Originální název: The Suicide Run: Five Tales of the Marine Corps

Počet stran: 272

Nakladatelství: Mladá fronta
Žánr: Short Stories, War, Military
Goodreads | CBDB

Originální název: The Dark and Hollow Places

Autor: Carrie Ryan
Série: Les rukou a zubů 3

Počet stran: 400

Nakladatelství: Mladá fronta
Goodreads | CBDB

Anotace: Rozpadající se mrakodrapy Temného Města jsou jedním z mála útočišť živých lidí ve světě plném oživlých mrtvých. a budoucnost se zdá být ještě pochmurnější než přítomnost… Poslední bašta civilizace se hroutí a zároveň s ní se hroutí i Anniny dosavadní jistoty.
Na pozadí umírajícího světa prožívá lásku, zklamání a sžíravé vnitřní konflikty. Shledává se se svou dlouho ztracenou sestrou, s přítelem, kterého milovala, ale který se změnil, a také se záhadným mladíkem, jehož výjimečnost je darem i prokletím zároveň. anna by chtěla žít, ale zatím se jí daří stěží přežívat. Podaří se jí najít samu sebe i bezpečné místo, kde by mohla naplnit své sny?

Temné město představovalo vždycky útočiště před světem plném oživlých mrtvol. Temné město je ale i obrazem rozpadající se společnosti. Bortící se mrakodrapy, nouze o jídlo a vodu, příliš mnoho lidí na jednom místě. Poslední naděje lidstva se nezadržitelně hroutí a s ní se hroutí i všechno, v co Anna věřila. Její víra, jistoty i naděje. Na své problémy ale není sama, protože se do města vrátil její nejlepší přítel. Přišel ale ve společnosti dvou cizinců - mladého a záhadného muže a dávno ztracené sestry, kterou Anna oplakávala a hledala skoro celý svůj život.


Stejně jako předchozí díly, tak i závěr hororové romance změnil nejen hlavní hrdinku, ale také i prostředí. Poprvé se děj odehrává v Temném městě, o kterém byli již první zmínky ve druhém díle. Temné město ale není ráj na zemi. Lidé i tady umírají dennodenně. Umírají hlady, umírají zimou, umírají v konfliktech. I když se každý bojí jediného nepřítele, tak zde převládá právo silnějšího, autorita a moc.

Anna, hlavní hrdinka a vypravěčka, je od začátku velmi samostatná osoba. Na životě v Temném městě ji ale držela především vlastní vůle a touha najít něco víc. Zastává totiž pravidlo, že udržet se naživu, mít co jíst a kde spát nestačí. A právě tohle ji přivede k její sestře, dvojčeti, kterou ztratila už jako malé dítě. Kromě sestry ale v sobě najde i obyčejné lidské city, které v sobě potlačovala. Objeví nejen lásku, ale přestane si znechucovat své vlastní zjizvené tělo.

Tma a prázdnota ale není jen o přežití a hledání vlastního já, je to také část, kde se propojují osudy všech hrdinů. Autorka umí dobře vykreslit atmosféru příběhu, která je od začátku depresivní a dosti často beznadějná. Kromě toho se první půlka knihy nese trochu v dramatičtějším směru, kde není nouze o útoky nemrtvých. Postupně ale děj zpomaluje a zaměřuje se spíše jen na komplikovanost vztahů a plánovaný útěk z města. O to víc pak překvapí, že útěk, kterým měl příběh vrcholit, je shrnut jen na pár stránkách a působí nepřirozeně až uměle. Celá trilogie je pak uzavřena značně otevřeně, což může vést k tomu, že se série v budoucnu rozšíří o další díly. Pokračování ale asi nebude správnou volbou, protože celková kvalita příběhu začala postupně klesat.

Pojetí světa, kde je lidstvo téměř vyhubeno nemrtvými, sice není nic originálního, ale autorka ho svým vlastním způsobem originálně zpracovala. Zachytila tu správnou postapokalyptickou atmosféru a své postavy vykreslila do nejmenších detailů. Někdy by ale mohla ubrat a nenatahovat zbytečně děj. Zaměřit se na podstatné věci, neopakovat se a neřešit třetinu knihy jednu věc. Poutavých příběhů o zombie se ale nenajde moc a tento stojí za zmínku.


Děkuji knihkupectví Fantasya.cz za poskytnutí knihy na recenzi.
Zdroje: obálka | obrázek1 | obrázek2 

Originální název: The Dead - Tossed Waves

Autor: Carrie Ryan
Série: Les rukou a zubů 2

Počet stran: 424

Nakladatelství: Mladá fronta
Goodreads | CBDB

Anotace: Gábi vede klidný život v bezpečí svého městečka u moře, za hradbou. Nechává přátele snít o Temném Městě na pobřeží a sama vše jen pozoruje z majáku. Nic jiného než domov nikdy nepoznala. Nic jiného ke štěstí ani nepotřebuje. Ale život po Návratu nemůže být bezpečný. Existují nebezpečí, která ani hradba nezastaví. Gabrielina matka si myslela, že svá tajemství nechala v Lese rukou a zubů, ale tajemství v jejich světě nezůstávají pohřbena – stejně jako mrtví. Gabrielin svět se začíná hroutit. Jeden večer za hradbou… Jeden kluk, kterého Gábi znala odjakživa, a jeden zahalený tajemstvím… Jeden okamžik nepozornosti, a půlka Gabrieliny generace je mrtvá, druhá půlka uvězněná. Gábi ví jediné: Jestliže má ještě doufat v budoucnost, musí se postavit lesu z matčiny minulosti.

Gábi žije se svou matkou ve městě blízko moře. Celé městečko je z jedné strany ohraničené nekonečným masivem vody, z druhé strany neprostupnou hradbou, která chrání všechny obyvatele před mudo, nemrtvými. Celý svůj krátký život strávila Gábi na ostrově a pomáhala matce s prací na majáku. Nic jiného než život u moře neznala a z vyprávění své matky ví, že kdesi daleko, hluboko v lesích existovali vesnice plné lidí. V jedné takové totiž její matka žila, než byla její vesnice napadena nemrtvými. Gábi proto nikdy neměla odvahu překročit hradbu. Pak ji ale její kamarádi přemluví a vypraví se s němi na nebezpečnou výpravu. Nevinný výlet a chvilková ztráta pozornosti pak zapříčiní, že se Gábin život změní.


Vlny zmítané smrtí jsou volným pokračováním Lesu rukou a zubů. Kniha se odehrává o pár let později na ostrovním městečku. Hlavní hrdinkou už ale není Mary, ale Gábi, její dcera. Gábi je ale od začátku jiná než Mary, je doslova jejím opakem. Vyrůstala totiž v klidném prostředí, bez každodenní hrůzy z nemrtvých, bez toho, aby byla nucena vybrat si svého budoucího partnera. Není tak odvážná a nemá v sobě takovou vnitřní sílu, jako její matka.  Často se chová dost neuváženě a zbrkle. I přes to má své sny a tužby, a stejně jako její matka se snaží najít místo, kam patří. Snaží se svůj strach překonat a jít dál, kupředu.

Spisovatelka Carrie Ryan v tomto díle ukazuje, že její styl psaní se dokáže změnit. Než aby se věnovala zdlouhavým dialogům, zaměřila se tentokrát spíše na vnitřní myšlenky a rozpory hlavní hrdinky. Tím dostává tato dystopická série, kde hlavním nepřítelem není systém, ale oživlé mrtvoly, nádech psychologického příběhu.  Gábi se musí vyrovnat s tou skutečností, že v jednu chvíli byl její život naprosto dokonalý a během sekundy se z něj stala živoucí hrůza. Nepropadá jen panice, ale i strachu, zoufalství a hlavně má výčitky.

Oproti prvnímu dílu, kdy ze začátku převládala dosti poklidná atmosféra, tady autorka sází ihned na surové scény plné krve. Části příběhu věnované boji o holý život jsou pak vykresleny velmi detailně a až naturalisticky. Dějově ale není kniha zasazena jen do ostrovního městečka. Les rukou a zubů má stále svoji roli a ne jednou v něm hlavní postavy najdou něco nečekaného.

Vlny zmítané smrtí jsou povedeným a v mnoha částech také lepším pokračováním zajímavé zombie série. Chvílemi až mrazivá atmosféra a skvěle vykreslené charaktery donutí příběh prožívat tak, jako by jste hlavním hrdinou byli vy. Autorka totiž odsunula běžné lidské potřeby a rodící se romanci na bok a zaměřila se na jednu věc - co je člověk zmítaný hrůzou ochoten udělat, aby si zachránil vlastní kůži. Kam až je schopen zajít, co obětovat.


Děkuji knihkupectví Fantasya.cz za poskytnutí knihy na recenzi.
Zdroje: obálka | obrázek1 | obrázek2 

Originální název: The Forest of Hands and Teeth

Autor: Carrie Ryan
Série: Les rukou a zubů 1

Počet stran: 312

Nakladatelství: Mladá fronta
Goodreads | CBDB

Anotace: Mary žije v uzavřené vesnici. Její svět se řídí prostými zákonitostmi: musí poslouchat pravidla církevního Sesterstva, nesmí se přibližovat k plotu, za kterým – v Lese zubů a rukou – žijí „nečistí“, kteří svým kousnutím promění člověka v chodící mrtvolu. Když Sesterstvo rozhodne, že se provdá za muže, kterého jí určili, Mary musí poslechnout, přestože se zamilovala do zraněného Travise. Pak ale nečistí proniknou do vesnice, a Mary v nastalém zmatku prchá společně s Travisem, svým snoubencem Harrym, kamarádkou Cass i bratrem Jedem a jeho ženou dál do zapovězeného lesa. Touží dostat se k vysněnému oceánu, dál za les a nečisté, do světa, který tam venku přece musí někde být.

Žít v uzavřené společnosti má i své stinné stránky. Mary žije ve vesnice, která je nejen celá obehnaná ploty, ale také žije v komunitě, kde musí každý dodržovat přísná pravidla. Jedním z nich je, že se žádná živá bytost nesmí přibližovat k plotům, protože v hlubokém lese na každého číhá smrt. Smrt v podobně neživých. Stačí totiž jakékoliv škrábnutí či kousnutí a váš život již nikdy nebude takový jaký byl. Stanete se nemrtvým, který touží jen po jednom, po krvi živých bytostí.


Každého tak zajímá jen přežití a zajištění budoucnosti vesnice. Představa manželství bez lásky je ale pro Mary úděsná. Proto ve skrytu duše touží, aby si o ni přišel říci kamarád z dětství, Travis. Jeho bratr Harry je ale rychlejší a Mary je tak nucena provdat se za něho. V období jara, kdy vrcholí přípravy na svatbu, dojde ale k proražení plotů a vniknutí neživých do vesnice. Mary, Harry, Travis a ostatní teď myslí jen na jedno. Jak utéci.


V záplavě dystopických knih je Les rukou a zubů ojedinělý. V téměř každé dystopii totiž bojuje jedinec nebo dvojice proti stávající vládě a snaží se ji svrhnout. V Lesu rukou a zubů se ale nikdo nesnaží postavit výše postavené společnosti. Jediné, co se tady řeší, je přežití. Přežití a boj o holý život. Atmosféra příběhu je ze začátku dosti poklidná a plyne pomalu, až nudně. Postupně ale, když se příběh rozvíjí, tak houstne i celková atmosféra. Stává se více temnou a mrazivou. Stejně tak přituhuje i v životě hlavních protagonistů.

Postava Mary je hodně rozporuplná. Je to obyčejná holka, která ale není spokojená s tím, co ji v životě čeká. Chce něco víc, chce poznat víc a chce hlavně přežít a najít oceán, o kterém ji matka vyprávěla jako dítěti. Život ve vesnici ji nestačí a nenaplňuje, touží svůj život naplnit láskou, proto tak často odporuje stanoveným pravidlům a ostatní ji nazývají často sobcem. Když je její vesnice napadena, spolu s posledními přeživšími se snaží dostat do bezpečí a snaží se je přimět hledat oceán, hledat nový život mimo les. Ostatní, včetně jejího bratra jsou ale skeptičtí, protože nikdy pohádkám o životě ve velkých městech a o oceánu nevěřili.

V příběhu jsou hlavním nebezpečím chodící neživí, proto je tím nejčastějším tématem v knize přežití. Vůle a chuť do života, i když jsou vaši blízcí mrtví a ti okolo vám nerozumí a sami se ztrácí ve svých myšlenkách. V první půlce knihy, než dojde k napadnutí vesnice, se Mary hodně zaobírá svými pocity a nepříznivou budoucností, která ji slibovala život po boku muže, kterého vždycky považovala jen za kamaráda. Když ale dojde k útoku a proražení plotů, tak se kniha stává více akční, mrazivou a někdy až znepokojující.

Les rukou a zubů svým zpracováním možná nezaujme každého, protože pokud čekáte drsné a nemilosrdné zabíjení nemrtvých ve stylu seriálu Walking Dead, tak budete zklamáni. Je to spíše příběh dospívající dívky, která se snaží najít sama sebe, najít lásku a smysl života na pozadí globální katastrofy.


Děkuji knihkupectví Fantasya.cz za poskytnutí knihy na recenzi.
Zdroje: obálka | obrázek1 | obrázek2 

Český název: Srdeční záležitost

Originální název: De coeur inconnu

Autor: Charlotte Valandrey

Počet stran: 320

Nakladatelství: Mladá fronta

Anotace: Francouzská herečka a spisovatelka Charlotte Valandreyová podstoupila v roce 2005 transplantaci srdce. Měsíc poté, co se o zákroku zmínila čtenářům ve své první knize, dostala Charlotte anonymní dopis: "Znám srdce, které ve Vás bije. Miloval jsem ho..." Ta slova ji natolik vyvedla z míry, že začala mít opakované noční můry, naléhavé pocity déj?-vu a prožívala nepředvídatelné vnitřní změny. Pro Charlottu tím začalo velmi zvláštní pátrání. Snažila se pochopit co nejvíce, aby se mohla od hluboce prožívaných emocí osvobodit. Skutečně je v ní ještě jeden život? Komu patřilo její srdce?
Odpověď na tuto otázku jí pomáhají najít záhadný jasnovidec, její partner - kardiolog, racionální psychoanalytička a profesor vázaný lékařským tajemstvím. Charlotte, matka bojovnice a žena, která si umí užívat života plnými doušky, pátrá po pravdě a čtenář se s ní vydává na cestu plnou záhad, spojených s buněčnou pamětí bloudícího srdce. Tato cesta nás možná dovede až k jejímu konečnému životnímu cíli. K vysněné velké lásce.

Charlotte Valandrey patří mezi známé francouzské herečky. Patří taky mezi mála celebrit, kteří se přiznali k tomu, že jsou HIV pozitivní. Nevyléčitelnou nemoc dostala v mladém věku a lékaři ji předpovídali sotva rok života. Uběhlo několik desítek let a Charlotte stále žije. Její nemoc ustoupila dokonce natolik, že se ji mohla narodit dcerka. V roce 2005 musela ale podstoupit transplantaci srdce, které díky srdečním infarktům přestalo fungovat.

Charlotte se snaží pomalu sbližovat s novým srdcem. Pomalu se dostává znovu do pracovního tempa a snaží se získávat role v nových filmech nebo divadelních představeních. Její dcerka roste jako z vody a každý měsíc je její pošta zahlcena stovkami dopisů od jejich fanoušků. Pravidelně navštěvuje lékaře a chodí k psycholožce, kde ji každý měsíc vypráví o podivném snu, který se ji neustále opakuje. Každý měsíc, ve stejnou dobu se ji zdá, že jede v autě a že havaruje. Jelikož Charlotte nikdy neměla žádnou autonehodu, je ze svého neustále se opakujího snu zmatená. Když pak jednou na popud své kamarádky navštíví jasnovidce a na jeho radu najde v hoře dopisů modré psaní, ví, že tam najde svoje odpovědi.

Životopisná kniha, kterou napsala samotná Charlotte Valandrey je prodchnuta hlavně dvěma věcmi - bojem a hledáním. Bojem za lepší život, za stáním si za svým názorem a hledáním té pravé lásky. Autorka to po těžké operaci neměla lehké. Nemohla se uchytit ve své branži a začínala mít pocit, že se ji dcera odcizuje. Navíc měla pořád pocit, že ji něco chybí a nemohla najít co. Od té doby, co dostala nové srdce, často myslí na svého dárce a jak je neskonale vděčná za to, že může žít.

Celý příběh, zachycující několik let po Charlottině transplantaci, je psaný lehce a chvílemi až roztomile. Některé části textu jsou formou deníku, některé formou vypravování příběhu. Charlotte vypráví podrobně svůj životní příběh a mluví o událostech, které ji změní pohled na svět. Zaměřuje se hodně na své pocity, na svůj vztah s dcerkou a s nejlepší kamarádkou. Pozornost je zaměřena i na muže, kteří mají v Charlottině životě výraznou roli.

Srdeční záležitost je ukázkou toho, že i životopisné knihy nemusí nudit. Charlottin příběh je chvílemi až neuvěřitelný a přitom se stal. Nese v sobě jakési kouzlo, které vás pohltí a nenechá být. Je to oddechový příběh, který si užijete ve chvílích volna a kdy nemusíte přemýšlet nad svým životem. Charlottin život, její povaha a pohled na okolní svět vás totiž naplno zaměstná. 

Anotace: Historická povídka o slavném kozáckém atamanu, kterou chtěl Gogol oživit hrdinskou minulost Ukrajiny v době kozácké slávy v 17. stol. a odsoudit tak malichernost a ubohost života své doby (nikolajevská reakce, samoděržaví). Na příběhu starého atamana Tarase Bulby, který v bojích s Poláky ztrácí oba syny (Andreje, zradivšího Záporožce pro polskou dívku, sám usmrtí, a Ostapa, který byl zajat, vidí umírat v rukou polských katů) a sám je nakonec Poláky upálen, líčí Gogol tónem lidových podání vlastenectví kozáků a jejich neohroženost v bojích.


Taras Bulba je jedna z povídek od známého ruského romantika Nikolaje Vasiljeviče Gogola. Možná si tohoto autora budete pamatovat z hodin literatury. Mě právě světový ruský romantismus a realizmus hodně bavil, takže se nebráním číst i nějakou tu klasiku. Kniha nedávno vyšla v novém a vynikajícím překladu od Libora Dvořáka.

Historická novela, která dějově zapadá do 17. století vypráví o kozáckém atamanu, který se nechtěl nechat utlačovat a rozhodl se bránit svoji svobodu proti Polákům a Tatarům. Hlavním hrdinou je Taras Bulba a jeho dva synové Ostap a Andrej. Během boje s Poláky se ale u mladšího syna Andreje projeví láska k ženě nepříteli a přeběhne na druhou stranu. Ostap je jeho pravým opakem. Staví pocit odpovědnosti ke skupině spolubojovníků nad rodinné a milostné svazky.

Při svém boji jsou ale kozáci poraženi a Tarasův syn Ostap je zajat. Taras se snaží seč může, dokonce podplatí žida, aby mu zařídil setkání se synem. Na vlastní oči pak vidí synovu popravu. Dojde k dalším bojím kozáků a Taras se mství za synovu smrt. Jeho oddíl je pak ale přepaden a nakonec jsou nuceni odejít. Když ale cestou Tarasovi spadne na zem dýmka, rozhodne se nenechat ji Polákům a vrátí se pro ni. Poláci ho ale chytí a upálí na stromě.

Slavná povídka se staví hodně proti Polákům, kteří jsou zde vykreslování jako tyrani, sadisti a požitkáři. A pokud nesdílíte jejich víru, jste automaticky kacíři. Taras Bulba je zde především symbolem vlastenectví a hrdiny, který i když vše ztratí, tak pokračuje dál a neztrácí víru v lepší budoucí život.

Zajímavostí například je, že podle knihy složil český skladatel Leoš Janáček symfonickou báseň a ukrajinský skladatel Mykola Lysenko operu. Dále pak na motivy noveli vzniklo několik filmů.

Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.