Simulakra | Philip K. Dick
června 14, 2017
O tom, jaká bude budoucnost, přemýšlí spousta z nás. I spisovatelé. A často přichází s opravdu zajímavou vizí. Občas mrazivou a znepokojivou. Simulakra nás přivádí do doby po třetí světové válce. Amerika se spojila s Německem a vytvořily Spojené státy americké a evropské. V čele vlády stojí prezident, ale lidstvo upírá zrak k úplně jiné osobě, k první dámě.
Philip K. Dick patří mezi klasiky a mistry sci-fi žánru. Vyznačuje se hodně ojedinělým stylem psaní a i samotnými tématy, které ve svých knihách zmiňuje. Mezi jeho neznámější novely patří jistě Blade Runner, Minority report nebo Muž z vysokého zámku. Příběh Simulakry byl napsán už v roce 1964, ale českým čtenářům se představuje až teď a Dick v něm zobrazuje svou další znepokojivou a zároveň i bizarní vizi budoucnosti.
Simulakra představuje klasickou šablonu Dickových románů a shrnuje všechna hlavní témata, o která se autora zajímal v šedesátých letech. Alternativní vize budoucnosti, boj jedince proti vyšším mocnostem, totalitní režim, cestování do vesmíru, umělá inteligence, nacismus, závislost, cestování časem nebo čtení myšlenek. Nechybí ani oblíbené Dickovo filozofování týkající se otázky lidství.
Kniha je vyprávěna z pohledu několika postav, které představují nejrůznější vrstvy společnosti. Autor se zaměřil nejen na úplnou spodinou nebo střední třídu, ale i na postavu samotné první dámy. Velkou roli pak hrají samotné simulakry, uměle vytvořené bytosti, známé i pod názvem androidi. Dick v tomto románu zachytil velmi napjatou atmosféru, lehce melancholickou, která je umocněna díky samotným protagonistům. I přes různorodost je spojuje častá osamělost, marná touha něco dokázat a závislost. Závislost spadající k fanatismu a bezměrná oddanost vedoucí k odlidštění a potlačení přirozených potřeb.
Dickův styl psaní je pro jeho tvorbu velice ojedinělý, ale pro současného čtenáře může být strohý a lehce nudný. Je ale potřeba brát v potaz dobu vzniku samotného románu a pokud patříte mezi pravidelné Dickovi čtenáře, nebudete mít s jeho "novinkou" problém. Svými tématy a představivostí dokáže autor stále fascinovat a to i několik desítek let po vydání. I když se jeho ústřední témata často opakují, pořád přijde s něčím ojedinělým a zajímavým. A to takovým způsobem, že to čtenáře dokáže fascinovat a zároveň i pohoršit nebo znepokojit.
Simulakra neoplývá náročným příběhem, ani nečekanými zvraty nebo napínavými situacemi. Plyne si lehce, trochu nuceně a vypráví příběh prostých i významných lidí. Vypráví o jejich životě v jiné době a o tom, jaký mají na sebe vliv, vliv na společnost, vliv na celý svět. Lehce retro příběh je jen z mnoha důkazů jak fascinující autorova tvorba je. Lehce kontroverzní, obdivuhodná a zároveň uznávaná. Simulakra sice nepatří mezi nejlepší Dickovi knihy, ale pořád v ní najdete ty správné prvky a momenty, které z ní dělají něco odlišného. A na čtenáři už jen je, aby ty správné části našel a třeba o nich popřemýšlel.
Philip K. Dick patří mezi klasiky a mistry sci-fi žánru. Vyznačuje se hodně ojedinělým stylem psaní a i samotnými tématy, které ve svých knihách zmiňuje. Mezi jeho neznámější novely patří jistě Blade Runner, Minority report nebo Muž z vysokého zámku. Příběh Simulakry byl napsán už v roce 1964, ale českým čtenářům se představuje až teď a Dick v něm zobrazuje svou další znepokojivou a zároveň i bizarní vizi budoucnosti.
Simulakra představuje klasickou šablonu Dickových románů a shrnuje všechna hlavní témata, o která se autora zajímal v šedesátých letech. Alternativní vize budoucnosti, boj jedince proti vyšším mocnostem, totalitní režim, cestování do vesmíru, umělá inteligence, nacismus, závislost, cestování časem nebo čtení myšlenek. Nechybí ani oblíbené Dickovo filozofování týkající se otázky lidství.
Kniha je vyprávěna z pohledu několika postav, které představují nejrůznější vrstvy společnosti. Autor se zaměřil nejen na úplnou spodinou nebo střední třídu, ale i na postavu samotné první dámy. Velkou roli pak hrají samotné simulakry, uměle vytvořené bytosti, známé i pod názvem androidi. Dick v tomto románu zachytil velmi napjatou atmosféru, lehce melancholickou, která je umocněna díky samotným protagonistům. I přes různorodost je spojuje častá osamělost, marná touha něco dokázat a závislost. Závislost spadající k fanatismu a bezměrná oddanost vedoucí k odlidštění a potlačení přirozených potřeb.
Dickův styl psaní je pro jeho tvorbu velice ojedinělý, ale pro současného čtenáře může být strohý a lehce nudný. Je ale potřeba brát v potaz dobu vzniku samotného románu a pokud patříte mezi pravidelné Dickovi čtenáře, nebudete mít s jeho "novinkou" problém. Svými tématy a představivostí dokáže autor stále fascinovat a to i několik desítek let po vydání. I když se jeho ústřední témata často opakují, pořád přijde s něčím ojedinělým a zajímavým. A to takovým způsobem, že to čtenáře dokáže fascinovat a zároveň i pohoršit nebo znepokojit.
Simulakra neoplývá náročným příběhem, ani nečekanými zvraty nebo napínavými situacemi. Plyne si lehce, trochu nuceně a vypráví příběh prostých i významných lidí. Vypráví o jejich životě v jiné době a o tom, jaký mají na sebe vliv, vliv na společnost, vliv na celý svět. Lehce retro příběh je jen z mnoha důkazů jak fascinující autorova tvorba je. Lehce kontroverzní, obdivuhodná a zároveň uznávaná. Simulakra sice nepatří mezi nejlepší Dickovi knihy, ale pořád v ní najdete ty správné prvky a momenty, které z ní dělají něco odlišného. A na čtenáři už jen je, aby ty správné části našel a třeba o nich popřemýšlel.
Český název: Simulakra | Originální název: The Simulacra | Autor: Philip K. Dick | Počet stran: 208 | Nakladatelství: Argo
Hodnocení: 3/5
2 komentářů
Tak Philip K. Dick je jeden z mála autorů, u kterého tvrdím, že jsou lepší filmy než knihy :) Četl jsem od něj Blade Runnera, Hráče z Titanu, Neteleportovaného muže, Scanner Darkly a... to je asi všechno. A prostě ty filmy mi přijdou mnohem lepší, zábavnější, záživnější. Navíc mi přijde, že ty jeho knížky nejsou tak chytré, jak to na první pohled vypadá :(
OdpovědětVymazatZ filmů doporučuju hlavně Blade Runnera a Scanner Darkly. Prostě se podle mě povedly mnohem víc :)
Blade runner jsem viděla i četla a je to jeden z mých nejoblíbenější filmů. :)
VymazatPak jsem od Dicka četla Muže z vysokého zámku a to bylo takové zvláštní. Chci ale zkusit další, třeba Minority report a určitě se kouknu i na ty, co jsi psal.
Díky za koment :)