Příběh ze světa hry League of Legends. Pokud hru, stejně jako já, neznáte a maximálně jste viděli na Netflixu seriál Arcane, tak to vůbec nevadí. Autor knihy totiž představil samostatně fungující příběh a mně, neznalci hry, nedělalo vůbec problém ji číst. Nechyběla mi žádná informace, neztrácela jsem se, nic. V tomhle směru kniha fungovala dokonale.

Příběh se točí okolo nového krále a jeho ženy, která byla díky atentátu na krále zraněna a otrávena. Pro její záchranu je Viego schopný obětovat cokoliv a právě tato jeho vlastnost a cit ke své ženě začne posouvat dění do katastrofálních důsledků, který bude mít vliv nejen na něj samotného ale i na všechny v jeho blízkosti...

Zápletka sama o sobě není moc originální a po pravdě ani moc zajímává. Díky ní se ale posuneme mimo hranice království a autor nám představí další části svého světa. Bohužel ale dosti okrajově, bez hlubšího náhledu na fungování. Vepředu dění se pohybuje několik postav, kde každá zpodobňuje určitou vrstvu společnosti a zbytek je spíše takové "křoví v pozadí". Nejen příběhu ale i samotným postavám chybí komplexnost, aby si čtenář k nim vytvořil nějaký vztah a mohl to dění s nimi více "prožívat", dokázat se vcítit do pocitů nebo reakcí.

Zničení ale není nudná četba, v rámci děje se toho děje hodně a to jak po akční stránce, tak i té klidnější, výpravné. V závěru má pak člověk chvílemi pocit, že se autor inspiroval Hrou o trůny a zahýbal dějem takovým způsobem, jak by to člověk po 3/4 klidného čtení asi nečekal. Celkově je ale kniha zpracovaná "zlehka", vhodná pro čtenáře, kteří s těžší fantastikou teprve začínají a nejsou ještě připraveni na vysoce hutný děj a detailnější charakteristiku a myšlenkové pochody ústředních hrdinů.

Kniha má svoje mouchy, ale není to nic, za co by ji člověk mohl hned po pár stránkách odsoudit. Knihu ocení nejvíce lidé, kteří nemají tolik načteno nebo jsou fanoušci slavné hry.

Za knihu moc děkuji @laser_nakladatelstvi 

Kvalitní fantasy není nikdy dost. Navíc v době, kdy se tento žánr dostává do povědomí hlavně díky seriálovým předlohám, je o to víc důležité, najít tu zlatou střední cestu. Mezi stará známá jména jako je Martin nebo Sanderson se tak začínají objevovat nová nebo se navracet ta zapomenutá. Tad Williams patří bezesporu mezi tu druhou skupinu.


Americký spisovatel Tad Williams patří ke klasice fantasy žánru a mezi jeho nejslavnější knihy patří určitě trilogie Jasný osten, Žal a trn. Celá série, nesoucí podtitul Trůn z dračích kostí, se v nedávné době dočkala nového vydání na něž navázala i novela Srdce ztraceného. Touto knihou se autor vrátil do svého světa téměř po třiceti letech a odehrává se půl roku po událostech knihy Věž zeleného anděla.

Srdce ztraceného je kniha, která patří do zažitého univerza. A svým příběhem, i když vedlejším, navazuje na ten rozsáhlejší. Nabízí se tak otázka, zda tuhle knihu mohou číst i čtenáři, kteří teprve Tada Williamse začínají poznávat. To nám osvětlí v samotném úvodu sám autor, kde v poznámce doporučuje novým čtenářům přečíst jako první krátkou esej, nacházející se na konci knihy. V této eseji čtenáře lehce seznámí s fungováním jeho světa, včetně rozdělení bájných lidí na Sithy a Norny.

Zápletka knihy je pak velice jednoduchá - dvě strany barikády, které mezi sebou vedou odvěkou bitvu se střetly na dalekém a mrazivém severu. Jedna strana se ukrývá v horách, druhá se snaží dostat dovnitř. Příběh sám o sobě pak vypráví hned několik vypravěčů, což dělá z malého rozsahu knihy komplexnější útvar. Válka je totiž jedna věc a události okolo ní, ta druhá. A právě tyhle malé vsuvky, které sledujeme prostřednictvím obou stran, ukazují válku v tom hlubším měřítku.

Kniha vám tak nenabídne několikastránkovou bitvu plnou udatných bojovníků. Spíše naopak. Srdce ztraceného zobrazuje marnost a únavu. Všudypřítomný strach a zbytečnost. Beznaděj a víru v dobrý konec a návrat domů. O to víc jsou pak tyhle pocity a myšlenky umocněny díky strohé, lehce melancholické atmosféře, která číší téměř z každé stránky. Vyprávěčů je tu ale mnoho, stránek málo a najít si vztah ať už k jedné nebo druhé straně barikády je těžké. O něco těžší je pak i orientace v příběhu pro nové čtenáře, především co se detailů týče. Jako samostatný útvar kniha ale funguje slušně.


Srdce ztraceného patří mezi klasickou fantasy a tak není ochuzeno o akční scény, velké ztráty nebo intriky. Máme tu lehký nádech nadpřirozena a celkově je všechno vyprávěno rychle, bez zbytečných odboček. Na ty tu totiž není místo. Autorův styl je převážně plný popisů a detailů. Umí slušně budovat atmosféru a už po prvních stránkách je každému jasné, že svůj svět má vymyšlený do sebemenších podrobností. S čím se může kniha ale potýkat je to, že Williams pochází ze "staré školy" a jeho vyprávění nemusí tak úplně sednout dnešnímu čtenáři.

Tad Williams se pomalu ale jistě začíná opět dostávat do povědomí českých čtenářům, což v květnu dokázala i dlouhá fronta na podpis na veletrhu Svět knihy. A je to potřeba. Je potřeba více kvalitní a epické fantasy literatury. Vracet se ke starým a zažitým klasikům, protože díky nic můžeme číst tu dnešní novodobou fantastiku.

Svět bez elektrické energie. Dokážete si to představit? Co by jste dělali v dnešní době, která je občas až nezdravě závislá na moderní technice? Možnost uvařit si vodu v konvici, odjet autem nebo se jen připojit na sociální síť je dneska tak běžnou součástí života, že je pro některé jedince nepředstavitelné existovat bez těchto "vymožeností". 

"Podstatná otázka není, jestli se to stane, ale kdy se to stane."

John je vysloužilý armádní důstojník a se svými dcerami žije v Severní Karolíně. Učí na zdejší univerzitě a žije si svůj poklidný maloměstský život. Během oslavy narozenin mladší dcery z ničeho nic přestanou fungovat všechny elektrické spotřebiče. A to všude. Obyvatelé malého města to berou jako dočasný výpadek, který bude za pár hodin zapomenut. Realita je ale úplně jiná a Johna společně s celou komunitou čeká návrat do daleké minulosti. Do světa plného hladu, krutosti a strachu.

Vteřinu poté je první díl postapokalyptické trilogie od Williama R. Forstchena, který už napsal okolo čtyřiceti románů. Jeho drsná vize ne až moc vzdálené budoucnosti zaujala čtenáře nejen po celém světě, ale také se stala předmětem diskuze v Kongresu USA. Ono knih zobrazující naši možnou budoucnost je spousta, ale jen některé zobrazují situaci, která se opravdu může stát a nemusí to být až za sto let. Může to být teď hned nebo třeba za rok. Forstchen se ve svém románu zaměřil na reálnou hrozbu, která ale bývá dost často přehlížena. Když se ale člověk zamyslí nad důsledky, které by mohly nastat...

Celý příběh se točí okolo Johna a městečka Black Mountain. Sledujeme tak situaci na malém místě, den po dni a jak se postupně mění celá komunita. Na pohled malý problém se totiž ukáže jako něco, co změní život nejen tohoto města, ale celého světa. Celá kniha má tak pomalé ale vzestupné tempo, kdy se začne nabalovat jeden problém za druhým. Postupně se buduje sama atmosféra, bezstarostnost se mění v neustálý strach. Strach z toho, co přinese další den. 

Člověk si řekne, že je to jen elektřina, ale kdo všechno je na ni závislý? Nepojízdné auto je jedna věc, ale co nemocní lidé? Co jídlo v lednici? Co léky, které potřebují neustálý chlad? Den po dni si všichni začínají uvědomovat, co brzo nastane. Panika, strach, agrese. Umírající lidé, hladomor, rabování, nemoci. Moderní svět se tak najednou ocitne ve středověké situaci, na kterou není nikdo připravený. 

A přežít chce každý. I John a jeho rodina, jehož prostřednictvím sledujeme vývoj celé situace. Jako vysloužilý důstojník dokáže ze začátku zachovat chladnou hlavu a reálně uvažovat, ale i on dosáhne svého dna, kdy se všechny jeho emoce bouří a dostávají se na scestí. Občas totiž nastane situace, kdy člověk nevybírá mezi tím dobrým a špatným, ale mezi špatným a dalším špatným. Celá kniha popisuje jeden rok od výpadku a přitom stačilo pouhých pár dní, aby se všechno vymklo z rukou. A tady se situace vyostřuje každý den víc a víc. Šílenství si podává ruku s agresí.

William R. Forstchen vypráví svůj příběh jednoduše a reálně, nezahývá do velkých detailů, ale až s lehkostí zachycuje jak se všechno postupně hroutí jako domeček z karet. I přes všechny vymoženosti a technologie, které máme, je totiž naše komunita křehká. Forstchen si vybral zajímavé téma, dává hodně (ale opravdu hodně) do popředí vlastenectví a takovou tu klasickou americkou hrdost a nese v sobě několik poselství, nad kterými je dobrý se zamyslet.

Vteřinu poté spadá do škatulky těch klasických postapokalyptických knih. Mezi jeho přednost ale patří vidina reálné hrozby. Hrozby, která nemusí být otázkou několika desítek nebo stovek let. A na to je kladem největší důraz. Dějová linka je sice předvídatelná, ale tím jak se autor zaměřuje na jedno malé místo, dokáže smysluplně a reálně zachytit chování a celkový vývoj. 

Možná si při čtení budete občas klást otázku týkající se situace v celém světě, ale ono stačí vidět, co děje v Black Mountain. A je to občas pěkně děsivé. Jak by jste se ale zachovali vy? Jak dlouho by jste vydrželi?

Originální název: Singularity's Ring

Počet stran: 344

Nakladatelství: Laser Books
Žánr: Sci-fi, Space opera
Goodreads | CBDB

Český název: Hon na lovce

Originální název: Hunter's Run

Autor: George R. R. Martin, Daniel Abraham, Gardner Dozois

Počet stran: 352

Nakladatelství: Laser Books
Goodreads | CBDB

Anotace: Na útěku před chudobou a beznadějí nastoupí Ramon Espejo na jednu z velkých vesmírných lodí záhadných, odpudivých Enyánců. Ale nový život, který nalezne na odlehlé planetě Sao Paulo, není o nic lepší než ten, který odvrhl. Když nad ním jedné noci zvítězí vztek a přemíra alkoholu, následují chvíle vražedného násilí, po nichž Ramon musí prchnout do divočiny. V téméř spokojeném osamění - daleko od hlučícího, hemžícího se lidstva, které nesnáší se sociopatickým zápalem - má smolařský prospektor konečně možnost pátrat po drahocenných rudách, které by ho jednou provždy finančně zajistily. Jenže místo vzácných kovů objeví zástupce vyspělé cizí rasy: zoufalé uprchlíky skrývající se jako on v nehostinném prostředí cizí planety. A poté, co se odhalí jejich nebezpečné tajemství a zaplete se do dechberoucí štvanice na nepřátelské, nevyzpytatelné planetě, musí Ramon napřed utéct... a nějakým způsobem i přežít. A jeho nejnesmiřitelnějším nepřítelem je on sám. 

Než se George R. R. Martin proslavil epickou fantasy sérií Píseň ledu a ohně, psal povídky či novely, které svý tématem směřovali více ke sci-fi než fantasy. Společně pak s autory Danielem Abrahamem, talentovaným autorem moderní fantastiky a Gardnerem Dozoisem, nejznámějším anglosaským editorem současnosti,  pak pracoval téměř třicet let na příběhu lovce, který v daleké pustině najde něco nečekaného.

Jedna slovní přestřelka, jeden cizinec, jeden vzteklý pijan, jedna vražda. Aby na Ramona Espeja nesáhla ruka spravedlnosti, rozhodne se opustit město a chvíli se věnovat práci prospektora. Na vzdálené planetě Sao Paulo je ještě spousta neprozkoumaného území a díky nálezu vzácných kovů by si mohl Ramon finančně zajistit svoji budoucnost. Místo toho ale v nehostiné přírodě narazí na zástupce úplně nové rasy. A pokud si chce Ramon zachovat vlastní kůži, musí se zapojit do zběsilé štvanice, na jejímž konci ho nečeká nepřítel, ale on sám.


Na příběhu drsného rváče a pijana začal Gardner Dozois pracovat už v sedmdesátých letech. Postupně se k němu přidali Daniel Abraham a George R. R. Martin, kteří pak do příběhu přispěli svoji vlastní částí. Autoři naprosto realisticky představili svět na cizí planetě, vyzvedli důležité momenty v životě lidstva potom, co začali kolonizovat jiné planety, a taky jejich souznění s cizíma rasama. Text je taky doplněn výrazy ze španělštiny, které hlavní hrdina hojně používá.

Příběh ale nenabízí jen pohled na boj o holý život, ale hlavně psychologickou analýzu Ramonovi duše. Ramon vyrůstal v drsném mexickém prostředí a když se rozhodl zahodit Zemi za hlavu a odletěl s prvními dobrovolníky na tropickou planetu São Paulo, nečekalo ho bohužel nic nového. Svým drsným, nevychovaným a často taky násilným chováním si ale vytvořil jakousi masku, která se ale v daleké pustině začala bortit. Jeho vnitřní rozpory jsou o to víc pak zajímavější, když se dozví hrůzné tajemství neznámé rasy. Sám si pak začne klást otázky, jestli má vůbec nějaký smysl jeho vlastní existence a zda dokáže člověk překonat sám sebe.

Kromě Ramonově vlastní sebedestrukce kniha nabízí i střet dvou odlišných kultur, dvou ras. Pro cizí návštěvníky je lidská rasa naprosto nezajímavá, protože vykonává naprosto zbytečné věci jako je spánek, potřeba jíst, vylučovat se, smát se nebo vtipkovat. Čas, který Ramon a cizinec spolu stráví, jim ale pomůže více porozumět tomu druhému a taky jim ukáže jiné, životní hodnoty, než které vyznávali.

Hon na lovce v sobě nese i pořádnou dávku akce, dobrodružství a dosti nečekaných zvratů včetně závěru, kdy se celková situace výrazně mění. V samotném konci knihy si pak můžete vychutnat i drobné rozhovory se samotnými tvůrci, kdy každý osvětluje, čím přispěl do příběhu a jak vlastně vidí podstatu Ramonovi osoby. Zajímavostí pak je, že každý autor příběh vidí trochu jinak.


Děkuji knižní databázi CBDB za poskytnutí knihy na recenzi.
Recenzi najdete také na jejich stránkách.
Zdroje: obálka | obrázek1 | obrázek2

Anotace: Attiku O'Sullivanovi, poslednímu druidovi, jsou čarodějnice celkem ukradené. Přesto se chce k místnímu konventu zachovat hezky a podepsat vzájemně výhodnou dohodu o neútočení, ale v tom se počet čarodějnic v arizonském Tempe přes noc zčtyřnásobí. A nové přírůstky nejsou jen špatné, jsou to pořádné mrchy s temnou nacistickou minulostí.
Na místních středoškolácích si pochutnává padlý anděl, z Vegas táhne tlupa Bakchantek se zvláštním druhem smrtící dekadence a o Attikovu pozornost se pokouší rajcovní keltská bohyně ohně, takže na lovení čarodějnic si hledá čas jen horko těžko. I tak ale hodlá s pomocí upířího právníka, kouzelného meče a sousedova ručního protitankového granátometu vyčistit celé město a dát ježibabám jasně najevo, že s tímhle druidem se do křížku pouštět neměly.

---

Attic O'Sullivan by rád žil v poklidu, ale tohle přání mu není přislíbeno. Nikdy neměl rád čarodějnice, ale slíbí místnímu konventu, že jim podepíše smlouvu o neútočení a to rovnou vlastní krví. No ale aby toho nebylo málo, přes noc se v Tempe objeví jiná parta čarodějnic. Nejsou ale jako ty místní, pocházejí z Německa a mají na svém kontě pletky s nacisty. Kromě otravných čarodějnic se do města chystá i hříšná a smrtící parta tzv. Bakchantek, dvojice divných kabalistů a padlý anděl, který dělá neplechy na místní střední škole. Prostě na jednoho druida docela dost práce.

Proklatý je druhý díl série o železném druidovi. Navazuje volně na první, ale kdo začne tímhle dílem, tak to vůbec nevadí. V průběhu čtení se to nejdůležitější z prvního dílu zopakuje. Druhý díl je ale oproti prvnímu mnohem víc akčnější a děje se poměrně hodně věcí naráz. Tenhle díl je taky mnohem víc vtipnější a Attik hází jednu hlášku za druhou, hlavně ty filmové narážky mě pobavili nejvíce.

Děj tu plyne hodně rychle, čímž napomáhají i kratší kapitoly. Akce se střídají jedna za druhou. V jedné kapitole Attic bojuje s oživlým kaktusem, pak najednou musí na střední školu zachraňovat studenty od padlého anděla. Když už si říká, že toho má plný zuby a chce se vyspat, tak ho začne otravovat bohyně smrti Mórrígan a po ní hned přijde bohyně Brighid s nabídkou k sňatku.

Knížka není dlouhá a přečtená je za chvíli. Ale dobře se u ní pobavíte. Spisovatel  Kevin Hearne má dobrý styl psaní a ten vás strhne tak, že čtete do té doby, dokud knihu nedočtete. Dobře smixoval dnešní dobu s prvky fantasy, irskou mytologií i druhou světovou válku.

Vrhl jsem se do dveří, švihl pravačkou a máchl ručníkem ve výšce hlavy. Uslyšel jsem příjemné plesknutí a hned potom blonďatá čarodějnice pronikavě zaječela. Douglas Adams měl pravdu: nic ve vesmíru nemá tak široké uplatnění jako ručník.

Anotace: Atticus O’Sullivan, poslední druid, si poklidně žije v Arizoně, provozuje okultní knihkupectví a ve volném čase na sebe bere zvířecí podobu a vyráží na lov se svým irským vlkodavem. Sousedé a zákazníci ho znají jako pěkného potetovaného jednadvacetiletého Ira – ale ve skutečnosti nemá jednadvacet let, ale jednadvacet století. Nemluvě o tom, že čerpá sílu ze země, oplývá břitkým rozumem a nosí ještě břitčí meč známý jako Fragarach neboli Odpovídač.

Po tom však touží jeden pořádně naštvaný keltský bůh, který prohání Attika po celá staletí. Nyní ho konečně vystopoval a Atticus bude potřebovat všechnu svoji sílu a k tomu pomoc svůdné bohyně smrti, upířího a vlkodlačího právníka, sexy barmanky a trochu toho starého dobrého irského štěstí, aby se mu podařilo nakopat pár keltských zadků a zachránit si krk.

---

Ke knize Prohnaný jsem se dostala náhodou, přes jeden blog. Dřív jsem o sérii Kroniky železného druida neslyšela. A jelikož anotace zněla zajímavě, tak když jsem knihu objevila v knihovně, tak jsem se do ní pustila. Příběh je to docela neobvyklý a to se v dnešních knihách najde málokdy. Hlavní postavou je druid Atticus, který žije v Arizoně, má knihkupectví a když potřebuje, tak loví se svým psem. A většinu svého života se snaží nepřijít o krk.

Atticus žije už několik století a v současnosti si hraje na vysokoškolského studenta. Užívá si relativní klid, ale jak sám mohl tušit, dlouho to nevydrží. Jeden dosti naštvaný bůh Aengus Óg ho vypátrá a požaduje, aby mu vrátil to, co mu kdysi dávno Atticus sebral - meč Fragarach. Atticus tak musí spojit síly s čarodějnicemi, kterým ale nikdy moc nedůvěřoval. Ale bitva je bitva a moc šancí nemá.

Autorův styl psaní mi ze začátku moc nesedl, ale zvykla jsem si a pak jsem se do knihy začetla. Děj se odehrává v současnosti, ale prolíná se v něm hodně magie a postav z bájí a pověstí. Kniha je ale plná akce a děj prostě jede a nezastavuje. Jedna bitka skončí a na další kapitole začíná další, takže kolikrát nemá Atticus čas vydechnout. A Attica si oblíbíte. Je trochu jiný než typický hrdina. Chová se přesně na dobu, v které žije, je drzý a chová se jak správný "vysokoškolák".

Prohnaný patří mezi urban fantasy, ale není to typická urban fantasy a to mě na ní baví. Kniha je plná nestvůr, bohů a keltské mytologie. Autor vymyslel hodně zajímavou sérii, která se může postupem času vyvinout v něco fakt skvělého. Takže jsem zase zvědavá na další díl a jak to bude celé pokračovat.