Západozemí se otřásá v základech. Chlapecký král i král na severu jsou mimo hrací pole a královna v exilu stále dává dohromady neporazitelnou armádu a víc než politika je zajímají otroci. Stannis je bůhví kde a Železný trůn tak stojí před novým pánem. Získat ho ale nebude snadné. Boj o přežití teď získává hlavní roli.

Hostina pro vrány nás již po čtvrté vítá do světa plného intrik, zrady a politikaření. V tomhle světě je téměř jedno, zda vlastníte draky nebo tlupu nemrtvých. Tady se boj o moc vyhrává zákeřností, podrazem a ostrou břitvou ukrytou ve stínech. Hostina pro vrány se časově nijak neposouvá oproti předchozí Bouři mečů a obě knihy jsou rozdělené podle postav a lokací. Ve čtvrté knize tak potkáte postavy, které jsme v Bouři prakticky neviděli - Cersei, Jamie, Arya, Sansa nebo Brienne. Své čtenáře pak Martin zavede do Králova přístaviště, Řekotočí nebo na Železné ostrovy.

Jak roste počet stran s každým dílem, tak zase naopak klesá počet účastníků, kteří usilují o Železný trůn. Pořád je jich ale dostatečné množství na to, aby si každý dával pozor na svá záda. Nikdy totiž nevíte, kdo vás do nich bodne. Bratr? Věrný rádce? Nebo třeba královna v exilu? Bouře mečů začíná dosahovat svého vrcholu. Nikdo ale netuší, že je to ve skutečnosti jen "malá přeháňka", předzvěst něčeho mnohem horšího. 

Bitva mezi rody pokračuje dál. Renly Baratheon už sice na trůn nikdy nedosáhne, jeho bratr Stannis se ale ukáže jako hodně cílevědomý člověk a sbírá vojsko pro bitvu o Královo přístaviště. A rozhodně to bude bitva, na kterou jen tak někdo nezapomene, protože Sannis má na své straně zajímavého spojence. Naopak sever se potýká s obrovskými problémy, které mají svůj počátek ve vypálení Zimohradu. Novému vůdci Starků až doposud všechno vycházelo, ale i štěstí se může časem vyčerpat. 

Čtyři uchazeči, ale jen jeden trůn. Spor mezi nimi se více a více přiostřuje a první velký střet je na spadnutí. Každý ale bojuje různými způsoby. Někdo mečem a silou, někdo slovy a zradou. Nově zvolený král čelí pochybám o svém původu, Sever si jde svou cestou a Jih čelí sporu dvou bratrů. Střet králů propuká naplno.

Po smrti Eddarda Starka se Sever snaží postavit na vlastní nohy a zvolil si svého nového krále. Robertův syn Joffrey usedá jako právoplatný dědic na trůn a zpovzdálí sleduje spor svých strýců Stannise a Renlyho. Daleko za hranicemi moře pak dračí královna spřádá plány na budování nezničitelné armády, která by ji dopomohla k jejímu dědictví. Naopak na severu za Zdí, kde vládne Mance nájezdník, začíná vystrkovat růžky hrozba, která by mohla ovlivnit životy všech živých bytostí. Sedm království se otřásá v základech a přitom to největší zlo je úplně jinde...

Střet králů je druhá část fantasy cyklu Píseň ledu a ohně, která vychází v novém překladu u nakladatelství Argo. Vztahy a spory, které nám byly představeny v prvním díle, dostávají pořádně zabrat a to v dosti rychlém tempu. George R. R. Martin neničí klasicky jen životy jednotlivých postav, ale i život celé armády. A ani v tomto díle nešetří nečekanými zvraty, zvráceností, pomstou, nemilosrdnou a krutou politikou a všudypřítomným strachem a nenávistí.

Spisovatele George R. R. Martina si prakticky každý spojí s fantasy sérií Píseň ledu a ohně. Martin ve svém repertoáru má ale mnohem více a netočí se jen kolem jednoho žánru. Právě ve svých počátcích tíhnul tento uznávaný a zároveň zatracovaný spisovatel ke klasickému sci-fi žánru a k samotnému psaní ho dovedlo čtení komiksů. O tom a mnohem více vypráví sborník Snové písně. 

Snové písně se skládají z pěti částí, ve kterých se autor věnuje určitému období svého života. V úvodu každé Martin vypráví o svých zkušenostech - jak se stal velkým fanouškem DC komiksů, která sci-fi série ho přivedla k tomuto žánru a jak to má vlastně se samotným Tolkienem. Martin zachází i do osobních částí, povídá o svém studiu i láskách, úspěších i ztrátách. O své vášni, o psaní nebo i o tom, jak je těžké se uživit jako spisovatel. 

"Ve fantasy je něco starého a pravdivého, co promlouvá k čemusi ukrytému hluboko v nás, k dítěti, jež snilo o tom, že jednou bude lovit v nočních lesích a hodovat v síních v dutých kopcích, že najde lásku, která vydrží navždy, nejspíš někde jižně od země Oz a severně od Šangri-La.

Ať si nechají ten svůj ráj. Až zemřu, raději bych přišel do Středozemě."

Kromě biografických prvků najdeme v těchto částech i povídání o vzniku samotných povídek. Martin píše o procesu psaní, jak těžké bylo dostat povídku k široké veřejnosti a jak se zprvu zaškatulkoval jako autor sci-fi povídek. K samotné Písni ledu a ohně se totiž dostal mnohem později. Celkově Martin rád střídal žánry, používal hororové prvky a často se nechával něčím inspirovat. Inspiroval se komiksovou tvorbou, byl obrovským fanouškem tzv. zlatého věku science fiction a inspiroval ho i sám život. Všechny tyhle aspekty pak pomáhaly budovat Martinův styl psaní a schopnost plasticky zobrazit nejrůznější škálu výrazných charakterů.

"Naproti tomu "Osamění", to byla spíš otevřená rána než povídka, bolelo ji psát, bolelo ji číst. Byl to v mém psaní zásadní zlom. Starší věci mi vzešly výhradně z hlavy, ale tahle šla taky ze srdce a z koulí. Byla to vůbec první povídka, ze které jsem si připadal naprosto zranitelný, první, kvůli které jsem se ptal sám sebe: "Opravdu chci lidi nechat, aby si tohle přečetli?""

Sborník se skládá ze dvaceti dvou povídek, jejichž kvalita je různá, ale značně stoupající. V těch prvních se autor teprve hledal, postupný počet přibývajících literárních cen byl ale značným důkazem toho, jak se Martinova tvorba vyvíjela. Objevuje se často melancholie, pocity osamění nebo symbolika. A i když se autor stal slavným díky tisíci stránkové sáze, tak i v těchto krátkých povídkách ukazuje čisté řemeslo a nádhernou práci se slovy. Především jeho hravost s příběhem a samotnými charaktery je obdivuhodná a už v prvních povídkách je znatelné, na co měl Martin největší talent.

Snové písně obsahují nejrůznější autorovu tvorbu, která ale není kompletně neznámá. Několik povídek již vyšlo jako součást jiné sbírky nebo se dočkali i samostatného ilustrovaného vydání. Mezi nejznámější patří zimní pohádka Ledový drak, oceňovaná Píseň pro Lyu, Netopýři, které čeká seriálová verze nebo hororoví Písečníci.


První svazek rozsáhlého sborníku Snové písně je různorodou směsicí sci-fi, fantasy a hororu. Krásně zobrazuje autorův postupný vývoj, smysl pro detail nebo talent na krátké, ale pozoruhodné příběhy. Velkým přínosem knihy jsou pak autorovy autobiografické části, které zachycují nejen jeho životní osudy a zkušenosti, ale i názory a postoje. Příznivci Písně ledu a ohně budou určitě nejednou překvapeni, jak Martin dokáže bravurně vykreslit děj i charakter na tak malém prostoru. Ale v tom je síla slov, stačí jich občas málo a řeknou hodně. Snové písně jsou tak vstupní bránou nejen pro Martinovy čtenáře, ale i pro ty, kteří chtějí do fantastického žánru nahlédnout hlouběji a něco se i naučit. 

Hra o trůny je fenomén posledních let. Už to není pouze rozsáhlá fantasy série z pera George R. R. Martina, ale tak trochu životní styl. Seriálové zpracování a zvědavost přinutila spoustu lidí navštívit knihkupectví a přečíst si původní předlohu, která vyšla v prvním českém překladu v roce 2000 u nakladatelství Talpress.

První díl seznamuje čtenáře s rozsáhlým světem Sedmi království. Na severu vládnou Starkové v čele s Eddardem Starkem, který je svým králem Robertem povolán na jih do Králova přístaviště, aby jako jeho pravá ruka zjistil pravou příčinu smrti bývalého pobočníka. Se svými dvěma dcerami se tak vydává do centra intrik a zrady, zatímco na severu jeho nemanželský syn Jon skládá přísahu Noční hlídce, chránící zemi před nepřítelem za Zdí. Divocí ale nejsou jediná hrozba, které Západozemí čelí. Daleko na jihu za mořem, právoplatní dědici Železného trůnu vyhnáni v exilu, spřádají plány k pomstě. 

Severská literatura je v posledních letech velice oblíbená a vyhledávaná. A to v jakémkoliv žánru. Siri Pettersen se se svou trilogií Havraní kruhy inspirovala severskými mýty a legendami a určitě existuje velice málo lidí, kteří by neslyšeli o Thorovi nebo Lokim díky filmům od Marvelu. Severská mytologie ukrývá spoustu zapomenutých příběhů a Neil Gaiman, autor Amerických bohů nebo Coraliny, se rozhodl převyprávět ty nejzajímavější mýty a dostat je do podvědomí dalších čtenářů.


Severská mytologie je stejně zajímavá, jako každá jiná. Možná právě vás komiksy přivedly k tomu zapátrat trochu do historie a vyhledat si něco o Thorovi a jeho slavném kladivu. Jak už to ale bývá zvykem, původ těchto příběhů je vždycky o něco jiný, než ten nově vyprávěný. Neil Gaiman se rozhodl zpracovat svou dětskou zálibu a odvyprávět ty nejznámější severské  mýty a legendy. Pro svou Severskou mytologii tak pátral ve Starší nebo Básnické Eddě, kolekcí staroseverských básní.

Neil Gaiman je autor s originální fantazií a na svém účtě má kvalitní a často i zvláštní příběhy. Severská mytologie je ale odlišná v tom, že to není čistý autorův výmysl. Nové převyprávění starých legend je zajímavé především pro současné čtenáře, protože není tolik obsáhlé a náročné na pozornost. Kniha se skládá z několika povídek, které jsou sepsány jednoduše, srozumitelně a poutavě. Především začátek knihy, kde autor své čtenáře seznamuje s norskou mytologií, vyjmenovává jednotlivé bohy nebo území, je napsaný velmi stručně, skoro až stroze, což je pro Gaimana docela neobvyklé. Pro seznámení čtenáře se situací je to ale dostatečné.


Dějová linie povídek začíná na samotném počátku a končí tvz. Ragnarökem, tedy událostí, která všechno uzavírá a otevírá cestu něčemu novému. Povídky na sebe navazují jen zlehka a vypráví nejrůznější příběhy Tóra, Lokiho, Ódina a dalších bohů. Gaiman nás tak postupně seznamuje s tím, jak Tór získal své slavné kladivo, za jakých událostí byla postavena zeď okolo Ásgardu nebo kolik dětí měl třeba Loki. Především Loki a Tór dostávají v knize nejvíce prostoru, ale ten, kdo doslova vyčnívá, je hlavně Loki. Lstivý, závistivý, pomstychtivý, ale zároveň občas i dobrosrdečný. Ta temná stránka ale převažuje a je až vtipné sledovat, co je Loki ochotný udělat, aby dostal co chtěl.

Severská mytologie je sbírka povídek vyprávějící dávné legendy. Neil Gaiman jim ale přidal něco navíc. Velkou součást příběhů tak tvoří humor, často se setkáváme s absurditou, která silně hraničí se šíleností a hlavně tu nejsou bohové vykresleni jako ti dokonalí a bezchybní. Právě naopak. Bohové se v tomto světě chovají doslova jako lidé, chybují jako lidé, jednají často hloupě i nelogicky. A proto mají opravdu štěstí, že disponují určitými schopnostmi nebo vlastní nějakou kouzelnou věc.

Neil Gaiman je autor mnoha tváří a Severská mytologie je jedním z důkazů. Nehledejte v ní ale nic náročného, pro hlubší výzkum je určitě lepší přečíst si zmíněnou Eddu od Snorriho Sturlusona. Pro seznámení se s tématem a nastínění nejznámějších příběhů je ale Severská mytologie dokonalá. Gaiman ji zpracoval jednoduše a zároveň krátce a to je možná i největší mínus celé knihy. Tři sta stran uteče opravdu rychle a vůbec by neškodilo některé povídky rozvést do větší hloubky.  I tak se ale Gaimanovi podařilo přinést mezi současné čtenáře něco, co má svůj význam i v dnešní v době.

Uběhli čtyři měsíce, svět byl zachráněn a vše se vrátilo do starých kolejí. Aspoň na první pohled to tak vypadá. Realita je ale trochu jiná. Lila našla své útočiště na moři a jako člen posádky se stala jejich nejlepším zlodějem. Praxi na to má dostatečnou. Ve chvílích odpočinku pak nechává kapitána, aby ji učil základy magie a společně objevují jaké hranice má její nově objevená moc.

Na pevnině se mezitím konají velké přípravy. V Londýně se budou konat tradiční kouzelnické hry, kterých se účastní mnoho významných rodů. Princ Rhy se naplno věnuje přípravě, která mu nejen upevňuje postavení mezi svými poddanými, ale zároveň mu pomáhá zapomenout na to, co se stalo mezi ním a jeho adoptovaným bratrem Kellem. Minulost se ale nedá jen tak zahodit, každý musí čelit následkům svého jednání a Kell si společně s Rhyem ponesou znamení svých činů do konce života.


Setkání stínů je druhý díl fantasy trilogie od americké autorky V. E Schwab (známé také jako Victoria Schwab), která ve svém příběhu pokračuje čtyři měsíce od událostí z prvního dílu Temnější tvář magie. Celá kniha se dělí na dvě části. V první polovině se autorka zaměřuje na tři hlavní protagonisty, na jejich posun v ději a jak je ovlivnili události z prvního dílu. Druhá půlka knihy je pak o něco živější, protože se dostáváme k samotným hrám.

Victoria Schwab je tak trochu známá, že ve svých sériích rozehrává zajímavá a originální témata. Jejich samotné uchopení a vývoj je už o něco horší, ale pořád se jedná o ty lepší příběhy, které spadají do young adult fantasy. O Setkání stínů se nedá hovořit, že je to horší pokračování, ale zase je těžké o této knize říci, že by byla lepší. První část knihy se převážně věnuje vývoji hlavních protagonistů, zaměřuje se na jejich duševní stránku, vyrovnávání se s minulostí a hledání východiska. Po této stránce je kniha dobře propracovaná, zachází do hloubky a posouvá své postavy přirozeně kupředu. Autorce se skvěle podařilo zobrazit vnitřní rozepře Kella i Rhya, kdy každý z nich bojuje za toho druhého a zároveň i sami za sebe.

Velmi rozporuplné jsou pak části, které vypráví Lila. Důvodem je především velká změna v chování a myšlení ženské hrdinky. Lila z prvního dílu je naprosto jiná než Lila v tom druhém. Její nově objevená moc v ní probouzí lehkovážnou a až přehnaně sebevědomou mladou dívku, která přestává vidět hranice a jde si umanutě za svým cílem. Po dějové stránce je pak tato část slabší, neposouvá se moc kupředu a do popředí se dostávají dialogy než situační scény.


Druhá půlka knihy je velice odlišná od té první. Pozornost je více zaměřena na akci a napětí a taky na magii. Máme tu kouzelnický turnaj, který můžeme sledovat prostřednictvím několika postav a na pozadí celého příběhu se začne rozehrávat něco nového a temného. Kouzelnický turnaj sice není nic originálního, ale Victoria Schwab to pojala po svém a to zdařile. Jen je opravdu škoda, že neumí dějovou stránku podat tak dobře, jako to umí u vykreslování postav. Nejvíce je to patrné v bojových scénách, které jsou buď nedotažené a nepřehledné nebo zbytečně urychlené.

Setkání stínů je důstojným pokračováním, které ale v závěru mohlo být mnohem lepší. První polovina by potřebovala zbavit rozvleklých popisů a občas i pomalého tempa. Na druhou stranu to pomalé vyprávění pomáhá dobře budovat pochmurnou atmosféru příběhu, ale každému čtenáři tento způsob nemusí vyhovovat. Autorčina síla tkví především v postavách, kterým sice trochu krutě ale přirozeně míchá osudem. I tady ale máme výjimku a to v podobě Lily, která se ke konci knihy stávala až nesnesitelnou a sebestřednou.


Vedlejší dějová linka, která se v závěru propojí s hlavním příběhem, je už takový bonus navíc. Celá tato část se do celkového konceptu knihy moc nehodí a často budila dojem zbytečné vaty. Série by klidně mohla skončit tímto dílem, kdyby se na konci nestal menší, lehce vynucený zvrat. Protože se ale jedná o trilogii, tak se důležitost celého vedlejšího příběhu ukáže až v závěrečném díle.

George R. R. Martina si většina čtenářů spojí se slavnou sérií Píseň ledu a ohně, která se dočkala o nic méně slavné seriálové adaptace. Martin ale začal publikovat už v roce 1971 a spíš než tisíci stránkové knihy psal krátké texty a povídkové sbírky. Mezi nejuznávanější patří například Písečníci. Sídlo červa patří také mezi starší aurovu tvorbu a zobrazuje fascinující vizi jednoho z mistrů fantastického žánru.

Sídlo červa je příběh z podzemního města, které pomalu chřadne a rozpadá se. Planeta umírá, Slunce vyhasíná a poslední zbytky obyvatel se ukrývají. Lidé žijí rozmařilý život, opíjí se a slaví i několik dní v kuse, hluboko v temnotě, v nižších patrech ale sídlí dolňáci, slepí, opovrhovaní a nebezpeční. Annelyn je mladý a naivní, zvyklý na život mezi privilegované. Pak se ale dočká ponížení ze strany lovce. Společně se svými společníky tak vymyslí plán pomsty, která se ale změní na boj o holý život.

Příběh je trochu těžké někam konkrétně zařadit. Je to temná až melancholická fantasy povídka, zároveň je to psychologické drama jedince, který je postaven před určité překážky a musí se jim postavit. A jsou to překážky jak vnější, tak i vnitřní. Annelyn v průběhu příběhu odhaluje jednu skutečnost za druhou a mění se jeho postoj a názor. Mění se jeho vlastní víra, ztrácí naději, zoufá si a propadá temnotě. Umírající planeta a blížící se zánik všeho postupně pohlcuje všechnu naivitu, kterou Annelyn měl. Mezi hlavní témata patří melancholie, rozklad a smrt, která jsou čtenáři dávkována pomalým tempem s hutnou a tísnivou atmosférou.


Sídlo červa je fantasy povídka, která se ale také trochu přiklání k žánru sci-fi a hororu. Celý příběh se odehrává na nepojmenované planetě, kde žijí lidé. Nikde ale není jasně řečeno, že se jedná o planetu Zemi a při čtení je každému jasné, že obyvatelé podzemního města nejsou jen obyčejní lidé. Celá kniha je navíc doprovázená černobílými ilustracemi, které pomáhají umocnit danou atmosféru a zároveň i rozvířit představivost čtenářů.

Povídka vznikla už před čtyřiceti lety, ale svým tématem dokáže zaujmout i současné čtenáře. Že se ale nejedná o současný text je patrné od prvních stran. George R. R. Martin jako jeden z mála autorů ukazuje, že i na malém počtu stran dokáže kvalitně zpracovat složitější téma, dobře vygradovat děj a přijít s pořádně hutným melancholickým koncem. Lehké prvky hororu jsou už jen bonusem navíc.

O tom, jaká bude budoucnost, přemýšlí spousta z nás. I spisovatelé. A často přichází s opravdu zajímavou vizí. Občas mrazivou a znepokojivou. Simulakra nás přivádí do doby po třetí světové válce. Amerika se spojila s Německem a vytvořily Spojené státy americké a evropské. V čele vlády stojí prezident, ale lidstvo upírá zrak k úplně jiné osobě, k první dámě.


Philip K. Dick patří mezi klasiky a mistry sci-fi žánru. Vyznačuje se hodně ojedinělým stylem psaní a i samotnými tématy, které ve svých knihách zmiňuje. Mezi jeho neznámější novely patří jistě Blade Runner, Minority report nebo Muž z vysokého zámku. Příběh Simulakry byl napsán už v roce 1964, ale českým čtenářům se představuje až teď a Dick v něm zobrazuje svou další znepokojivou a zároveň i bizarní vizi budoucnosti.

Simulakra představuje klasickou šablonu Dickových románů a shrnuje všechna hlavní témata, o která se autora zajímal v šedesátých letech. Alternativní vize budoucnosti, boj jedince proti vyšším mocnostem, totalitní režim, cestování do vesmíru, umělá inteligence, nacismus, závislost, cestování časem nebo čtení myšlenek. Nechybí ani oblíbené Dickovo filozofování týkající se otázky lidství.

Kniha je vyprávěna z pohledu několika postav, které představují nejrůznější vrstvy společnosti. Autor se zaměřil nejen na úplnou spodinou nebo střední třídu, ale i na postavu samotné první dámy. Velkou roli pak hrají samotné simulakry, uměle vytvořené bytosti, známé i pod názvem androidi. Dick v tomto románu zachytil velmi napjatou atmosféru, lehce melancholickou, která je umocněna díky samotným protagonistům. I přes různorodost je spojuje častá osamělost, marná touha něco dokázat a závislost. Závislost spadající k fanatismu a bezměrná oddanost vedoucí k odlidštění a potlačení přirozených potřeb.


Dickův styl psaní je pro jeho tvorbu velice ojedinělý, ale pro současného čtenáře může být strohý a lehce nudný. Je ale potřeba brát v potaz dobu vzniku samotného románu a pokud patříte mezi pravidelné Dickovi čtenáře, nebudete mít s jeho "novinkou" problém. Svými tématy a představivostí dokáže autor stále fascinovat a to i několik desítek let po vydání. I když se jeho ústřední témata často opakují, pořád přijde s něčím ojedinělým a zajímavým. A to takovým způsobem, že to čtenáře dokáže fascinovat a zároveň i pohoršit nebo znepokojit.

Simulakra neoplývá náročným příběhem, ani nečekanými zvraty nebo napínavými situacemi. Plyne si lehce, trochu nuceně a vypráví příběh prostých i významných lidí. Vypráví o jejich životě v jiné době a o tom, jaký mají na sebe vliv, vliv na společnost, vliv na celý svět. Lehce retro příběh je jen z mnoha důkazů jak fascinující autorova tvorba je. Lehce kontroverzní, obdivuhodná a zároveň uznávaná. Simulakra sice nepatří mezi nejlepší Dickovi knihy, ale pořád v ní najdete ty správné prvky a momenty, které z ní dělají něco odlišného. A na čtenáři už jen je, aby ty správné části našel a třeba o nich popřemýšlel.

Victor a Eli. Dva vysokoškoláci, samotáři oplývající chytrostí a touhou vyhledávat nebezpečné věci. Každý docela jiný, ale shoda okolností a vášeň pro stejnou věc je dala dohromady. Téma diplomové práce jednoho z nich jim ale dočista změnilo život. Změnilo je fyzicky i duševně. Udělalo z nich nepřátele na život a na smrt.


Po deseti letech ve vězení Victor prchá a se dvěma společníky se snaží najít dávného kamaráda. Chce ho najít a pomstít se. Oplatit mu jeho zradu. Najít jednoho člověka v celé zemi se zdá nemožné, ale Eliho případ to není. Victorův bývalý kamarád totiž za sebou nechává zřetelnou cestu. Cestu dlážděnou mrtvými lidmi. Lidmi, kteří patří mezi NeObyčejné.

Victoria Schwab je v současné době oblíbená autorka knih pro dospívající čtenáře. Českým čtenářům se už představila lehce mysteriozní duologií Archiv, prvním dílem fantasy trilogie Temnější tvář magie a nejnověji paranormální Divokou písní. Kniha NeObyčejní je už více dospělejší příběh. Příběh o superhrdinech, o přátelství a víře.

NeObyčejní je svižný a zajímavý příběh, který díky svému pojetí i příběhu má lehce komiksovou atmosféru. Kniha se skládá ze dvou částí a v obou se prolínají dvě časové roviny, ta současná a převážně minulost před deseti lety. V první části je hlavním vypravěčem Victor, v té druhé se k němu přidá i Eli. Victoria Schwab ve své knize neřeší jen spor mezi dvěma přáteli, ale i otázku toho, co to vlastně znamená být hrdinou a kdy se z člověka stává zločinec. Na první pohled jsou rozdíly jasné, ale nejen v tomto příběhu, ale i ve všeobecném měřítku autorka ukazuje, že ty rozdíly zase tak velké nebudou. Často totiž dosti záleží na víře a pohledu na danou věc.


Victoria Schwab patří mezi autory, kteří v sobě nosí spoustu příběhů. Odlišných příběhů. NeObyčejní je často drsná a nemilosrdná kniha, zároveň je ale i zábavná a vzbuzuje tu správnou pozornost, potřebu otočit další stránku. Hlavní dějová linka se sice odehrává v průběhu pár dní, za to v minulosti se podíváme na významné událostí odehrávající se během několika měsíců. Po dějové stránce je tak kniha, s ohledem na rozsah, nabitá k prasknutí, napínavá a skvěle vygradována do poslední stránky. A na rozdíl od young adult knih, které autorka napsala, se v této knize čtenář dočká i často peprných nebo přisprostlých hlášek. Všechno ale do příběhu krásně pasuje a v samotném závěru potěší jak lehce uzavřený, tak i zároveň otevřený konec.

V knize najdete dva hlavní hrdiny, dvě strany barikády. Victora a Eliho. Díky tomu, že je příběh vyprávěn z obou pohledů a i náhledy do minulosti jsou zachyceny z obou stran, může si čtenář vytvořit dokonalý obrázek obou hrdinů. Jejich charakteristika je detailní a u obou postav lze vidět značný vývoj. Rozdílný vývoj. Victor a Eli v počátku měli stejný cíl, ten se ale rozdělil. Rozdělila je žárlivost, ctižádostivost, uspěchanost ale i vnitřní víra a emoce. Jak Victor, tak i Eli jsou si na jednu stranu velmi podobní, ale na druhou jsou jako den a noc. Oba mají ale své cíle a oba si myslí, že jejich rozhodnutí je to správné. A jejím prostřednictvím autorka rozehrává strhující, lehce filozofující hru o to, co je vlastně dobré a co špatné.

NeObyčejní je kniha, která představuje ve svém žánru svěží vítr. Není úplně originální, ale tím jak  je zpracována a jak dobře napsané jsou hlavní postavy, tak baví od začátku do konce. Je psaná nenáročně, ale kvalitně. Superhrdinský prvek je do knihy vložen přirozeně a i když je od začátku jasné, kdo je ten špatný a kdo dobrý, není to tak úplně jednoznačné. I hrdina může udělat něco špatného a krutého ve prospěch dobra. Victoria Schwab si umí pohrávat jak se svými postavami, tak i se čtenáři. A díky tomu, že její hrdinové nejsou čistě černí a bílí, tím rychleji si získají vaše sympatie.

Když jste členem Denní nebo Noční hlídky, nikdy si neužijete pořádného klidu. Ani během dovolené. Poslední den vytouženého volna si Anton nepřeje nic jiného, než dostat na starost nějaký zajímavý úkol. A jeho přání je mu ihned splněno, když ho šéf Noční hlídky pošle hledat původce anonymního dopisu. Dopisu, který může být brán jako provokace nebo také jako vidina velkého problému.

Šerá hlídka je již třetí díl městské fantasy odehrávající se v Rusku. Kniha obsahuje tři povídky, které mají uzavřený příběh, ale silně na sebe navazují. Z původní trilogie se vyklubala už šestidílná série a hlavním hrdinou tohoto dílu je hlídkař Anton. Tato postava se od první Noční hlídky značně vyvinula a to jak po duševní, tak i magické stránce. 

Od událostí z Denní hlídky uběhly už tři roky a za tu dobu si stihl Anton nejen vzít za ženu Světlanu, ale společně pomohli na svět budoucí velké kouzelnici. Světlana se hektického života v Hlídce vzdala, ale Anton po pracovní i magické stránce roste a roste. Jeho cesta jako hlídkaře Noční hlídky se často střetává s cestou Inkvizice a Denní hlídky. Když všem třem institucím přijde anonym, který slibuje prozrazení veřejnosti, nezbývá nic jiného, než zahodit dávné spory a najít pravdu. Pravda ale může být někdy pěkně nečekaná. 

Tento díl se ale městského prostředí moc nedrží a společně s Antonem zavítáme i na venkov. V hlubokém lese je totiž možné narazit na malebnou chaloupku, kterou má ve správě krásná a záhadná vědma. Poznat zlo od dobra a naopak je ale těžké a rozdíly mezi světlou a temnou stranou se často dokáží pěkně promíchat. Nic totiž není čistě černobílé a odvěcí nepřátelé jsou tak nuceni vzájemně spolupracovat a věřit si. 

Šerá hlídka stejně jako předchozí díly řeší především otázky dobra a zla. V tomto případě ale autor zachází mnohem více do hloubky. Řeší nespočet filozofických otázek a to jak prostřednictvím samotného příběhu, ale i vnitřních monologů a dialogů. Lehkost a vtip, které jste mohli najít v předchozích dílech, šly lehce do pozadí a více se hraje na vážnější stránku. Anton, postava která nás provází od úplného počátku, je každým dílem vyzrálejší, více zodpovědnější a uvážlivější. Jeho vývoj patří rozhodně k těm nejvýraznějším a nejpropracovanějším. Ne vždy se sice Anton ukáže jako správný charakter, ale to už je otázka názoru a pohledu na věc.

Noční a Denní hlídka nám ukázala dvě strany barikády, se všemi svým klady i zápory, smyslem pro spravedlnost a morálku. Šerá hlídka všechny tyto rozdíly tříští na malé kousky a klade si otázky nevědomosti a existence samotné. Je více vážná, lehce melancholická a víc než akci zde najdete sílu slov, jasnou logiku a přemýšlivost. Magie v Lukjaněnkově podání se ale vyvíjí a ukazuje, že nemá prakticky žádné limity. A to se odráží jak v jeho příběhu, tak i ve vykreslení hlavních i vedlejších postav. 

Svět Hlídek, který nám Sergej Lukjaněnko představil, nepatří mezi vrcholná díla tohoto žánru. Patří ale rozhodně mezi ty zajímavé série, které se liší nejen samotným prostředím, ale i zpracováním a pojetím daného tématu. Když se řekne Lukjaněnkova Hlídka, tak je čtenářům, kteří se v tomto žánru pohybují, hned jasné o čem se mluví. A tímto statusem se může pyšnit málo fantasy sérií, i sebe originálnějších. 

Když se řekne fantasy, tak si někdo představí třeba Pána prstenů, někdo Harryho Pottera a přitom jsou obě série naprosto odlišné. Fantasy žánr má hned několik podžánrů, které se vyznačují specifickými rysy. Jedním takovým podžánrem je i urban fantasy neboli tzv. městská fantasy. A mezi klasiky v tomto druhu literatury patří rozhodně Sergej Lukjaněnko se svými Hlídkami.

Noční hlídka je úvod do několikadílné série odehrávající se v Moskvě 90. let. Ve své knize nás autor seznamuje s faktem, že mezi obyčejnými lidmi žijí Jiní, tedy bytosti, které disponují určitými schopnostmi. Především se ale dělí na dvě velké skupiny a to stoupence Světla a Tmy. Kdysi dávno, armády těchto dvou znepřátelených skupin, vedli dlouhou a nekonečnou válku. Jejich boj ale ničil nejen jejich svět, ale i svět obyčejných smrtelníků. Uzavřeli proto Dohodu, kde Světlí ve své Noční hlídce bdí nad činy Temnými a Temní z Denní hlídky střeží svět před činy Světlými. To se ale má teď změnit...

Noční hlídka už patří ke starším literárním počinům, ale v letošním roce se dočkala nejen nové obálky, ale i pevné vazby. Díky tomu se tak připomene nejen starším čtenářům, ale třeba v ní objeví kouzlo i čtenáři mladší. Kniha se skládá ze tří příběhů, které vypráví hlídkař Anton. Anton je docela průměrný mág, který sice patří k Hlídce, ale do terénu nikdy moc nechodil. A právě on se dostane do středu všeho dění.

Sergej Lukjaněnko už má na svém účtu velkou řádku knih, ale právě Noční hlídka ho dostala do podvědomí celého světa. Vytvořil příběh, kde proti sobě bojuje dobro a zlo a zaobalil to do zajímavého prostředí. Ono knih, navíc s fantasy tématikou, odehrávající se v Rusku je poměrně málo a navíc, pokud čtete knihu poprvé, má v sobě i lehký retro nádech. Od prvních stran je kniha značně poutavá. Lukjaněnko má sice možná trochu zvláštní, pro někoho lehce zastaralý, styl vypravování, který se ale vyznačuje detailními popisy ať už určité dějové sekvence nebo myšlenkových pochodů hlavního hrdiny. Díky tomu je kniha velice realistická a pro čtenáře je snadné si danou situaci lehce představit. 

Každý z příběhů tvoří samostatný celek s uzavřeným dějem. Po dočtení bude ale všem jasné, jak moc k sobě tyto tři části patří. Prostřednictvím Antona se seznamujeme s celým světem Denní a Noční hlídky a postupně se na scéně objevují více či méně zajímavé postavy. Velmi zajímavé je sledovat, jak se hlavní hrdina příběh od příběhu mění. Vyvíjí se, mění svůj postoj i názory. Anton je sice členem Noční hlídky, ale tím, jak se vyvíjejí různé situace a zvraty, i on občas zapochybuje nad údělem Světlých. Klade si různé otázky, týkající se samotné existence, své víry nebo toho, co je vlastně dobro a co zlo. Díky tomu je Anton velice různorodá postava, nedá se čistě zařadit do určité skupiny a o to víc je jeho charakter zajímavý a čtenáře nutí přemýšlet, kam se jeho kroky budou dál ubírat.

Noční hlídka v době svého vydání způsobila nemalý rozruch, který se ještě rozšířil díky filmovému zpracování. A popravdě, není se čemu divit. I když už v žánru městských fantasy vyšlo několik románů a rozsáhlých sérií, stále se jedná o průkopnické dílo a pro čtenáře vyhledávající tuto tématiku je série o Hlídkách jedna z povinností. Není to totiž jen o střetu dobra a zla. Máme tu zajímavě vykreslenou realitu, různorodé a plastické charaktery a velice ojedinělý mix výpravného eposu "dnešní" doby s psychologií. A přesně takové by měly být kvalitní knihy, ojedinělé a vyčnívající v davu. Noční hlídka je důkazem, že i ve starší literatuře, ve fantasy žánru, se dá něco takového najít.

Komiks je pro mnohé čtenáře trochu zvláštní druh literatury. Příběhy v nich obsahují málo textu a tu největší pozornost mají kresby. Existují ale komiksy, které obsahují samo sebou dvě tři věty (a někdy ani to ne) a zbytek příběhu je odvyprávěn jen pomocí obrázků. Jeden takový je i Sojčák, finský komiks, který je takovou moderní pohádkou pro dospělé.

Malý Sojčák žije se svou mámou v obrovském domě, jehož okna jsou celá zabedněná. A žijí zde v naprosté izolaci od venkovního světa. Sojčák se o svou nemocnou matku pravidelně stará, krmí ji a pečuje o obrovský dům. Během svého života nikdy nespatřil světlo světa. Z matčina vyprávění totiž ví, že venku se skrývá velké nebezpečí. 

Hodnotit tento příběh je docela složité, protože každý čtenář v tomto komiksu může vidět něco jiného. I přes téměř úplné minimum textu toho Sojčák dokáže říci opravdu hodně. Stačí jen pozorně vnímat jednotlivé obrazy, které příběh vypráví. V popředí je ale jednoznačně melancholická až hororová atmosféra. Temné kouty, neznámé stíny, všudypřítomné ticho. Panely zachycují nejen celé plochy, ale i drobné detaily. Kolikrát se jeden obraz opakuje několikrát a rozdíly vidíte jen ve změně barvy, stínu či výrazu dané osoby. Proto je důležité Sojčáka číst pozorně, protože ten příběh vypráví kresby, ne text. 

O Sojčákovi se často mluví ve srovnání s Kafkou. Máme tu téma sebepoznání, téma úzkosti a manipulace, přehnané mateřské lásky i duševní nemoci. Proto může tento komiks každý čtenář vnímat jinak, vidět v něm jiné odkazy i narážky. Autoři tohoto díla totiž odvedli opravdu dobrou práci. Čtením knihy sice možná ztratíte půl hodiny, ale přemýšlením nad podstatou tohoto příběhu můžete ztratit mnohem více času. Určitě to ale nebude promarněný čas.

Sojčák je kniha, která upoutá nejen svým zpracováním ale i tím, do jaké hloubky dokáže zajít. A nejedná se jen o všudypřítomné ticho a úzkost. Svým způsobem se jedná o hlubokou fizolofii života, o melancholický a zlověstný příběh, který v sobě má velkou sílu.

Alternativní světy čtenáře odjakživa bavili a stále baví. Představit si ale naprosto jiný svět, který má vlastní dějiny, kde obyvatelé nemusí být pouze lidé a kde existuje naprosto jiný druh vlády, je jedna věc. Představte si ale jinou verzi našeho vlastního světa. Světa, kde druhou světovou válku nevyhráli Spojenci, ale nacistické Německo a Japonsko.

Píše se rok 1962 a svět žije pod nadvládou dvou velikánů. Holocaust z mapy vymazal nejen Židy, ale i Slovany a dokonce i Afriku. Poslední přeživší se snaží svoji totožnost skrýt všemi způsoby a není nic neobvyklého na obchodování s otroky. Po atomovém útoku na USA si Německo a Japonsko rozdělili zdevastovanou zemi mezi sebe a lidé se se svými problémy obracejí na starobylou Knihu proměn, která jim pomáhá vidět budoucnost. 

Příběh zachycuje osudy hned několika postav. Robert Childan, který obchoduje se starožitnostmi. Frank Frink, utajený židovský uprchlík mající talent na výrobu padělků. Juliana, Frankova žena, která ho opustila. A další. Další postavy, které utváří celý příběh a dokonale vystihují danou situaci. Philip K. Dick se každé postavě věnuje rovnoměrně, lehce nastiňuje její minulost, současnost, její cíle, touhy a především proměnlivost každého jedince. Postavy řeší otázky existenciální i praktické a téměř se vším se obrací na zmíněnou Knihu Proměn. Dějem pak zamíchá ale naprosto jiná kniha, zvaná Kobylka zalehla zlehka, která vypráví o tom, jak by to vypadalo, kdyby válku vyhráli Spojenci. 

Muž z vysokého zámku je kniha, která se už může řadit mezi tzv. klasiku ve sci-fi žánru. Philip K. Dick za ni obdržel prestižní cenu Hugo a je považována za jednu z nejlepších knih, které autor napsal. Podivínský spisovatel je známý svou propracovaností, ojedinělým stylem psaní a docela neobvyklými tématy, na které měla vliv jeho drogová závislost a psychické poruchy. 

Hodnocení knihy je pro mnohé čtenáře docela obtížné. Autor dokázal příběh skvěle vystavět, píše realisticky a zároveň i podivně. Svými slovy totiž dokáže čtenáře pěkně zamotat a znepokojit zároveň. Charakteristika jednotlivých postav, která sahá až do psychologické roviny, je sice jasná, ale není přesně určené, kdo je tou hlavní postavou, kdo je ten tahoun. Všechno se prolíná a proplétá v obrovském klubku plném různých dějových momentů, logických i nelogických situací.

Asi nejzajímavější částí knihy je autorova vize našeho světa. Autor dokázal pracovat s nejrůznějšími momenty a událostmi, které byly pro druhou světovou válku důležité a čtenářům pak nastínil vlastní verzi. Do pozornosti pak staví témata jako schopnost vnímat realitu, pravdu nebo napodobování. Zajímavá je i reakce jednotlivých protagonistů na knihu Kobylku zalehla zlehka. V knize sice válku vyhráli Spojenci, ale docela jinak, než je to v naší realitě. Hrdinové jsou tak knihou znechuceni i fascinování zároveň a nedokážou se od ní odtrhnout. 

Muž z vysokého zámku je kniha, která spojuje několik motivů a je na jednu stranu velice zajímavá, až fascinující. Zároveň dokáže být i svým způsobem snová a mimo realitu. Právě vnímání reality spojené s předstíráním, napodobováním, falešností nebo osobní krizí je jedním z nejdůležitějších motivů. Z toho důvodu kniha nezaujme velikou škálu čtenářů, protože bude pro mnohé jen divným příběhem. Když ale dokážete číst mezi řádky, najdete v ní něco víc, něco co vás donutí zapřemýšlet nad světem a nad lidským jednáním.

Lidé se většinou dělí na dvě skupiny. Na ty, kteří mají rádi kočky a na ty, kteří tyto malé vrnící stvoření moc nemusí. Kočky mají a v budoucnu určitě budou vždycky mít svoje pevné místo po boku člověka. Pekelný kocour je příběhem dvou koček, tedy kocourů. Kocourů, kteří uměli mluvit, a tak trochu vládli zvláštní mocí.

Alec je knihovník a před nedávnem mu umřela žena. Rozhodne se proto strávit nějaký čas osamotě v domku na pobřeží. Vezme si s sebou jen to nejnutnější, svého psa Watsona a omylem i počítač svého kolegy Wiggyho. V počítači pak nalezne velmi neobvyklý příběh. Příběh o mluvícím kocouru jménem Roger. Není to ale "jen" mluvící kocour. Roger ukrývá velmi temnou minulost spojenou s dalším kocourem jménem Kapitán. Jeho současnost není ale o to lepší, protože jak Roger, tak i Kapitán, jsou doslova ztělesněním samotného ďábla.

Zatímco se ostatní pokoušeli přivolat psa pokřikem: "Monty! Monty, papání!" Mary volala: "Watsone! Pokud můžete, ihned dorazte. Pokud nemůžete, dorazte i tak!"

Nebýt dětí, nevznikla by celá řada skvělých příběhů. Například kniha Hobit byla původně vyprávěna Tolkienovým dětem před spaním a sám pan spisovatel nikdy netušil, že se jeho příběh dostane do knižní podoby. Tolkien byl vždycky vrozený vypravěč, což dokazuje hned v několika svých knihách. Ve svých příbězích dokázal zaujmout jak malé, tak i velké čtenáře. A právě pro své děti napsal i pohádku Pan Blahoš.

Příběh vypraví spletité a veselé peripetie pana Blahoše, který se jednoho pěkného dne rozhodne, že si koupí auto. Pan Blahoš je velmi milý a vstřícný muž, který se vyžívá v nošení cylindrů a doma chová velmi neobvyklého mazlíčka - žirafu. Jeho první jízda se tak pro něj stane naprosto nezapomenutelná. Dojde nejen ke spoustě nehodám a náhodám, ale především k navázání nových přátelství mezi lidmi i zvířaty. Pan Blahoš tak málem přijde o celé jmění a jediné, po čem touží, je být doma se svým žirafíkem. Ale nic nejde podle jeho představ.

Západozemí je obrovská říše, na jejímž území se rozkládá sedm království. Této zemi vládlo už mnoho králů. Někteří se zapsali do dějin, jiní ne. Rod Targaryenů patří mezi ty hodně známé. Asi sto let před událostmi zaznamenanými ve Hře o trůny se po známých cestách potulovala velmi neobvyklá dvojice. Rytíř a malý chlapec.

Rytíř Sedmi království je soubor tří povídek, který vypráví osudy potulného rytíře Dunka a jeho panoše Egga. Dunk neboli také Duncan Vysoký je trochu neobvyklá postava. Jeho bývalý pán, ser Arlan, ho často označoval jako hlupáka, byl to ale shodou okolností on, kdo ho pasoval na rytíře. Dunkovým velkým snem je zúčastnit se rytířského turnaje a vydělat si něco málo na obživu. Mezi jeho výhody a nevýhody patří dosti výrazný zevnějšek nebo jeho drzý panoš Egg, kterého poutá jistá spojitost s právě vládnoucím rodem.

Všechny tři povídky - Potulný rytíř, Přísežný meč a Tajemný rytíř vznikly postupně ještě před tím, než se Píseň ledu a ohně proslavila díky seriálovému zpracování. Dějově se odehrává v době, kdy na Železném trůně seděli Targaryové. Jejich doba vlády je ale zatím v poklidu a bez náznaku vzpoury. Těžké časy, tak známé z vyprávění z Písně ledu a ohně, jsou zatím v nedohlednu. Všechna pozornost je zaměřena pouze na ústřední dvojici. 

Svět, který vytvořil George R. R. Martin je bezesporu komplikovaný, složitý, ale propracovaný do sebemenších detailů a velmi realisticky zpracovaný. Celá série je proslavená dramatem, zvraty a především velkou úmrtností ústředních i vedlejších postav. Tento soubor povídek je proto dosti odlišný. Autor sice nevyužil velkého prostoru, ale na pár desítek stran dokázal rozehrát příběh plný intrik, humoru a rytířské udatnosti. Právě humor je jeden z překvapivých prvků. Martinova série se totiž vyznačuje značnou melancholičností a dosti pochmurnou atmosférou. Rytíř Sedmi království je naopak vyprávění svěží, odlehčené a plné vtipných rozepřích mezi rytířem a panošem.

Všechny tři povídky v knize fungují samostatně, ale jako celek si je čtenář užije nejvíce. Postavy Dunk a Egg jsou sympatické a zábavné. Jejich osudy, nesnáze a skopičiny si budete užívat na každé stránce. Každá z povídek ukazuje Dunka trochu jinak a díky tomu vám pak více přiroste k srdci. Rytíř Sedmi království je tak nutností pro každého, kdo má rád rytířské příběhy a samozřejmě pro fanoušky Písně ledu a ohně, kteří netrpělivě čekají na další díl. 

Originální název: The Universe versus Alex Woods

Počet stran: 350

Nakladatelství: Argo
Žánr: Young Adult, Contemporary, Book club, 
Goodreads | CBDB

Originální název: The Statistical Probability of Love at First Sight

Autor: Jennifer E. Smith

Počet stran: 221

Nakladatelství: Argo
Goodreads | CBDB

Anotace: Kdo by si byl pomyslel, že pouhé čtyři minuty dokážou všechno změnit?
Sedmnáctiletá Hadley zažívá snad nejhorší den svého života. Letí do Londýna na svatbu svého otce a ženy, kterou v životě neviděla. Navíc o pouhé čtyři minuty zmešká svůj let a uvízne na newyorském letišti. Čekání jí zpříjemní přitažlivý mladík, s nímž se seznámí v odbavovacím prostoru. Jmenuje se Oliver, je to Brit a má sedadlo 18C. Hadley 18A!
Román o rodinných vztazích, druhých šancích i prvních láskách se odehrává během 24 hodin a roli v něm hrají osudné náhody i rozmary času, které zamotají život dvěma mladým lidem.

Český název: Stopařův průvodce Galaxií

Originální název: Hitchhiker's Guide to the Galaxy

Autor: Douglas Adams
Série: Stopařův průvodce Galaxií 1

Počet stran: 146

Nakladatelství: Argo
Goodreads | CBDB

Anotace: První část "pětidílné stopařské trilogie", kterou autor původně koncipoval jako rozhlasovou hru pro stanici BBC. Tato bravurní parodie na sci-fi je dnes již klasické dílo. Komplikovaný a originální příběh začíná zničením Země, která musí udělat místo nové galaktické dálnici. Hlavní hrdina příběhu, docela obyčejný, ale sympatický pozemšťan jménem Arthur Dent, má to štěstí, že s pomocí svého přítele Forda Prefecta, údajně nezaměstnaného herce, z nehož se vyklube mimozemšťan, stopne kosmickou loď, a tak se mu podaří uniknout z místa katastrofy.

Stopařův průvodce Galaxií. Ručník. Maniodepresivní robot Marvin. Myslím, že každý, kdo aspoň trochu čte, ví, o čem mluvím. Tato útlounká knížka a parodie na sci-fi je v současné době už klasika, která si získává každý rok nové a nové čtenáře. A čím je tento úvodní díl do trilogie o pěti díle tak skvělý? Prostě vším! Douglas Adams totiž vymyslel příběh netypického hrdiny Arthura Denta, který má doslova z prdele kliku. Jako pozemšťan a tak trochu ignorant se jako jediný člověk zachrání před totálním zničením planety Země. Ve vesmíru se totiž bude stavět mezigalaktická dálnice a Země ji stojí v cestě. Takže nezbývá nic jiného, než Zemi poslat do věčných lovišť. Arhur se pomocí svého kamaráda mimozemšťana, kterého mimojiné považoval za člověka, dostane na palubu Srdce ze zlata a tím započne jeho vesmírné dobrodružství.


Stopařův průvodce Galaxií vznikl původně jako rozhlasová hra vysílaná od roku 1978. V tištěné podobě se dočkala pěti dílů. Celá série je ale autorem považována za trilogii. Už nad tímhle označením se musí člověk pozastavit. A není to jediné. Úvodní díl je doslova nabitý vtipnými hláškami, sarkastickými poznámkami či vsuvkami. Nechybí i trochu přisprostlé nebo nechutné příhody, ale všechno je to skvěle a humoristicky podané, že kniha baví téměř každého. Douglas Adams vytvořil svět plný kultovních postav a situací, které se často citují i v jiných knihách či filmech. Nejznámější je asi tzv. Ručníkový den, kdy se celý svět, na autorovu počest, zahalí do ručníku a vydá do ulic.


Douglas Adams jednou prozradil, že nápad na Stopařova průvodce Galaxií ho napadl, když ležel opilý na poli v Innsbrucku a pozoroval hvězdy. Takže nejen celá kniha, ale i její vznik se dá považovat za hodně bizardní. Celá série vypráví příběh Arthura a jeho společníků a nese v sobě pořádnou dávku humoru, neuvěřitelných a až nenormálních situací. Jednou z kultovních postav je třeba i maniodepresivní robot Marvin. Jeho hlášky a poznámky jsou jedny z nejlepších částí celé knihy.


Kromě známých postav má velmi výraznou roli i samotný průvodce. Čtenář se v průběhu děje s malou elektronickou knihou seznamuje stejně jako Arthur. Stopařův průvodce je totiž nezbytnou věcí, která dělá Arthurovi společnost po celou dobu a objevuje v ní jednu zajímavost za druhou. Díky ní se třeba dozví, že Země je převážně neškodná a co má očekávat od Vogonské poezie. Nejdůležitější je ale její heslo - Nepropadej panice!


Poprvé jsem Stopařova průvodce Galaxií četla před pár lety. Nedávno jsem si četbu této unikátní knížky zopakovala už po čtvrté. I když od prvního čtení uběhlo několik let, pořád se dokážu nad touto knihou od srdce zasmát a ráda se k ní vracím. Proto bych ji každému, ale opravdu každému doporučila jako povinnost. I když možná nemusíte sci-fi, tak by se vám to mohlo líbit. Je to naprosto odlišné zpracování a ten humor dostane téměř každého. Takže popadněte ručník a vzhůru do toho!


Další knihy Douglase Adamse najdete na arara.cz
Zdroje: obálka | obrázek1 | obrázek2 | úryvky z knihy