Zničila skleněný trůn, osvobodila magii a společně se svými přáteli porazila krále Adarlanu. S její pomocí Dorian usedl na trůn a jeho přítel Chaol se odebral na jih najít lék pro své zlomené tělo. Bývalá nájemná vražedkyně splnila to, co si předsevzala a společně s jedním klíčem Sudby se vydala do své domoviny, aby se ujala svého dědictví. Terrasen ale Aelin nepřivítal. Spíše naopak. 

Říše bouří je v pořadí už páté pokračování fantasy série Skleněný trůn, která od svého vydání získala nejen obrovskou fanouškovskou základnu, ale také získala na objemu. První díl začínal na necelých čtyři sta stranách, Říše bouří čítá téměř dvojnásobek. Nejedná se ale o zbytečné natahování série, protože po dějové stránce je tento díl opravdu nabitý na zajímavé události, lehce nečekané zvraty, spousta akce a také řešení nejrůznějších vztahových záležitostí. 

Příběh se od prvního dílu značně posunul. Už není v centru pozornosti pouze Aelin, ale všichni okolo ní. Knihu tak vypráví mnohem více vypravěčů a díky tomu sledujeme události na nejrůznějších místech. S jedinou výjimkou. Postava Chaola byla v této knize úplně vynechána a to z toho důvodu, že mu bude věnována pozornost v celém šestém díle. 

Říše bouří zobrazuje hned několik dějových linií, které postupem času nachází společnou cestu. Máme tu putování Aelin, která musí ukázat, ze je hodna svého trůnu a snaží se dát dohromady armádu pro nadcházející válku. Dorian se zase stará o své království, které čelí útoku krvelačných čarodějnic. Kdesi daleko, ukrytá v lese, bloudí Elide, která hledá svou královnu a nájemnou vražedkyni. A pak je tu Manon, která musí čelit důsledkům svých činů a postavit se čelem svému pravému nepříteli. 

Přes rozsáhlost knihy se hlavní dějové zápletky neposunou moc v čase. Sarah J. Maas s každou novou knihou dokazuje, že je grafoman a i sebemenší linku dokáže rozpitvat na několik desítek stran. Vyprávět příběh z více úhlů pohledu není vůbec na škodu, právě naopak, ale psát rozsáhlé texty se nehodí všude. Čtenář se tak v nepřeberném množství textu může začít ztrácet a hlavně není pak jasné, co je to podstatné.


Knize nechybí, tak jako v minulých dílech, velké množství akce, napětí i dramatu. O to víc je pak zajímavější vývoj a posun jednotlivých charakterů. Změnili se všichni a to i ti, kteří patřili mezi vedlejší a postupem času se vypracovali mezi hlavní postavy. U někoho je ta změna ku prospěchu, někomu zase spíše uškodila. V tomto směru hodně ale opravdu hodně záleží  na samotných čtenářích a jejich pohledu na věc. Především ústřední dvojice Aelin a Jeřáb budou nejvíc v centru diskuze, a to hlavně z toho důvodu, že jejich charakterový posun začíná značně připomínat ústřední dvojici druhé autorčiny série. Autorka obě série píše současně a v posledních dílech jsou v obou dosti patrné společné znaky.

Původně to měla být trilogie, pak šestidílná série a nakonec bude mít dílů sedm. Skleněný trůn si udržuje stále velkou popularitu a relativně poctivou kvalitu příběhu, který ale i po tolika částech stále není dokonalý. Vůbec by neškodilo ubrat na výjimečnosti všech protagonistů nebo hledat v každém skryté panovníky a rozhodně vůbec není nutné každou postavu párovat. I přes tyhle nedostatky je Říše bouří zábavná kniha, napínavá a díky autorčině stylu i silně návyková. Konec je už ale téměř za dveřmi a snad nás čeká originální a dobře zpracované finále, o kterém se bude hojně diskutovat.