William Styron je ve světě znán díky svému válečnému románu Sophiina volba. Kromě této knihy ale vydal celou řadu dalších knih a povídek. Až na krev je soubor pěti krátkých příběhů, které vypravují o námořní pěchotě a zachycují Styronovi zkušenosti během služby u elitních amerických ozbrojených sil na konci druhé světové války a během války v Koreji.

Tato kniha, která nese podtitul Pět povídek o námořní pěchotě obsahuje vzpomínky a texty, které nebyli dosud publikovány v knižní podobě. William Styron prožil život v té nejtěžší době, kdy i spisovatelé museli povinně narukovat. Jakožto dobrovolník se účasnil druhé světové války a bojoval v Tichomoří. Poté, znechucen válkou a vším souvisejícím, rozhodl se vystudovat Dukeovu univerzitu. Válka ale pokračovala a to v Koreji. Tuhle dobu nejvěrněji zachycuje povídka Mariňák Marriott.

Ale nejen tato povídka, ale i další čtyři jsou obrazem tehdejší doby. Styron vyzvedl svůj odpor vůči válce, odpor inteligentního jedince vůči bezduché moci. Zameřuje se na oběti, kdy je člověk schopen obětovat se vůči lepšímu dobru. Zachycuje úpadek, drsné podmínky a lidské tužby. Tužby po prostém lidském dotyku.

"Proč si vy chlapi, co tu sloužíte, nepřiznáte pravdu? Uvědomte si, že celá námořní pěchota není nic než jedna jediná trestnice. Vy jste totiž taky vězeň, pane."

Až na krev sice není obsáhlá četba, není to ale rychlovka na jedno odpoledne. Autor píše sugestivně a velmi realisticky, takže povídky vypadají spíše jako deníkové zápisky. Jsou vyprávěny v první osobě a i když v každé vystupuje jiný vypravěč, podvědomě si tam všichni dosadíme samotného autora. Příběhy to jsou zajímavé ani ne tak svým obsahem, ale myšlenkou a poselstvím, která se v nich ukrývají. Pokud tedy patříte mezi čtenáře, kteří zabrousí i do doby válečné nebo poválečné, je tato kniha jednou z těch kvalitních.