Severská literatura je v posledních letech velice oblíbená a vyhledávaná. A to v jakémkoliv žánru. Siri Pettersen se se svou trilogií Havraní kruhy inspirovala severskými mýty a legendami a určitě existuje velice málo lidí, kteří by neslyšeli o Thorovi nebo Lokim díky filmům od Marvelu. Severská mytologie ukrývá spoustu zapomenutých příběhů a Neil Gaiman, autor Amerických bohů nebo Coraliny, se rozhodl převyprávět ty nejzajímavější mýty a dostat je do podvědomí dalších čtenářů.


Severská mytologie je stejně zajímavá, jako každá jiná. Možná právě vás komiksy přivedly k tomu zapátrat trochu do historie a vyhledat si něco o Thorovi a jeho slavném kladivu. Jak už to ale bývá zvykem, původ těchto příběhů je vždycky o něco jiný, než ten nově vyprávěný. Neil Gaiman se rozhodl zpracovat svou dětskou zálibu a odvyprávět ty nejznámější severské  mýty a legendy. Pro svou Severskou mytologii tak pátral ve Starší nebo Básnické Eddě, kolekcí staroseverských básní.

Neil Gaiman je autor s originální fantazií a na svém účtě má kvalitní a často i zvláštní příběhy. Severská mytologie je ale odlišná v tom, že to není čistý autorův výmysl. Nové převyprávění starých legend je zajímavé především pro současné čtenáře, protože není tolik obsáhlé a náročné na pozornost. Kniha se skládá z několika povídek, které jsou sepsány jednoduše, srozumitelně a poutavě. Především začátek knihy, kde autor své čtenáře seznamuje s norskou mytologií, vyjmenovává jednotlivé bohy nebo území, je napsaný velmi stručně, skoro až stroze, což je pro Gaimana docela neobvyklé. Pro seznámení čtenáře se situací je to ale dostatečné.


Dějová linie povídek začíná na samotném počátku a končí tvz. Ragnarökem, tedy událostí, která všechno uzavírá a otevírá cestu něčemu novému. Povídky na sebe navazují jen zlehka a vypráví nejrůznější příběhy Tóra, Lokiho, Ódina a dalších bohů. Gaiman nás tak postupně seznamuje s tím, jak Tór získal své slavné kladivo, za jakých událostí byla postavena zeď okolo Ásgardu nebo kolik dětí měl třeba Loki. Především Loki a Tór dostávají v knize nejvíce prostoru, ale ten, kdo doslova vyčnívá, je hlavně Loki. Lstivý, závistivý, pomstychtivý, ale zároveň občas i dobrosrdečný. Ta temná stránka ale převažuje a je až vtipné sledovat, co je Loki ochotný udělat, aby dostal co chtěl.

Severská mytologie je sbírka povídek vyprávějící dávné legendy. Neil Gaiman jim ale přidal něco navíc. Velkou součást příběhů tak tvoří humor, často se setkáváme s absurditou, která silně hraničí se šíleností a hlavně tu nejsou bohové vykresleni jako ti dokonalí a bezchybní. Právě naopak. Bohové se v tomto světě chovají doslova jako lidé, chybují jako lidé, jednají často hloupě i nelogicky. A proto mají opravdu štěstí, že disponují určitými schopnostmi nebo vlastní nějakou kouzelnou věc.

Neil Gaiman je autor mnoha tváří a Severská mytologie je jedním z důkazů. Nehledejte v ní ale nic náročného, pro hlubší výzkum je určitě lepší přečíst si zmíněnou Eddu od Snorriho Sturlusona. Pro seznámení se s tématem a nastínění nejznámějších příběhů je ale Severská mytologie dokonalá. Gaiman ji zpracoval jednoduše a zároveň krátce a to je možná i největší mínus celé knihy. Tři sta stran uteče opravdu rychle a vůbec by neškodilo některé povídky rozvést do větší hloubky.  I tak se ale Gaimanovi podařilo přinést mezi současné čtenáře něco, co má svůj význam i v dnešní v době.