Amání chtěla svobodu. Chtěla zahodit minulost a najít lepší budoucnost. Chtěla být svobodná a plná života. Realita ji ale zastihla tvrdě. Bolest, strach a smrt všude kam se podívá a hrstka bláznů, kteří se snaží zvrátit krutou realitu. A shodou všech náhod se Amání ocitá v centru všeho dění, v centru svého nepřítele. Modrooký bandita je tak postaven před těžký úkol, kdy je zkoušena nejen její síla, ale hlavně její víra.

Zrádce trůnu je pokračování trilogie Poušť v plamenech. Fantasy série z prostředí pouště sice kvůli malým prodejům změnila obálku, ale tou největší otázkou zůstává, zda je stejně dobrá a zábavná, jako první díl. Poušť v plamenech se sice vezla na tradiční vlně yound adult žánru, ale přinesla nejen neokoukané prostředí, ale fakt sympatickou a dosti oprsklou hlavní hrdinku, která si nehrála na chudinku. Jak se Amání vedlo ve druhém díle?

Alwyn Hamilton svůj svět buduje postupně. V prvním díle nás seznámila se všemi problémy, představila několik charakterů a svou hrdinku nechala objevit schopnost ovládat písek. Potomci džinů nejsou jen obyčejní smrtelníci a Amání navíc není holka, která se ráda nechává někým ovládat. Její odhodlání i vnitřní síla ale musí projít těžkou zkouškou, protože se dostane pod ruku samotného nepřítele. A o tom je většina druhého dílu. Poznáváme nepřátelskou stranu, objevujeme nové spojence i zrádce nebo čelíme novým pravdám a lžím. Zrádce trůnu je stejně akční, stejně napínavý, obohacený je ale o spoustu plánování, intrik, podrazů, zrad a taky překvapení. Spoustu překvapení.


Zrádce trůnu rozhodně nepatří mezi výplňkové díly, právě naopak. Autorka svůj svět více prohlubuje, ukazuje druhou stranu barikády, politický systém, fungování vlády a především samotného sultána, jeho uvažování, názory i minulost. Prostředí pouště se střídá s harémem, kde je nebezpečné zamhouřit i jedno oko a Amání se do cesty staví jedna pochybnost za druhou. Postupně si totiž uvědomuje, že už nejde jen o její život a její osobní potřeby, ale o budoucnost všech. Více přemýšlí nad tím, co udělá, uvědomuje si své nedostatky, slabiny i chyby minulosti. A také zjišťuje že i to špatné může být konáno v dobrém duchu a víře. Záleží totiž na úhlu pohledu.

Kniha tentokrát nedisponuje velkými bitvami, tady se bojuje na malém prostoru a často tou největší zbraní jsou slova a vlastní uvažování. Rebelové totiž nestojí proti hloupému a předvídatelnému nepříteli, spíše naopak. Sultánova proradnost a schopnost myslet dopředu ale není to jediné nebezpečí.

Zrádce trůnu je povedené pokračování, zábavné a čtivé. Jednoduchý příběh se posouvá na jinou úroveň, vyvíjí se, komplikuje a často i překvapuje. A to nejen svým vývojem, ale i jednáním hlavních protagonistů. Autorka se snaží vymanit z klasického young adult schématu, buduje svůj svět logicky, romantickou linku posouvá někam bokem a zaměřuje se na své postavy, hraje si s nimi, staví jim překážky a nechává je chybovat. I když se jedná o smyšlený svět, čtenář se dokáže vcítit do pocitů hlavních hrdinů a chápe jejich rozhodnutí. Zrádce trůnu tak hravě konkuruje kvalitě prvního dílu a v některých momentech ho i překračuje.