"Kdybych byla deštěm, jenž k sobě poutá navěky odloučené nebe a zemi, dokázala bych k sobě připoutat i něčí srdce?"

Před šestnácti lety se stalo něco, co Ičigovi změnilo život.

Společně se svou rodinou se každý rok 17. června vydává navštívit hrob své matky. A svérázný otec se snaží výroční den pojmout v odlehčeném stylu a to v podobě výpravy. Okolo smrti Ičigovi mámy se ale nese vlna tajemství, o kterém nikdo nemluví. Je totiž příliš bolestivé. Některé pravdy ale vyjdou na povrch, aniž bychom chtěli...

Manga Bleach se nám v prvních dvou dílech představila jako akční a dosti vtipná jízda. O to víc překvapí obrat ve třetím volume. Máme tu vážné a smutné téma. Téma ztráty a pomsty, téma viny a odhodlanosti. Ičigo tu vzpomíná na své dětství a událost, která mu na několik let zmrazila úsměv z tváře. Ztráta blízkého člověka je vždycky těžká, o to víc, když se jedná o vlastní rodinu. Každý se ale se ztrátou může vyrovnat jinak, svým vlastním způsobem.

"Jak to... že se směješ? 

Jak to... že mi to nikdy nevyčítáte?

Nezachránil jsem ji... nezvládl jsem to..."

Třetí díl Bleache v sobě nese velkou bolest. Není jen připomínkou dávné ztráty, ale i velkým odhalením. Smrt Ičigovi mámy totiž není zmíněna jen tak a pro vývoj hlavního hrdiny bude určitě jedním z klíčových prvků. Kromě samotné záhady a následujícího souboje je ale důležité zmínit Ičigovu rodinu. Hlavně závěrečný rozhovor s otcem, kde je na pár stránkách krásně zachyceno vyrovnání se s těžkou ztrátou a to pomocí vzpomínek, víry a hlavně láskou mezi rodiči a dětmi. 

Po vážnějším tématu je pak čtvrté volume hodně oddechové, chvílemi až směšné. Opírá se tu totiž o téma televizních pořadů a jejich až fanatický vliv na diváky, kteří se nechávají strhnout údernými hláškami a všeobecným nadšením.

Do městečka přijel natáčet známý vymítač duchů novou epizodu svého pořadu a kromě Ičiga a jedné z jeho sester tím začnou žít naprosto všichni. Znuděný Ičigo, jako správný bratr, svou rodinu na natáčení doprovází a protože okolo něho není nikdy nic normálního, tak se něco semele. Třeba to, že televizní hvězda změní obyčejného ducha na nebezpečného hollow.

Tohle už je zase Bleach jako v prvních dílech. Střídají se tu hlášky, vtipné momenty i akční sekvence. A nechybí i nějaké to zamyšlení nad situací. Zbavovat svět hollow je jedna věc, ale když se vám do toho zamotá bláznivý týpek, který si zabíjením démonů vydělává na důchod a dělá z toho celosvětovou show, to už je trochu jiné. Nechybí tedy směšně vyhrocené situace promíchané řečmi o spolupráci nebo důležitosti odvahy.

"Pro ty děti jsem vzorem...
sledují, jak bojuju s démony...
a učí se, co je to odvaha!"

Bleach stále baví a pořád je co objevovat. Ono víceméně, jsme teprve pořád na začátku a stejně jak Ičigo, tak i čtenáři se se vším pořád seznamují a určitě ještě nějakou dobu budou. A dle posledních stránek čtvrtého volume se v tom následujícím objeví někdo nový. Že by konkurence?