Svět fantastiky nebo magického realismu je vždycky lákavý. O to víc, když se objeví někde, kde to není tak časté. Třeba ve Švédsku. Sobí hora představuje sbírku pozoruhodných a silně bizarních povídek, které zasahují nejen do fantazie, ale i do science fiction nebo severských pověstí.

Sobí hora je dílem švédské autorky Karin Tidbeckové, která některé povídky v původním jazyce vydala už v knize Kdo je Arvin Pekon?. Nově přidané povídky byly už psány přímo v angličtině nebo byly autorkou přeloženy. Společně tvoří sbírku, která dostala Cranfordovu cenu v sekci nejlepší fantasy debut a dostala se i mezi favority ve World Fantasy Award, což je takový opak ceny Hugo v žánru science-fiction. 

Jednotlivé povídky nejsou rozsáhlé, většina má okolo deseti stran, ale je v nich krásně zaznamenána hra se slovy. Často stačí málo, aby autor řekl to podstatné. Sobí hora se nese v duchu melancholie, podzimního počasí nebo i smutku a lehké deprese. Každá povídka je svým osobitým způsobem zvláštní, plná motivů, nadpřirozena a realistických popisů, které mohou ve čtenářích vyvolat pocity zmaru, odcizení, ale také nechuť, pobouření a zmatek. Ne jednou si člověk po dočtení povídky řekne, co vedlo autorku k sepsání tohoto příběhu? Co tím chtěla říci?

Severské podivno je čtenářsky lákavé, protože je hodně různorodé a téměř vždycky dokáže něčím překvapit nebo šokovat. Autorka v každé povídce dokazuje, že její fantazie je opravdu velká a nebojí se zacházet i do hrůzných a nechutných detailů a popisů. Některé povídky se často pohybují na hranici nevkusu, jsou popsány silně naturalisticky a zachycují převážně tu nepříjemnou stránku příběhu. Časově je těžké určit dobu, kdy se povídky odehrávají, stejně tak i po dějové stránce jsou často neurčité. Některé končí i otevřeně. Prvky nadpřirozena jsou do jednotlivých příběhů vloženy přirozeně a autorčin popis bývá lehce snový a tak trochu mimo naší realitu.

Sobí hora patří rozhodně mezi dost netradiční knihy a to nejen v daném žánru. I přes to, že některé povídky dokáží vyvolat krajně negativní reakce a pocity, jsou napsané takovým stylem, že vás nutí pokračovat ve čtení. S každým dalším slovem zažíváte zhnusení nebo jste třeba pobouřeni, ale pořád potřebujete vědět víc, znát konec. Karin Tidbecková napsala povídky, které je těžké někam zařadit, je těžké určit konec i začátek, ale svým pojetím do nich vkládá své osobní kouzlo.

Sobí hora obsahuje celkem třináct povídek, které reflektují autorčinu divokou představivost plnou podivných tvorů, hlubokých lesů a různorodých charakterů. Je to nevšední sbírka, která nemá předpoklad stát se bestsellerem, ale po dočtení ve vás něco zanechá. Severské podivno tak ukázalo, že má stále co nabídnout.