Byla to poslední přečtená kniha loňského roku a hned se zařadila mezi nejlepší přečtené knihy za rok 2018. Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu měla okolo sebe celkem pozitivní hype a vydal ji Host, takže záruka kvality byla jasná. O to víc jsem byla nadšená, když se z knihy vyklubala neskutečně zábavná jízda ve stylu mého oblíbeného seriálu Firefly.

Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu vypráví příběh posádky na lodi Poutník, která se živí tunelováním. Tunelováním hyperprostorových tunelů. A dostane se jim do rukou kšeft, který se jen tak neodmítá. Tím vlastně začíná jejich dlouhá cesta, která se neobejde bez nejrůznějších komplikací.

Tahle kniha je jako seriál. Máte hlavní zápletku a mezitím se řeší spousta jiných drobných zápletek, které představují jednotlivé charaktery a seznamují čtenáře s celým světem. V tomhle případě se dozvídáte nejen jak to funguje ve vesmíru Becky Chambers, ale kdo jsou obyvatelé lodi Poutník. Každému je věnována určitá část příběhu, seznamujeme se s jejich minulostí, vztahy nebo problémy. Celé je to obalené do feel good nálady, bavíte se a jste plni emocí, protože je tak snadné se vcítit do jednotlivých postav. A je opravdu těžké neoblíbit si skoro všechny protagonisty. Každý má něco do sebe, svou světlou i temnou stránku.

Dlouhá cesta je první díl sci-fi série. Je to ale ten typ sci-fi, kterou může číst každý, kdo má rád zábavu a dobře zpracované postavy. Na nich totiž stojí celá kniha, kterou teď doporučuji na každém kroku. Nebojte se tématiky, ani šílených technologií, Dlouhá cesta je debut, který vám bude ležet v hlavě, protože je nejen plný vtipných momentů, ale i těch k zamyšlení.

Najít povedenou a hlavně i originální fantasy knihu je v dnešní době velmi těžké. Najít kvalitní fantasy mezi českými spisovateli je snad ještě těžší nebo jsem až do letošního roku hledala špatně. Okolo Naslouchače se ale poslední rok točila atmosféra nadšení a když vyšel druhý díl Faja, strhla se doslova lavina.

Naslouchač je příběh z daleké budoucnosti, kde je svět rozdělený na dvě části. V jedné žijí lidé a druhá je plná smrtonosných plynů, které tu zůstaly jako výstraha toho, co válka dokáže udělat se světem. Aby ta nebezpečná část nezničila tu obyvatelnou, tak vznikl štít. K jeho výrobě je ale potřeba vzácného nerostu - sklenitu, který dokáží těžit pouze sklenaři. A mezi sklenaři se narodila třináctiletá Ilan...

Naslouchač je první díl původní české fantasy od Petry Stehlíkové. Svět, který nám představila, se tváří jako klasická fantasy odehrávající se v minulých časech, s nádechem tajemna a magie. U Naslouchače to ale neplatí! Tohle je dystopie, ukázka daleké budoucnosti, kde svět prošel obrovskou změnou a díky špatným lidským vlastnostem se z něj stalo místo útlaku, nouze a strachu. Sklenit totiž není jen obyčejný nerost. Kromě ochrany před smrtonosnými plyny poskytuje lidem i něco víc a pro jeho získání jsou schopni čehokoliv. I války.

A v tomhle světě žije Ilan, která má navíc tu smůlu, že patří mezi sklenaře, utlačovaný národ žijící prakticky v otroctví. Jsou obyčejnými lidmi nenáviděni a zároveň jsou nepostradatelnou součástí k získání sklenitu. Je těžké určit, kdo je na kom závislý. Její svět je ale plný hladu a smrti, plný bolesti a utrpení. Aby její život nebyl ještě větší noční můrou, její matka spáchá závažný čin. Obětuje její identitu za cenu života běžného sklenaře. Ilan tak žije celou dobu ve lži a přetvářce. Jedno jediné slovo by ji mohlo zradit. Od narození tak musí být obezřetná a pozorná, protože matčin zločin by zničil celou rodinu.

Příběh Naslouchače sledujeme prostřednictvím Ilan, která v samotném úvodu vysvětluje fungování světa takového, jak ho zná ona a její matka. Vypráví o dávné válce, o skrytém nebezpečí a o životě mezi sklenaři v otrockém prostředí. Jako dětská hrdinka vidí svět ale trochu jinak, než dospělí vypravěči. A pokud patříte ke čtenářům, kteří mají nedůvěru v dětské vypravěče, nebojte se. Petře Stehlíkové se povedlo svou hrdinku zobrazit až neskutečně realisticky, s typickou dětskou naivitou i moudrostí. Ilan je o to víc zajímavá, protože musí skrývat svou identitu a navíc se dostane do světa, který je pro ni velkým neznámým a tak ho objevuje společně se svými čtenáři.


Kromě sympatické a často i tvrdohlavé (v dobrém slova smyslu) hrdinky tato kniha vyniká propracovaným a komplexním světem. V průběhu celé knihy autorka zmiňuje různé střípky z minulosti, zdůrazňuje důležité situace a události, odkrývá komunitu sklenařů, jejich zvyky a způsob života. Do toho všeho jsou pak zamíchané nejrůznější nové pojmy, které dodávají celé knize na autentičnosti. Když se pak tyhle všechny body spojí do jednoho a přidá se lehký a návykový autorčin styl, vtipné dialogy a napínavá akce, dostanete český literární poklad.

Naslouchač je kniha, která vám totálně rozhodí představu o české literatuře. Máme spoustu kvalitních spisovatelů, které nás pravidelně zásobují novými příběhy, ale z úplně jiného žánru. Naslouchač vás chytne od první stránky, vtáhne vás do svého drsného ale zajímavého světa a na konci vás vyflusne v lehce dojaté náladě a s velkým očekáváním toho, co přinese pokračování. Navíc dává do popředí důležité morální hodnoty jako je důvěra, pravda, naděje, oddanost nebo rodinná pouta.

Mezi stovkami knih, které jsem přečetla, je jen malá hrstka těch, které bych si ráda přečetla znovu a Naslouchač je jednou z nich.

Nakladatelství Host je u mě záruka kvality. Je mi upřímně jedno, co si od nich přečtu a nemusí to být jen fantasy, které vyhledávám nejčastěji. Host si své tituly vybírá opravdu pečlivě. Jejich výběr fantasy a sci-fi ale stojí rozhodně za pozornost, protože se jedná o knihy originální a výjimečné. Čemu jsem se ale dosud vyhýbala, byla česká tvorba. No a pak se ale objevil Projekt Kronos.


Lidstvo je v roce 2052 na pokraji vyhynutí. Na světě existuje pouze sedm míst, kde můžou poslední zbytky najít útočiště. Jedním z nich je Attiona City, město, které se dělí na dvě části. Spodní Downtown, kde žije lidská chátra a horní část, kde žijí vyvolení a mocní. Lidé v Downtownu se musí dennodenně potýkat s nedostatkem jídla a potřebné péče. Tady totiž vládnou tvrdé pěsti, zloději a drogoví dealeři. V posledních týdnech se v důsledku neznámého viru objevuje více a více mrtvých. Attiona umírá.

Projekt Kronos je svěží vítr v české fantastice. Je ale těžké ho zařadit do jednoho konkrétního žánru. Nese v sobě nejen prvky sci-fi, ale klidně o něm můžeme hovořit ve spojitostí s městskou fantasy nebo postapokalyptickým románem. A jako jedna z mála knih dokáže ve čtenáři vyvolat pocit, že čte něco, co by skvěle vypadalo ve filmové nebo komiksové podobě. Hlavně ta komiksová verze by Kronosu hodně sekla.

Celý příběh se točí kolem dvou hlavních hrdinů - Luca a Jasona. Společnost jim ale dělá spousta dalších postav, které jsou pro celý příběh více či méně důležití. V Kronosu celkově vystupuje velké množství protagonistů a i když to tak někdy nevypadá, každý tu má svou roli a je jedno, zda je malá nebo velká. Kolikrát totiž často záleží na maličkostech. A v tomto stylu vyprávění je ukryto jedno z kouzlo knihy. Je vyprávěna z více úhlů a čtenář tak může vidět více stran. Na jedné totiž máme vyprávění kluka z Downtownu, kterému se nelíbí všeobecné bezpráví a tak po nocích běhá po střechách v kostýmu a hraje si na superhrdinu. A pak je tu sirotek se záhadnou minulostí, který je společně se skupinou svých vrstevníků cvičen k boji. Proti komu ale vlastně bojují?


Mezi další přednosti knihy rozhodně patří svět, který autor stvořil. Je to náš svět, jedna z mnoha dalších vizí pochmurné a drsné budoucnosti. Všechno se pak točí okolo Attiony, kde společnost chátrá a upadá do melancholie. I přes tu špínu a zkažený vzduch je to ale fascinující místo a pokud mu podlehnete, budete hltat sebemenší detail nebo barvitý popis, který nám autor dá. A že je toho hodně co objevovat. K tomu si přidejte opravdu širokou škálu charakterů, od drogových dealerů, přes tajné agenty nebo umělou inteligenci. Nemáme tu ale klasické dělení na ty dobré a špatné, těch stran je tu mnohem více a každý tak nějak bere za své, že koná to správné.

Projekt Kronos není z počátku lehké čtení. Střídají se vypravěči, střídá se časová linka a tak to máte v celé knize. Všechno je tu zamotané a chvílemi i dosti komplikované a je opravdu dobré dávat při čtení pozor. Osobně to ale beru jako jednu z dalších předností knihy. I Kostičas od Samanthy Shannon se nečte na začátku lehce, ale když si dáte všechno pěkně dohromady, objevíte něco krásného, zábavného a hlavně návykového. A také to i něco vypovídá o samotném autorovi. Kronos nám svůj příběh neservíruje na zlatém podnose, musíme ho sami objevit a sami pochopit, dávat si dohromady všechny spojitosti, objevovat skryté narážky nebo tajemství. A přesně tento typ knih, které nás nutí nad svým příběhem přemýšlet, hloubat a spekulovat, mám ze všech nejradši, protože mi dají mnohem více než odlehčená jednohubka přečtená za jedno odpoledne.

Upřímně nechápu, kde se mohl tak propracovaný a komplexní příběh zrodit v hlavě tak mladého autora. Kronos je překvapující v mnoha ohledech a pro mě se stal takovým malým/velkým důkazem, že i na české literární scéně mohu najít něco, co mi vyrazí dech. Českou literaturu téměř nečtu a nebýt nakladatelství Host, tak nevím, zda bych se ke Kronosu dostala tak brzo. A nelituji. Už první věta v knize mě dokázala připoutat a nutit číst dál a dál. A pak už se to se mnou vezlo. Ta akce, to napětí, to město. Poznávání všech protagonistů, skoky do minulosti, postupné odhalování všech souvislostí, násilí i temnota. Tohle všechno a mnohem víc najdete v Projektu Kronos. A je jen na každém z nás, zda se jím necháme pohltit.

Je všeobecně známé, že člověk má dvě rodiny. První je ta pokrevní, máma, táta, sourozenci a další. Ta druhá rodina je už jiná. Nepoutá nás s ní stejná krev nebo jméno. Jsou to lidé, kteří se v našem životě objevili zničeho nic, shodou náhod nebo omylů. Haiko nikdy neměl bezpečné útočiště domova nebo milující rodiče. A proto jsou pro něj přátelé vším, co má. 

Zdroj fotky

Haiko je fotbalový chuligán. Nedokončil střední školu, žije v domě kde majitel pořádá surové a drsné zápasy psů a se svými nejbližšími kamarády se účastní smluvených rvaček s dalšími chuligány. Haiko věří, že se jednou dostanou do dějin a nemůže se dočkat až převezme místo svého strýce a převezme velení. Být chuligánem je pro něj naprosté osvobození. Zapomíná na matku, která odešla, na otce alkoholika, zapomíná na svou podřadnou práci nebo na přítelkyni, která ho odkopla.

Chuligán je autorovým debutem a pro svou prvotinu si zvolil nejen ne moc časté téma, ale celkově i zpracování celé knihy je jiné než bývá zvykem. Chuligán se totiž na první pohled tváří jako klasická kniha o drsných fotbalových fanoušcích. Všudy přítomná melancholie, násilí, vulgarismy, alkohol nebo drogy. To vše v knize najdete. Chuligán je ale hlavně příběh Haika. Jsou to jeho životní události, věci přítomné i minulé, je to jeho srovnávání se s realitou a prostředím, ve kterém žije.

Vypravěčem celé knihy je právě zmíněný Haiko, který vypráví nejrůznější střípky ze svého života. Kniha nemá ucelené kapitoly, prostě si plyne dál na základě Haikového vyprávění. Do jeho vyprávění ze "současnosti" patří ale i věci minulé, které pomalu dotváří celý příběh a často vysvětlují proč se dějí určité věci tak či onak. Prostřednictvím Haika čtenář nahlíží do prostředí fotbalových zápasů, především do komunity chuligánů, která je plná vulgarit a násilí. Občasné zálety do minulosti zachycují významné i méně významné události týkající se dětství, dospívání, budování vztahů nebo i okamžiky plné smutku a ztrát.

Chuligán je kniha tak trochu pobuřující, zobrazující úplně jinou lidskou komunitu a prostředí. Philipp Winkler napsal surový ale zároveň smutný příběh mladého muže, který našel lásku v násilí, našel ji v pocitu těsně před rvačkou, našel ji po boku lidí, kteří s ním sdílejí všechny zkaženosti světa. Haiko je chuligán a to z mnoha důvodů. A jejich objevování je neméně zajímavé jako osudy Haikových společníků. I když jsou chuligáni považování za vyvrhele společnosti, kteří jen vyhledávají důvod se porvat nebo se pořádně opít, v jádru jsou to stejní lidé jako my. I oni chtějí mít pevné zázemí, chtějí mít rodinu a hlavně nechtějí být sami. A Haiko sám je. Je to outsider, který nemá moc štěstí a potácí se na hranici. Proto se upíná na své kamarády z dětství, se kterými vyrostl a dospěl a kteří tvoří základ rodiny, kterou si Haiko vybral. 

Chuligán je neskutečně přisprostlá kniha, zábavná a morbidní zároveň. Drsná a citlivá, plná hnusu a tak trochu jiné lásky. Je to příběh muže, pro kterého je těžké posunout se dál, jít svou vlastní cestou. Jeho osud, stejně jako osudy ostatních protagonistů, je ale poutavý od začátku do konce a dokáže ve čtenáři vyvolat velkou škálu emocí. Chuligán je hodně osobitý, realistický a návykový, plný barvitých slov, fotbalového slangu a osamělosti. A rozhodně je to příběh, který stojí za pozornost. Není to ale kvůli tématice chuligánství, ale kvůli lidskosti, kterou v sobě má.

Je to příběh o lásce. O lásce mezi mužem a ženou, o lásce k rodině, o lásce k vlastnímu já. Je to o životě ženy, která se rozhodla něco udělat, udělat ten velký krok a začala nový život. A na své cestě za hledáním své identity a životního cíle se potýká s otázkami rasismu, chudoby, úspěchu nebo přetvářky. Tou nejzásadnější otázkou ale je, co nás dělá lidským. Je to barva pleti? Je to počet nul na našem účtu? Vysokoškolský titul? Nebo je to šťastná rodina a přátelé, na které se dá spolehnout?

Amerikána je už v pořadí třetí knihou od africké autorky Chimamandy Ngozi Adichie. Její prvotina Půl žlutého slunce získala několik ocenění, Amerikána se ale jednoznačně řadí mezi nejdiskutovanější knihu, kterou autorka napsala. Získala spoustu nominací, plánuje se filmové zpracování a částečně zachycuje autorčin život a zkušenosti. Adichie je známá také svým feminismem, který je v knize velmi znatelný.

Žijeme ve vesmíru sami? Skoro až klišé otázka, kterou si ale klade spousta z nás. Na toto téma vzniklo nespočet románů a sérií od spisovatelů z celého světa. V některých zemích je ale žánr sci-fi docela podceňovaný. Čínský spisovatel Liou Cch'-sin se to rozhodl ve své domovině změnit.

Zdroj fotky

Mezi Amerikou a Čínou vždycky byla a bude velká konkurence. A tak i na čínském území vznikla tajná vojenská základna, kde se snaží navázat kontakt s mimozemskou civilizací. Uběhne několik desítek let. Objeví se nová počítačová hra, dojde k několika podivným událostem a úmrtím a začnou vznikat skupiny, které považují lidstvo za to nejhorší, co mohlo Zemi potkat. A aby nastolili tu správnou harmonii, jsou tito lidé schopni udělat cokoliv. Třeba podat pomocnou ruku někomu cizímu. 

Muž jménem Ove, Babička pozdravuje a omlouvá se, Byla tady Britt-Marie. Příběhy Fredrika Backmana jsou nezapomenutelné a ne nadarmo se o něm mluví jako o švédském Fulghumovi. Nakladatelství Host nás proto ani tento rok neochudí o jeho příběhy. V srpnu se tak můžete těšit na Co by můj syn měl vědět o světě a v listopadu vyjde Medvědín. A vy můžete tyto dvě knihy vyhrát. Jak? Jednoduše. Na deseti blozích a webových stránkách najdete deníkové zápisky Fredrika Backmana a v nich skryté indicie. Ty musíte najít, ty vám pomůžou k výhře.



Nejsem roztržitý. Jsem jen naprosto soustředěný.

Takže. Jsme v zahraničí. Obědváme v restauraci. A ano, je sice velice pravděpodobné, že neposlouchám tak pozorně, jak bych měl, když na mě někdo mluví a já jsem začtený do jídelníčku, ale já mám prostě jídelníčky rád. Myslím, že jde o naprosto nedoceněnou literární formu.

No, zpátky k věci. Tvořili jsme poněkud větší skupinu. A někteří její členové si patrně objednali špagety. Já to neslyšel. Byl jsem zabrán do čtení. Číst je totiž nesmírně důležité. Filozofové tvrdí, že duše potřebuje stravu zrovna tak jako naše tělo, a na jídelních lístcích je krásné to, že dokážou ukojit obojí. Takže ne, opravdu jsem o špagetách nic neslyšel.

Číšník nám každopádně přinesl příbory, ošatku chleba a docela velkou misku plnou parmazánu a všechno to naskládal na stůl. Neříkám, že tu misku parmazánu postavil PŘÍMO přede mě, postavil ji trošku doprava. Rozhodně není zcela nepravděpodobné, že ji CHTĚL postavit přede mě, jen se o kousek netrefil. Číšníci dokážou být hrozně ledabylí. Však to znáte.

Nuže. Kdyby mi byl znám fakt, že si jistí členové naší skupiny objednali špagety, nejspíš bych pochopil, že je miska parmazánu zamýšlena jako doplněk k tomuto pokrmu, který bude cobydup naservírován na stůl. Jenže mně tento fakt znám nebyl. A existují restaurace, kde se přímo vyžívají ve fakt divných věcech typu mezichodů a polévek a sorbetů, nebo jak se tomu teď říká, a dalších zvrhlostech. Hotová věda. Bylo to zkrátka prachobyčejné nedorozumění a chybička, které by se mohl dopustit skoro kdokoli. No, možná ne úplně kdokoli, ale například kdokoli, kdo má opravdu rád parmazán.

V té misce byla lžíce. A taky sýr. A protože ona miska stála skoro přede mnou, snědl jsem ho.

A když se vrátil číšník a ptal se, co to dělám, a já jsem se mu to snažil vysvětlit, podíval se na mě jeden člen naší skupiny, kterého jsem moc dobře neznal, a zeptal se:

„Ale vždyť to byla miska s parmazánem, co sis myslel?“

A pak se k němu otočila moje žena a s ledovým klidem pronesla: „Fredrik? Ten si nejspíš myslel tohle: NEJLEPŠÍ PŘEDKRM VŠECH DOB!“

Dostala mě. Prostě mě dostala.


PS: Tento předkrm by měli začít podávat ve všech podnicích.

Zdroj: http://www.fredrikbackman.com



Další přiznání Fredrika Backmana najdete ve čtvrtek 13. července na blogu Penny and books.

Předchozí příspěvek už visí na Schefikově blogu.

Pro přehled a účast v soutěži o knihy Co by můj syn měl vědět o světě a Medvědín sledujte facebook nakladatelství Host.

Znáte pohádková dobrodružství vikinga Tappiho? Jeho příběhy můžete na stránkách knih potkávat už dva roky u nakladatelství Host. A nejsou to jen příběhy pro děti, užijí si je i dospělí. A my si je můžeme užít i na Světu knihy! Na letošní knižní veletrh totiž zavítá tvůrce Tappiho příběhů Marcin Mortka a ilustrátorka Marta Kurczewska.

Vzali ji všechno. Život, rodinu i lásku. Schopnost důvěřovat, potřebu věřit. Mučili ji a vzali jí ruce. A teď hnije za mřížemi. Obklopena mladými dívkami, které patří mezi zloděje, násilníky a vrahy, si Minnow vybavuje nejhorší okamžiky svého života.

Zdroj fotky

Minnow Blyová žila od svých pěti let v uzavřené komunitě. Odtržena od dění velkoměsta, moderní technologie a vědy. Společně se svou rodinou byla členkou keviniánské komunity, která žila pod přísným dohledem Proroka a jeho víry. Jejich osada ale lehla plamenem a Prorok je mrtvý. Minnow je odvedena do věznice pro mladistvé, kde pod dohledem rozplétá složitou síť plnou vzpomínek, bolesti a ztráty.

Strašpytel a kliďas. Tak by se jedním slovem dali charakterizovat hlavní hrdinové nového komiksu Pták a Veverčák na útěku. Komiks je určen primárně pro děti, ale myslím, že pokud nemáte srdce z kamene, užijete si čtení i vy starší.

To se tak jednoho dne potkají Pták a Veverčák. Veverčák je tak trochu nervák, bojí se vlastního stínu a má rád svůj domov. Pták je ale jeho naprostý opak. Neustále usměvavý, vstřícný a kamarádský. Dovede si užívat maličkostí, jako je třeba nový den plný sluníčka. Nic ho nevykolejí a nedělá si starosti. A pak je tu obrovský a zrzavý Kocour, který se je rozhodne sežrat. A tak se Pták a Veverčák vypravují na dobrodružnou cestu plnou nejrůznějších nástrah a číhající nemotorné kočky.

Pták a Veverčák na útěku je komiks, který v klidu přečtete za necelou hodinku. Věřte ale, že se tu hodinku budete pochechtávat a uculovat. Ano, je to příběh pro děti, nejsme ale i my dospělí tak trochu ještě děti? Příběh je sice předvídatelný, ale tady jde hlavně o dva hlavní protagonisty. Je to tak nesourodá dvojice. Každý z nás se ale v jednom z nich určitě najde, nebo také v obojích. Pták i Veverčák totiž ztělesňují nejrůznější lidské vlastnosti, které jsou dobrým příkladem jak pro děti, tak občas i pro dospělé čtenáře.


Autor James Burks pracoval několik let pro Walt Disney a Warner Brothers, a tak z celého komiksu doslova dýchá ta atmosféra typická pro animované filmy a seriály. Komiks je od začátku velice vtipný a textová část jde ruku v ruce s tou grafickou. Příběh hýří barvami a i když ústřední dvojice ztělesňuje klasickou šablonu, tak není možné si je neoblíbit. Jsou zkrátka roztomilí. V knize není nouze i o pořádnou akci a honičky, které vás do děje pěkně vtáhnou. Všemu pak vévodí vtipné hlášky a grimasy samotných hrdinů.

Pták a Veverčák na útěku je ultimátně vtipná jednohubka, kterou si může přečíst opravdu každý a je jedno, kolik vám je let. V tom příběhu totiž najdete všechno, co by dobrý příběh měl mít. Napínavý děj, vývoj postav, spousta akce a zábavy a těch hlášek. Těch je tu opravdu požehnaně. Takže pokud chcete vidět, jak je důležité mít po ruce toho správného parťáka a že se dá radovat i z obyčejných maličkostí, přečtěte si tento komiks.