojím kvality díla. Zahraniční ohlasy tomu i dost nahrávaly, ale u nás se strhla lavina nadšení. Oprávněně? Jako co si budeme, kniha má tu správnou retro atmosféru. Zmiňuje se tu přistávání na Měsíci, válka ve Vietnamu, hudební festival Woodstock nebo různé předsudky týkající se rasismu, svobodných matek apod. To je na knize dobré, stejně jako styl jakým je psaná. Ta kniha se čte totiž úplně sama, stránky letí a letí a vám přitom ani tolik nepřijde, že se skoro nic moc neděje. 😂

Dle mého nám Temný experiment měl přinést něco z minulosti matky Eleven a celkově nám objasnit samotný experimentu, testování dětí, zapojení vlády, možná i původ monster atd. A kde nic, tu nic. O experimentu se točí celá kniha a sledujeme ho hlavně prostřednictvím postavy Terry, ale i dalších. Autorka ale nezachází nijak moc do detailů, neobjasňuje, nevysvětluje. Prostě jen sděluje holá fakta, která jsou často domyslitelná. Kniha navíc obsahuje i dost na hlavu přetažených věcí a nelogičností, kde některá se ještě dala zkousnout (stejně jako v seriálu), ale u některých to bylo až moc.

Nechci Temný experiment nijak silně kritizovat. Je to na pohodu kniha, čtivá a pro fanoušky seriálu nejvíc vhodná. Ale pokud jste hodně hloubaví a rádi znáte věci do detailů, všechny souvislosti proč, kdo, co, jak, nebude vám to stačit. Mně to nestačilo. Mám spoustu dalších otázek. Kniha tak otevřela vrátka pro další a další otazníky a spíše jen naznačuje, než osvětluje.

Kvalitní fantasy není nikdy dost. Navíc v době, kdy se tento žánr dostává do povědomí hlavně díky seriálovým předlohám, je o to víc důležité, najít tu zlatou střední cestu. Mezi stará známá jména jako je Martin nebo Sanderson se tak začínají objevovat nová nebo se navracet ta zapomenutá. Tad Williams patří bezesporu mezi tu druhou skupinu.


Americký spisovatel Tad Williams patří ke klasice fantasy žánru a mezi jeho nejslavnější knihy patří určitě trilogie Jasný osten, Žal a trn. Celá série, nesoucí podtitul Trůn z dračích kostí, se v nedávné době dočkala nového vydání na něž navázala i novela Srdce ztraceného. Touto knihou se autor vrátil do svého světa téměř po třiceti letech a odehrává se půl roku po událostech knihy Věž zeleného anděla.

Srdce ztraceného je kniha, která patří do zažitého univerza. A svým příběhem, i když vedlejším, navazuje na ten rozsáhlejší. Nabízí se tak otázka, zda tuhle knihu mohou číst i čtenáři, kteří teprve Tada Williamse začínají poznávat. To nám osvětlí v samotném úvodu sám autor, kde v poznámce doporučuje novým čtenářům přečíst jako první krátkou esej, nacházející se na konci knihy. V této eseji čtenáře lehce seznámí s fungováním jeho světa, včetně rozdělení bájných lidí na Sithy a Norny.

Zápletka knihy je pak velice jednoduchá - dvě strany barikády, které mezi sebou vedou odvěkou bitvu se střetly na dalekém a mrazivém severu. Jedna strana se ukrývá v horách, druhá se snaží dostat dovnitř. Příběh sám o sobě pak vypráví hned několik vypravěčů, což dělá z malého rozsahu knihy komplexnější útvar. Válka je totiž jedna věc a události okolo ní, ta druhá. A právě tyhle malé vsuvky, které sledujeme prostřednictvím obou stran, ukazují válku v tom hlubším měřítku.

Kniha vám tak nenabídne několikastránkovou bitvu plnou udatných bojovníků. Spíše naopak. Srdce ztraceného zobrazuje marnost a únavu. Všudypřítomný strach a zbytečnost. Beznaděj a víru v dobrý konec a návrat domů. O to víc jsou pak tyhle pocity a myšlenky umocněny díky strohé, lehce melancholické atmosféře, která číší téměř z každé stránky. Vyprávěčů je tu ale mnoho, stránek málo a najít si vztah ať už k jedné nebo druhé straně barikády je těžké. O něco těžší je pak i orientace v příběhu pro nové čtenáře, především co se detailů týče. Jako samostatný útvar kniha ale funguje slušně.


Srdce ztraceného patří mezi klasickou fantasy a tak není ochuzeno o akční scény, velké ztráty nebo intriky. Máme tu lehký nádech nadpřirozena a celkově je všechno vyprávěno rychle, bez zbytečných odboček. Na ty tu totiž není místo. Autorův styl je převážně plný popisů a detailů. Umí slušně budovat atmosféru a už po prvních stránkách je každému jasné, že svůj svět má vymyšlený do sebemenších podrobností. S čím se může kniha ale potýkat je to, že Williams pochází ze "staré školy" a jeho vyprávění nemusí tak úplně sednout dnešnímu čtenáři.

Tad Williams se pomalu ale jistě začíná opět dostávat do povědomí českých čtenářům, což v květnu dokázala i dlouhá fronta na podpis na veletrhu Svět knihy. A je to potřeba. Je potřeba více kvalitní a epické fantasy literatury. Vracet se ke starým a zažitým klasikům, protože díky nic můžeme číst tu dnešní novodobou fantastiku.

Nové místo, nové možnosti, noví spojenci i nepřátelé. Co čeká Liu a Rafa na území plném barbarů, násilí a bezpráví? Kdo jim pomůže? A kdo zradí?

Zrádné srdce je druhá část trilogie Kroniky pozůstalých a bohužel splňuje typickou roli vycpávkových dílů. Dějově kniha úzce navazuje na první část, svým čtenářům ale představuje nové místo dění. Lia se totiž dostává na území svého nepřítele, kde vládne jiný režim a lidé zastávají docela jiné hodnoty, než je zvyklá. 

Lia společně s Rafem poznává krajinu Vendy, blíže se dostává k jejímu vedení i samotnému vládci nebo sleduje dění mezi obyvateli trpící hlady. Prochází si potupou i pomluvami, je nucena dennodenně lhát a přetvařovat se. Poznává nové zvyklosti a dostává se do víru plném intrik a zrady. Zrádné srdce není akční ani strhující díl plný překvapivých momentů, autorka se spíše zaměřila na drobné události a na jednání hlavních postav. Ti jsou postaveni hned před několik překážek a díky tomu se mohou více či méně projevovat jejich dobré i špatné vlastnosti.

I když se na první pohled zdá, že samotná Venda je zajímavá a má dosti materiálu ke zkoumání, samotný výsledek už tolik nebaví. Je utahaný, plný zbytečných popisů, odboček, často i hloupých dialogů. Kniha by se dala očesat minimálně na třetinu a kdyby byla součástí prvního nebo až třetího dílu, určitě by tato dějová linie byla poutavější a to podstatné by se dostalo do popředí.

Po dějové stránce tak kniha zaujme až v samotném závěru. To předtím je jen zbytečná a nezáživná vata, kde často některé scény splývají. Dialog střídá dialog, snídaně snídani a pořád se dokola řeší ty stejné věci. Žádný vývoj, žádný posun. Až asi posledních 50 stran zahýbe s děje a otočí ho skoro o třistašedesát stupňů. Taková by ale měla být celá kniha. Pečlivě budovat příběh, atmosféru a připravovat čtenáře na finále, které je zvedne ze židle. To se ale bohužel neděje. Konec možná překvapivý je, ale ne tím dobrým způsobem.

Vývoj a chování hlavních hrdinů pak bohužel také není nic ojedinělého. Autorka sice pitvá jednotlivé dialogy do podrobností, často je to ale zbytečné a nemá to vliv na vývoj dané postavy. A hlavně to nemá hloubku, postrádá to tu pravou motivaci a emoce. Hlavní postavy jsou tak často jak přes kopírák a předvídatelní.

Zrádce srdce tak v závěru vychází jako velké a zbytečné zklamání. Autorka se v tomto díle dost plácá, zbytečně ho natahuje a vůbec nepracuje se svými hrdiny a celkově i s příběhem, který zabrzdila na jednom místě. Kniha je tak nudná, často až zmatená. Potenciál tu stále je, ale je hodně potlačený. Třetí díl snad všechny tyhle nedostatky hodí širokým obloukem pryč a předvede nám, jak má správná young adult fantasy vypadat.

Knihy o virtuální realitě nás baví. A tak tu máme Warcross, hru, kterou miluje celý svět. Stačí nasadit brýle a jste součástí nového světa. S tím souvisí i turnaj, který se koná každý rok a jeho účastnicí se tak trochu dobrovolně i nedobrovolně stane Emika. Její úloha ve hře je ale trochu jiná...

S českým vydáním Warcrossu se strhla vlna a to především vlna nadšení. Která mě bohužel ale dosti minula. Proč? Warcross nepřichází s ničím novým, právě naopak. Je dosti předvídatelný a pokud budete pozorní, záporáka odhalíte dosti rychle. Samotná hlavní hrdinka je pak takové lehké ztělesnění klišé a to nejzajímavější na ní je, že má tetování a umí se nabourat snad do každého systému. Romantická linka je pak tlačená moc na sílu, její vývoj je až nepřirozený a člověk má pořád pocit, že tu něco nehraje.

Warcross ale nemá jen negativa. Jeho obrovským plusem je, že se skvěle čte. Jako vážně, od té knihy se neodrhnete ať je jakákoliv. Co mě také potěšilo, je místo dění - Tokio. Miluju Japonsko a autorčina vize plná neonů a technologie mi připomínala oblíbený Blade Runner. I samotný Warcross je zajímavý a tak je jen škoda, že se autorka neutrhla více ze řetězu a nezahltila nás detailními popisy celé hry. Nechybí spousta akce, napínavých scén a samozřejmě velké odhalení na konci, které někteří z vás ale určitě odhadnou mnohem dříve. Pokračování si určitě přečtu, jen ale nebudu mít tak velká očekávání jako u prvního dílu a budu se těšit na příjemnou oddechovku. Třeba mě ale Marie Lu nakonec překvapí.

Stýská se vám po Harry Potterovi a Pánu prstenů? Nemáte dostatek Star Wars? Komiksy Amulet by vám v tomhle mohly kapku pomoci. Oba díly jsou totiž takovým mixem všech možných známých sérií a vypráví příběh dvou sourozenců Emily a Navina. Je to svěží, je to oddechové, občas ale kapku až moc zrychlené. Neškodilo by trochu zastavit se, zaměřit se na maličkosti nebo na vývoj samotných postav, které někdy až bezduše plní jeden úkol za druhým. Ano, nutí je k tomu sice okolnosti, ale mohlo se to pojat trochu jinak. Celkově jsou ale oba díly Amuletu fajnové čtení s jednoduchou kresbou, různorodými bytostmi a zajímavým mixem klasické fantasy s moderní technologií. A těch referencí na známé série, těch je tu opravdu hromada. (Na mě teda až moc.)

Hodnocení: 3/5

Legendární kyberpunková série od Shirowa Masamuna spěje ke svému konci. Po Ghost in the Shell a jeho pokračování Man-Machine Interface autor završuje svou slavnou sérii sbírkou povídek. Human Error Processor ale není druhé pokračování. Tentokrát se trochu vracíme a místo Motoko sledujeme případy Sekce 9.

Human Error Processor je soubor povídek, které se zaměřují na každodenní činnosti Sekce 9. Sám Masamuna v závěru mangy podotkl, že povinnosti Sekce 9 byly v druhém díle hodně osekané a přitom měl v šuplíku schovaných okolo dvaceti povídek. Některé proto vyšly v časopise Young Magazin a následně vznikla samostatná kniha, která se řadí mezi první a druhý díl a obsahuje čtyři krátké příběhy. 

Jednotlivé povídky jsou napsané obdobným způsobem jako Ghost in the Shell a Man-Machine Interface. Na rozdíl od těchto dvou dílů (především od druhého dílu) je ale Human Error Processor mnohem více srozumitelnější. Povídky jsou kratšího rozsahu, dějově na sebe nenavazují a hlavním jádrem jsou členové Sekce 9. Kratší rozsah neumožňuje autorovi zacházet do větších podrobností a lehce se ztrácí i filozofický podtext.

Zápletky samotných povídek nejsou nic složitého, ale díky nepřehlednému stylu autora se čtou často těžkopádně. U Masamuna je totiž zvykem hojně odbočovat od hlavního tématu a vysvětlovat kdejakou technickou vymoženost (ať už reálnou nebo vymyšlenou) prostřednictvím vložených poznámek, které ale patří mezi nejrušivější elementy v manze. 

Hlavní hrdinka série Motoko se v této sbírce jen lehce mihne. Masamune vybral ze Sekce 9 různorodé a zajímavé charaktery, kde bude čtenářům nejbližší kyborg Batou. V uzavřených povídkách řeší nejrůznější případy točící se okolo intrik a zrady, které jdou ale trochu do pozadí. Největší pozornost na sebe přitahují právě samotní členové sekce, jejich vzájemná spolupráce, konflikty nebo humor.

Human Error Processor a celkově celá série Ghost in the Shell je velkým návratem do minulosti. O sérii se často mluví v superlativech, o kultovní záležitosti, která udala směr dalším slavným věcem. Něco málo na tom rozhodně bude a zda je lepší manga nebo anime, musí posoudit každý z nás. Ghost in the Shell je ale náročné čtení, plné filozofických podtextů a otázek lidskosti. A všechno je to zabalené do podivnosti, nepřehlednosti a občasné infantilnosti. Sbírka Human Error Processor je tak dokonalým bonusem pro ty, kteří dokázali naskočit na tento vlak plný technologie a umělé inteligence.

Být učednicí a nevěstou kouzelného tvora je jedna věc. Získat díky tomu domov, pevné zázemí a možnost se konečně posunout a najít sám sebe je věc druhá. Člověk si ale klade otázku, proč to tak je? Proč zrovna já? Čím jsem výjimečná? Nebo kdo je vlastně můj učitel zač? Jakou minulost ukrývá? 

V novém svazku Čarodějovy nevěsty se Čise dostává do dračí říše, kde dostane za úkol vyrobit si kouzelnou hůl. Shodou náhod ji k jejímu získání pomáhá bytost jménem Lindel, který je blízce spjat s Eliasovou minulostí. Během procesu výroby se tak Čise dovídá jedno velké tajemství a to takové, které by většinu lidí vystrašila. Dívka ale vždycky byla jiná a beze strachu se vrací domů, ke svému učiteli a ochránci.

"Jen nezapomínej, že lidé jsou zbabělejší a krutější než kterákoliv jiná bytost."

Čtvrté pokračování Čarodějovy nevěsty se od svých předchozích částí liší. Posun děje je opět minimální a tentokrát dochází i na absenci akčních a napínavých scén. Autorka se naopak zaměřila na mezivztahové části a zamířila i hojně do minulosti jedné z hlavních postav. Pokud ale čekáte velká odhalení a odpovědi na zmíněné otázky, dostanete jen malou část. A těch tajemství bude zase o kapku více.

Tajemná Eliasova minulost už vrtá hlavou nejednomu čtenáři a to už od prvního svazku. Jako obvykle to ale nebude jednoduchá a přímá odpověď. I to málo je ale lehce překvapivé a určitě bude zajímavé sledovat budoucí vývoj děje. Posunu se ale dočkal i vztah mezi Čise a Eliasem. Jejich vzájemná chemie prošla určitým vývojem a postupně si oba dva začínají uvědomovat, co to znamená mít někoho po boku. Dvě zbloudilé osamělé duše tak nachází opěrný bod a jejich zeď osamělosti začíná dostávat velké trhliny. Celkově se v tomto svazku autorka zaměřuje nejvíce na emocionální stránku, na vnitřní vývoj postav.

"Když jsi tu nebyla, byla mi hrozná zima. Jak bys můj pocit popsala?"
"Osamělost, ne?"

Kromě samotné Eliasovy minulosti manga obsahuje i několik bonusů navíc jako vzpomínka Čise na své rodiče nebo důležitá událost v domě Joela Garlanda, která pak bude pokračovat v dalším díle. Autorka odsunula do pozadí humornou stránku a zahrála na vážnější strunu, která ale příběhu sluší a posouvá ho dál i po té vnitřní stránce. Čtvrté pokračování je tak sice jiné, ale o to víc je možná zajímavější, protože ztvárnit pocity a myšlenky pomocí obrázků a jednoduchých slov není vůbec nic lehkého. A tady se to určitě povedlo.

Závěrečný střet mezi temnotou a světlem je na spadnutí. Kdo vyhraje? Kolik lidí bude zase obětováno? Od pádu Gileadu uběhlo už devět let a Roland se svou skupinou žije v neustálém stínu. Musí se ukrývat a bojovat o holý život v samotné divočině. Jejich existence ale dostane nový cíl, když dojde k prasknutí Paprsku podpírající Temnou věž.

Rolandova domovina byla zničena, teď ale hrozí něco mnohem horšího. Společenství bylo rozbito, Gilead padl a Roland společně s jeho ka-tet čelí výpadu mutantů a žoldáků. Ze všeho nejvíc ale touží po pomstě. Po krvavé pomstě. Proto se Roland celým svým srdcem upne k Temné věži a k Paprsku, který by ho k ní měl dovést.

"Středosvět umírá, přátelé. To víme. To... a ještě něco: Musíme najít způsob, jak to zastavit, protože tu prostě není nikdo jiný, kdo by to udělal. Pokud neuspějeme, svět kolem nás zmizí. To nedopustíme. a první krok k tomu, abych tomu zabránili..."

Svět, který nám byl v prvním díle představen, se rozpadá a role mladého pistolníka se dramaticky změnila. Viděl zemřít svou životní lásku, stal se svědkem skonu své rodiny, prošel si těžkým a neúspěšným bojem za svou domovinu. Teď žije ve vyhnanství, sžírá ho celá škála emocí a hledá svůj cíl, svou pomstu.

Bitva na kopci Jericho je pátý díl komiksové Temné věže, který zároveň uzavírá první epochu příběhů z tohoto světa. Ověřený tvůrčí tým se tak vrhl na další atmosférickou jízdu, která se stává více a více temnější. Titul tohoto dílu sice slibuje něco velkolepého, ale nenechte se zmýlit. Hodně se tu řeší otázka pomsty, zrady nebo oddanosti, ale samotné velké bitvy je tu pomálu. Příběh sám o sobě pak nepřináší nic překvapujícího, spíše trochu vykrádá starší části.



I když je na začátku komiksu zmíněn časový posun, není to na celkovém příběhu znát. Nevyvinul se ale spíše zasekl v čase. A tím bohužel ztrácí celý příběh na své výjimečnosti. Postrádá větší hloubku, nepředvídatelnost a proslovy hlavních postav vyznívají do ztracena. Tragičnost tady dýchá téměř z každé stránky, což umocňuje i samotný závěr, který má do epického vyvrcholení hodně daleko.

Bitva na kopci Jericho je hodně rozporuplné zakončení. Někoho uspokojí, někoho ne. Někdo dostane úctyhodné finále, někdo nastavovanou kaši. Příběh se vyvíjí až moc rychle a tvůrci tak trochu zapomněli na své hrdiny, na jejich pocity i na pocity svých čtenářů. Velká bitva by měla dostat velký prostor a to jak po dějové i emocionální stránce, v tomto případě se ale tvůrci asi snažili mít to co nejdříve za sebou a spoustu věcí opomenuli.

Touto částí je tak ukončena jedna dějová linie, následující komiksy by měly už věrně kopírovat známé dění z knižní předlohy. Temná věž se v komiksové podobě uvedla ve velkém stylu, který ke konci začal dosti pokulhávat, ale pořád má co ukázat a čím zaujmout. Slabší vývoj totiž vždycky podrží povedená a pro tento svět už specifická kresba.

Manga plná magie, nadpřirozených stvoření a dívky, které se ujal podivný tvor pokračuje dále a na Čise čeká nová práce. Atmosféra ale začíná pomalu přituhovat a plnění nových úkolů už není nic lehkého. A navíc se u Čise začíná výrazně projevovat moc, kterou se teprve učí ovládat.

Třetí díl Čarodějovy nevěsty postaví před Čise vražednou chiméru nebo také nešťastný zamilovaný pár. Hlavní hrdinka tak má hned několik možností k využití nově získaných znalostí a může zkoušet dosah své objevené moci. Po dějové stránce se tento díl nijak výrazně neposune, o to víc ale prohloubí jednotlivé charaktery a přinese spoustu náznaků z minulosti nebo nových otázek. A to především otázky týkající se minulosti samotného Eliase.

Čarodějova nevěsta se lehce liší od jiných, česky vydávaných mang. Není tolik akční, dává do popředí fantastickou stránku příběhu a díky ženské hlavní hrdince máme větší důraz na emoce. Samotná Čise je hodně rozporuplná osoba, kdy na jednu stranu je až nevýrazná, příliš poslušná a až moc fixovaná na své okolí. Na svůj nízký věk si ale prošla těžkými věcmi a svůj smutek a zlomené srdce schovala za masku bez emocí, kterou odhaluje jen výjimečně. Vlivem různých situací ale dokáže ukázat i svou druhou obětavou stránku, kdy s vypětím všech sil riskuje život pro jiné.


Třetí pokračování nás sice neposouvá nikam kupředu, uzavírá spíše otevřené linky z prvních dvou dílů a prohlubuje temnější stránku celé mangy. Poutavý styl se nejvíce odráží na dialozích a i když má tento díl akce jen trochu, tak i to stačí posunout odlehčený, romanticky laděný podtón do hororu a mystiky. Tahle kombinace ale autorce sedí, umí s ní pracovat a hravě do jednoduché zápletky dokáže zakomponovat i téma týkající se lásky, oběti a i oddanosti.

Grafická stránka mangy je pak bezchybná a skvěle dotváří celý příběh. Některé panely dávají velký důraz na detail, zachycují pocity nebo určité momenty a tím umocňují danou scénu. Pomalé tempo mangy pak v tomhle případě není na škodu a čtenář se tak může zaměřit na emoční stránku celé situace.

Čarodějova nevěsta se svým stylem i inspirací v Krásce a zvířeti řadí hlavně mezi literaturu pro ženské publikum. Hororový podtón, fantastické prvky a vidina ne moc šťastného konce může ale přilákat jakékoliv čtenáře, bez ohledu na věk i pohlaví. Autorka svůj svět staví pomalu, ale buduje ho pečlivě, takže bude určitě zajímavé pozorovat, jak se bude vyvíjet dál.

Jmenovala se Harleen Quinzel a pracovala jako psychiatrička. Pak se ale zamilovala...

Harley Quinn momentálně na Jokera silně zanevřela a stala se královnou Coney Islandu. Vybudovala si nejen slušné zázemí, ale obklopila se i stejně smýšlející partou podivných a bláznivých individuí. Svůj volný čas tráví s kámoškou Poison Ivy, hraje v divadle nebo jezdí na bruslích. Její idylka ale netrvá jako obvykle dlouho. Harley je totiž magnet na potíže všeho druhu. A když její domov začne ohrožovat tlupa nemrtvých zombie, vytáhne starou dobrou palici a vrhne se znovu do boje.


Umřít s úsměvem patří mezi startovací komiksy z nového projektu Znovuzrození hrdinů DC. Oproti Sebevražednému oddílu, kde byl představen tým plný těch nejhorších z nejhorších, tak Umřít s úsměvem se věnuje asi nejvýraznějšímu členu týmu a to šílené, ale oblíbené Jokerovy společnici Harley Quinn.

Harley se v tomto komiksu dostává do klasické situace, kdy se na scéně objeví nějaký problém a ona ho svým vlastním praštěným způsobem začne řešit. Není tedy nouze o spoustu akce, vyhrocených scén nebo lehce přehnaného humoru, který ale nesedne každému čtenáři. V komiksech s Harley Quinn ale nikdy nešlo moc o dějovou stránku, spíše o hlavní hrdinku. Příběhy nejsou nikdy moc originální, spíše průměrné, často bez logiky. V Umřít s úsměvem se Harley dostává do střetu se zombie, bojuje s obrovským robotem nebo si založí punkovou kapelu.


Všechny příběhy má na starost stejný tým, který píše Harley z řady New 52. V českém překladu zatím vyšly první tři (Šílená odměna, Výpadek a Láska na první ránu) a výrazný rozdíl mezi nimi nenajdete. Návaznost na důležitou událost týkající se "znovuzrození" budete hledat marně a vystupují zde naprosto stejné postavy. Navíc bez znalosti zmíněných tří dílů mohou někteří čtenáři trochu tápat. Umřít s úsměvem totiž nepředstavuje příběh Harley od úplného začátku. Pár náznaků a vzpomínek autoři do komiksu zakomponovali, ale valnou většinu navazují na rozjetou sérii.

Po grafické stránce je komiks hodně pestrý a střídá se hned několik ilustrátorů. Nejpovedenější je co se týče detailů v punkovém příběhu Žer do rytmu, žer! od Johna Timmse. Samotná Harley pak trochu změnila image a místo černočervené kombinace vlasů zde razí oblíbenou filmovou růžovomodrou variantu. Celkově vychází Umřít s úsměvem jako slušný průměr, který ničím nepřekvapí, na druhou stranu ale ani nenudí. Hlubší pointu nebo význam v žádném příběhu ale nenajdete, Harley Quinn je neřízená střela a v tomto duchu se nese celý komiks.


Nová série s Harley Quinn v hlavní roli dává svým čtenářům to, co je na této postavě baví. Ulítlé scény, velké množství bizaru, na sílu tlačící  humor a pestrobarevné akční scény kde občas lítá hlava nehlava. Umřít s úsměvem není inovativní komiks, ale pro pobavení je dostačující.

Harley Quinn se proslavila jako bláznivá psychiatrička, která se zamilovala do Jokera a kvůli němu byla schopná udělat naprosto cokoliv. Ve své sérii, která začala Šílenou odměnou a Výpadkem, kope Harley ale sama za sebe. A taky za své mazlíčky v podobě stáda psů, koček nebo věrných pomocníků a nejlepší kamarádky Poison Ivy.

Třetí Harley je hodně divoký mišmaš. Kromě samotných sešitů z hlavní série komiks obsahuje hned tři bonusy a ke skupině hlavních ilustrátorů se přidala i velká škála hostujících kreslířů. Hned v úvodu se Harley objevuje znovu v Arkhamu, kde se nechala dobrovolně zavřít. Zpětně se dovídáme proč se tak stalo a díky uvězněné Poison Ivy si Harley prožije i několik slušných halucinogenních chvil, které ztvárnili právě hostující ilustrátoři.