Recenze: Nejsem sériový vrah
července 08, 2013
Originální název: I Am Not A Serial Killer
Autor: Dan Wells
Série: John Cleaver 1
Počet stran: 221
Nakladatelství: BB/art
Anotace: Líbí se Vám fascinující, morbidní a originální příběhy o Dexterovi od Jeffa Lindsaye? Pak vás chytne i styl vyprávění Dana Wellse a jeho debut o klukovi, který je posedlý sériovými vrahy.
Patnáctiletý John Wayne Cleaver je nebezpečný a dobře to ví. Je posedlý sériovými vrahy. Nechce se však stát jedním z nich, a proto si ve svém vlastním zájmu – a v zájmu bezpečí svých blízkých – stanovil přísná pravidla, jimiž se řídí. Snaží se žít normální život tak, jako by šlo o soukromé náboženství, které jej může ochránit před zatracením.
Johnova matka provozuje pohřební ústav a s mrtvými těly se tak setkává od dětství. Vlastně je má rád. Mrtvoly nevyžadují ani neočekávají empatii, kterou John neumí poskytnout. Možná proto rozpozná, že na těle, které policie nalezla v jedné zadní uličce, je něco divného – a uvědomí si, co tato odlišnost znamená.
Poprvé se tak John musí postavit tváří v tvář nebezpečí, které nevychází přímo z něj a neumí je ovládat. Zlu, jež může ohrozit všechno a všechny, které by měl mít rád – kdyby ovšem mohl.
John je patnáctiletý student a oproti ostatním spolužákům je trochu zvláštní. Nebo má spíš zvláštní koníček. Tím jsou totiž sérioví vrazi. Zajímá se o ně už od mala. Velký podíl na to má i jeho matka a teta, které pracují v pohřebním ústavu a John jim tam často vypomáhá. Smrt ho totiž velmi fascinuje. Ve škole zásadně píše všechny práce o nejproslulejších vrazích a stanovil si určitá pravidla. Pravidla, která mu mají zabránit, aby se sám nestal sériový vrah.
Jeho mámu samozřejmě jeho divný koníček nenechává chladnou. Proto je Nick nucen navštěvovat psychologa, který Nickovo chování definuje jako sociopatické. Nick sám ví, že má problémy začlenit se do společnosti a mít ve škole kamarády. Nikdo totiž nechce kamarádit s nikým, koho fascinují vrazi. Přesto všechno si ale Nick vytvoří jakýsi vztah/nevztah s jedním spolužákem Maxem. Vše by mohlo být relativně v pohodě, nebýt toho, že se ve městě začnou objevovat zavraždění lidé.
Tato kniha mě zaujala svou anotací a hlavně svým srovnáním ke knihám o Dexterovi. Dextera mám totiž ráda a to nejen knihy, ale i seriál. A ano, oba hrdinové jsou si docela podobní. John ale naneštěstí (zatím) nikoho neposlal pod kytky. Vymyslel si určitá pravidla, která mají jeho "zlé" já krotit. Jeho zásady se ale otřesou v základech tehdy, když se ve městě objeví sériový vrah. John se totiž rozhodne vraha dopadnout a začne tím porušovat jedno pravidlo za druhým.
Kniha se dobře čte, ale není pro slabší povahy. Popisy smrti, násilí či pitvy nejsou občas moc příjemné. Chvílema se příběh ubírá až hororovým směrem, který pak závěrčená zápletka jen potvrdí. Zájimavá je i hrdinova vnitřní rozervanost, kdy se střetává jeho normální já s tím zlým.
Dan Wells vymyslel zajímavého hrdinu, u kterého čtenář neví, jestli mu fandit nebo ne. Vždyť z něj může být v budoucnu potenciální vrah. Knihu bych určitě doporučila hororovým příznivcům a taky příznivcům seriálu Dexter. I když je John jen patnáctiletý klučina, tak některé jeho myšlenkové pochody jsou hodny spíše dospělému člověku.
Patnáctiletý John Wayne Cleaver je nebezpečný a dobře to ví. Je posedlý sériovými vrahy. Nechce se však stát jedním z nich, a proto si ve svém vlastním zájmu – a v zájmu bezpečí svých blízkých – stanovil přísná pravidla, jimiž se řídí. Snaží se žít normální život tak, jako by šlo o soukromé náboženství, které jej může ochránit před zatracením.
Johnova matka provozuje pohřební ústav a s mrtvými těly se tak setkává od dětství. Vlastně je má rád. Mrtvoly nevyžadují ani neočekávají empatii, kterou John neumí poskytnout. Možná proto rozpozná, že na těle, které policie nalezla v jedné zadní uličce, je něco divného – a uvědomí si, co tato odlišnost znamená.
Poprvé se tak John musí postavit tváří v tvář nebezpečí, které nevychází přímo z něj a neumí je ovládat. Zlu, jež může ohrozit všechno a všechny, které by měl mít rád – kdyby ovšem mohl.
---
John je patnáctiletý student a oproti ostatním spolužákům je trochu zvláštní. Nebo má spíš zvláštní koníček. Tím jsou totiž sérioví vrazi. Zajímá se o ně už od mala. Velký podíl na to má i jeho matka a teta, které pracují v pohřebním ústavu a John jim tam často vypomáhá. Smrt ho totiž velmi fascinuje. Ve škole zásadně píše všechny práce o nejproslulejších vrazích a stanovil si určitá pravidla. Pravidla, která mu mají zabránit, aby se sám nestal sériový vrah.
Jeho mámu samozřejmě jeho divný koníček nenechává chladnou. Proto je Nick nucen navštěvovat psychologa, který Nickovo chování definuje jako sociopatické. Nick sám ví, že má problémy začlenit se do společnosti a mít ve škole kamarády. Nikdo totiž nechce kamarádit s nikým, koho fascinují vrazi. Přesto všechno si ale Nick vytvoří jakýsi vztah/nevztah s jedním spolužákem Maxem. Vše by mohlo být relativně v pohodě, nebýt toho, že se ve městě začnou objevovat zavraždění lidé.
Tato kniha mě zaujala svou anotací a hlavně svým srovnáním ke knihám o Dexterovi. Dextera mám totiž ráda a to nejen knihy, ale i seriál. A ano, oba hrdinové jsou si docela podobní. John ale naneštěstí (zatím) nikoho neposlal pod kytky. Vymyslel si určitá pravidla, která mají jeho "zlé" já krotit. Jeho zásady se ale otřesou v základech tehdy, když se ve městě objeví sériový vrah. John se totiž rozhodne vraha dopadnout a začne tím porušovat jedno pravidlo za druhým.
Kniha se dobře čte, ale není pro slabší povahy. Popisy smrti, násilí či pitvy nejsou občas moc příjemné. Chvílema se příběh ubírá až hororovým směrem, který pak závěrčená zápletka jen potvrdí. Zájimavá je i hrdinova vnitřní rozervanost, kdy se střetává jeho normální já s tím zlým.
Dan Wells vymyslel zajímavého hrdinu, u kterého čtenář neví, jestli mu fandit nebo ne. Vždyť z něj může být v budoucnu potenciální vrah. Knihu bych určitě doporučila hororovým příznivcům a taky příznivcům seriálu Dexter. I když je John jen patnáctiletý klučina, tak některé jeho myšlenkové pochody jsou hodny spíše dospělému člověku.
0 komentářů