V úterý 3. března se konala v jedné pražské kavárně oslava narozenin nakladatelství Yoli. Tradičně se krájel velký dort, dostali jsme spoustu dobrot a knižní balíček. Mluvilo se o tom, které knihy byly úspěšné v loňském roce (na prvním místě byl například After), které zajímavé akce se konaly a na co se můžeme těšit letos. Já osobně určitě kouknu po novém Atticusovi - Pravda o zázracích nebo pokračování knihy Nedej se - Wayward son. 

Na akci dorazila spousta blogerů, booktuberů a dalších lidí, kteří mají něco málo společného s knihami. Kromě dortu jsem soutěžili o Yoli knihy, dostali jsme čerstvou novinku Co jsme si nikdy neřekli a dozvěděli jsme se o vánoční povídkové soutěži. Kdo z vás umí psát a baví ho young adult, tak se může přihlásit do soutěže (deadline je 3. května) a být součástí vánočně laděné sbírky. (Plánované vydání je začátek zimy.) Kromě samotného vítěze v knize najdete i autory jako je Theo Addair (Muffin a čaj) nebo Anna Musilová (Tamařino souhvězdí).

V závěru už jen pár fotek a velké poděkování Radku Blažkovi a Káje z @penny_and_books za pozvání. 😍

Zajímalo by mě, jak to máte s re-readingy? Čtete knihy rádi znovu? A po jaké době? Když jsem byla o něco mladší, tak takového Harryho Pottera nebo Pána prstenů jsem uměla téměř zpaměti. Tak často jsem tyhle knihy četla. Nebo Dunu, tu jsem četla min. šestkrát asi. 😂 

Teď už si ale těžko hledám čas na opětovné čtení. On totiž není skoro čas i na ty nové knihy. 🙄😅 Zaklínače jsem si ale přečíst znovu chtěla už celý minulý rok a čím víc se blížil seriál, tím víc jsem to chtěla. Ale znáte to, jsou i jiné věci na čtení. (A pak existuje taková ta závislost jménem anime, ale o tom asi jindy...😅) No ale v lednu jsem se hecla a pomalu začínám číst druhý díl. A je to pořád super, baví mě to ale je pravda, že si pamatuji opravdu málo. Už u seriálu jsem sem tam tápala a teď to vidím černé na bílém. 😊😂 

Návrat do známých světů má u mě dvě podoby/fáze - nic vás během čtení už nepřekvapí a tak prostě čtete jen pro svůj vlastní požitek, protože už "neobjevujete" ale prostě si to užíváte. A pak jsou tu ještě takové knihy, kteří dokáží vyvolat takový ten pocit "jsem doma". To se mi stalo naposledy u Projektu Krona, kdy jsem si chrochtala blahem snad u každé kapitoly. Věděla jsem už do čeho jdu a tak jsem se nechala jen unášet slovy a příběhem a prožívat to o to víc. 😊

Tak by mě zajímalo, jak to máte vy?

Začátkem října vyšla nová kniha Leigh Bardugo - Zjizvený král. Kniha patří do jejího Grišha světa a odehrává se po Šesti vranách. V rámci Humbooku byla blogerům nabídnuta možnost dostat knihu dříve a pomocí knižní štafety ji vyslat mezi další čtenáře. A já byla mezi vybranými. Společně se mnou pak knihu četly další tři čtenářky: @zuzana_alam, @veronika_endless_wonder a @_omoikane_. 😊

Zjizvený král se mi po měsíci a půl vrátil v krásném lehce zničeného stavu - pomalovaný, olepíkovaný, pokreslený. Znamení, že se holky činily. Kniha je plná poznámek, ať už samostatných nebo na sebe navazujících, plná podtržených citátů. Našla jsem srdíčka, kresbu Nikolaje, zdobení jednotlivých kapitol. Názory na knihu už byly ale lehce různé, převažovalo ale bohužel zklamání.

Já sama osobně jsem měla se čtením velký problém. Nedokázala jsem se začíst, do kapitol jsem se nutila a i když byl děj takový nemastný, neslaný, ani postavy to nezachránili. Celkově mě tato kniha jen utvrdila v tom, že Bardugo nebude má vyhledávaná autorka. Četla jsem od ní první díly Griši, Šesti vran a pak sbírku pohádek a bohužel, ani jedna kniha u mě nezaznamenala velkou pozornost nebo obdiv. Dala jsem Bardugo tak hned několik šancí, ale asi to není autorka pro mě. 😂

Jsem ale ráda, že jsem dostala tu možnost, zúčastnit se další štafety, navíc ji i pořádat. Je to sranda a navíc je člověk i zvědavý, jak si s knihou poradí ostatní. Díky tedy Humbooku! Zbytek článku věnuji fotkám a výstupům holkám z Instagramu a Youtube.

Čtvrtý ročník Humbook festivalu je za námi.

Je fuč.

Vypařil se.

A já jsem si ho skvěle užila. 😊

Okolo dalšího ročníku populárního festivalu letos kolovalo spousta řečí a každý byl zvědavý, s čím se letošní ročník vytasí. Jako co si budem, vždycky je pořád co zlepšovat a pokud tak nějak sledujete tuhle akci od začátku, tak ten posun vidět musíte. Ne každý rok se ale zadaří. Letos to bylo slabé na množství zahraničních autorů, myslím ale, že tito dva (u mě především Jay Kristoff) byli skvělou (a dostatečnou) volbou.

Program sám o sobě byl také podařený. Sice jsem z počátku remcala, že je to docela nuda a zaujalo mě toho málo, nakonec jsem sotva stíhala to, co jsem opravdu chtěla vidět. (Loni jsem stihla úplný prd.) Ono se to totiž nezdá, ale nejen že taková akce uteče hrozně rychle, ale tím, jak máte okolo sebe spoustu lidí a spoustu možností, kam se podívat, tak si pak člověk posteskne, že nemá Hermionin posouvač času. 😂

Se čtvrtým ročníkem jsem tedy spokojená. Sice jsem docela trpěla hlady (nestíhala jsem a taky ne všude člověk narazí na vegetariánské jídlo) a nedostatkem kofeinu, ale přežít se to dalo. Stihla jsem besedy se zahraničními autory, které byly nabité k prasknutí. Dalo se to ale čekat, když to byli hlavní hvězdy dne, takže když člověk přišel zavčas, ukořistil dobré místo. Omrkla jsem letmo workshopy, odpočinula si v zóně s 3D focením a prošla si i stánky s knihami. Já osobně na takových akcích většinou nic nekupuji, protože nesnáším fronty a stejně je pak možné si knihy nebo merch objednat online.

Co mě ale nadchlo nejvíce, byli cosplayeři. Loni se s tím na Humbooku začínalo a letos se to rozjelo ve velkém. Řekla bych, že minimálně třetina návštěvníků měla kostým. Nádhera prostě. 😊 Já jsem loni šla za Rey ze Star Wars, letos jsem si vybrala Hinatu z Naruta. Anime mělo na Humbooku maličké zastoupení, fakt prťavé, ale byla jsem nadšená, když někdo došel a ptal se, zda jsem "ta z Naruta" nebo prostě jen prohodil "jéé Hinata". V duchu jsem pak kapku umírala, když chtěl někdo i fotku. Lidi, vážně, fakt moc děkuji.

Nebudu to už zbytečně okecávat, Humbook je dobrá akce a já se těším na další ročník. Věřte nebo ne, ale na těchto akcích je to hlavně o lidech. Navštívila jsem minulé ročníky a vlastně až letos poprvé mě zajímal zahraniční autor. Vždycky jsem na Humbook šla s tím, že bude sranda, potkám lidi, které vidím jednou za rok, poznám někoho nového a nebo se něco nového naučím/dozvím. A tohle se mi vždycky dostalo. A myslím, že to tak bude vždycky. Takže snad se s vámi uvidím i příští rok a já už pomalu vymýšlím nový cosplay. Jo, bude to zase někdo z Naruta. 😂

Fotek nemám letos moc, takže něco málo sem hodím a zbytek je od vás. Ještě jednou díky moc!

Mého uctívání tvorby Brandona Sandersona jste si už možná všimli. Snažím se ho protlačit mezi více a více čtenářů a překvapivě se mi to i daří. (Juch) 😊 A asi si můžete docela jednoduše představit, jaká byla moje reakce při oznámení Sandersonovi návštěvy v Praze. (Ano, brečela jsem. Ano, na veřejnosti.) Můj nejoblíbenější spisovatel dorazí v říjnu do Prahy. 😊

Kdy? Proč? Zatím se neví vlastně nic, jen nakladatelství Talpress prozradilo jeho přítomnost v našem hlavním městě. Jelikož ale sleduji každý prd okolo tohoto autora, tak vím, že se stal konzultantem připravovaného seriálu Kolo času. Kolo času je rozsáhlá fantasy série, kterou napsal Robert Jordan. Bohužel ji ale nestihl dopsat a tak poslední tři díly dopsal právě Sanderson. Tato série dostane svou seriálovou podobu díky Amazonu a točit se bude právě v Praze. Takže... Jak ale píšu, žádné detaily nejsou zatím známé a tohle je má čirá spekulace.

Důležité je, že Sanderson dorazí a bude autogramiáda a já nejspíš asi umřu, pokud dovolí neomezený počet knih k podpisu. Brandon je velmi plodný autor, schválně jsem to nedávno počítala a vlastním 21 jeho knih. 😂 (Jono, některé mám 2x, dvě dokonce ve slovenštině, ale who cares.) A to má tento měsíc vyjít další jeho kniha.

Tento článek bude sloužit jako takové shrnující info, takže pokud se dozvím něco nového, určitě to sem připíšu, ať máme všechno pěkně pohromadě. A nakonec mě ještě zajímá - chystáte se na autogramiádu?

1. update! (ke dni 19.9.)
Na stránkách Talpressu můžete hlasovat o tom, který den bude autogramiáda. Na výběr jsou tři dny, já osobně se klaním k sobotě 26.10. Jinak do Prahy Sanderson přijede 24.10.

2. update (ke dni 29.9.)
Autogramiáda proběhne v sobotu 26.10. v Praze, od 16 hodin - v knihkupectví na Řeznické. Podepisovat se bude libovolné množství knih a kromě Brandona bude účastníkem i Isaac Stewart, jeho výtvarník.
Kromě autogramiády bude pro vybrané osoby i tisková konference. Ve stejný den od 12 hodin. 

Hunter x Hunter je shounen manga, která se řadí kvalitativně vůbec mezi ty nejlepší, jaké můžete v tomto žánru najít. U českých čtenářů už ale tak známá bohužel není. Je to především díky tomu, že Hunter x Hunter nikdy nevyšel v českém překladu a anime (stejně jako Fullmetal Alchemist existují dvě verze anime seriálu) se nikdy neobjevilo na českých obrazovkách.

Příběh začíná jednoduše. Dvanáctiletý Gon se rozhodne, po vzoru svého otce, složit zkoušky na Huntera. Být Hunter a získat licenci je pro tamní svět velmi ceněné a samotný uživatel tím získává nejen slušné peníze, ale i pověst a spoustu dalších výhod. Hunterská zkouška ale není nic jednoduchého. Gon tak opouští domov a svou tetu a vydává se na cestě za svým snem - stát se Hunterem a najít svého dlouho ztraceného otce. 

Hunter x Hunter se od prvních stran tváří jako klasický shounen Naruto stylu. Čtenář by se ale neměl nechat zmást, protože to co vypadá jako roztomilé a zábavné dobrodružství se postupem času, jak se mění dějové arcy, mění v temný, napínavý a často i nervydrásající zážitek. Autor mangy, Jošihiro Togaši, umí totiž bravurně pracovat nejen s příběhem, ale především se svými postavami. Ti na aktuálních 37 svazcích prošli obrovským vývojem a změnou, jak v málokteré manze. Prokreslená a promyšlená psychologie postav, souboje které nepostrádají hlavu ani patu, vztahy mezi přáteli a nepřáteli, přirozený posun děje a nečekané zvraty. Do toho je zamíchán humor, originální zápletky a protože je to shounen, tak i tady se dává do popředí téma přátelství, rodiny, obětování nebo láska. 

Hunter x Hunter se stejně jako populární fantasy manga Berserk potýká s tím, že i po dvaceti letech není ukončená. To ale nemění nic na tom, že se jedná o mangu, která by si u českých čtenářů zasloužila větší pozornost a rozhodně i český překlad. 

Svět knihy 2019 je už úspěšně za námi. Je to až neskutečné, člověk se těší celé měsíce a pak je to najednou pryč a čekání na další ročník může začít nanovo. Pro mě tohle byl už šestý ročník. Neuvěřitelné. A poprvé jsem letos na veletrhu byla tři dny. Sice můj původní záměr byly všechny čtyři dny, ale věřte mi, je to náročné a už v pátek večer jsem tak trochu umírala únavou a vším. 

Nebudu se tady ale zbytečně vypisovat, každý rok je to víceméně stejné, jen obsah přednášek a téma ročníku se mění. Vždycky to ale stojí za to. Takže tu máte nálož fotek, které jsem pořídila během čtvrtka a pátku. Detailnější rozbor pak můžete najít na webu Fantasy knih - zde.