Kodžiki patří mezi nejvýznamnější japonské památky a jedná se o nejstarší dochovanou kroniku této země. Kdo chce více poznat historii a mytologii japonských dějin, není lepší volba než právě Kodžiki. Nejlehčí čtení to ale rozhodně není.

V českém překladu vyšli dvě verze Kodžiki. První a o kterých tu bude řeč jsou Japonské mýty přeložené ze slovenského překladu Viktora Krupy. Druhá je Kronika dávného Japonska, překládána ze staré japonštiny Karlem Fialou.

Kniha se dělí na tři části (tzv. svitky), které začínají samotným počátkem vzniku nebes a země. Úvodní část je pak především věnována mýtickým bohům a jejich působením na samotnou zemi. Zmíněna je především bohyně Amaterasu a její potomci. Následující části pak zachycují několik období vlád japonských císařů. Každý císař si vysloužil podrobný popis kolik manželek a dětí měl a ti významnější dostali pak prostor v podobě příběhů, které zachycují významné události (např. tažení prvního japonského císaře Džimmua)

Japonské mýty jsou bezesporu zajímavé, ale zároveň i náročné čtivo. Kniha obsahuje obrovské množství jmen od bohy po samotné císaře, jejich manželky a potomky. A rozhodně jich neměli málo. Třetí část knihy je na samotné příběhy dost omezená a ve skrze nabízí pouhý soupis, kdo si koho vzal a jak dlouho žil. Skrze drobné náznaky můžeme ale poznat původní mravy nebo zvyky. Kniha obsahuje i několik japonských básní (kajó) a odkrývá staré pověsti a písně, které jsou často doplněny černobílou kresbou

Chcete-li se více dozvědět o japonské historii, je dobré začít s Kodžiki. Kronika se stala jedním z nejvýznamnějších textů původního náboženství šintoismu. Je dobré ale počítat s náročností a i špatnou orientací právě co se týče jmen a názvů. Příběhy, kterým je ale věnována pozornost, jsou sice podané stručně až stroze, danou událost nebo situaci ale nastíní dostatečně. Historie Japonska je totiž stejně barvitá jak historie jiných zemí.