Něco málo přes 700 stran, kde by se náplň děje dala rozdělit na - Nesta trucuje (cca do půlky knihy), sex, sex, sex, trucování, sex, výcvik, sex, výcvik, sex, trochu dramíčka v závěru a the end. Jako vážně?

Jsem fanoušek Maasové, její knihy si kupuju prakticky ihned, když vyjdou, a patří mezi mé nejoblíbenější, ale tohle prosím ne. Ne. 😤

Návrat do světa Dvorů hrozně cením, překousla jsem i to, že bude kniha o tolik neoblíbené Nestě, ale ta absence pořádně propracovaného příběhu mi vadila stránku po stránce. Dramatický závěr v posledních kapitolách totiž pak s ohledem na celou knihu vyznívá směšně a vůbec se tam nehodí.

Dvůr stříbrných plamenů není kniha, kde by záleželo na ději, ale kniha o Nestiních vnitřních bojích, kdy se sváří jedna temná stránka její osobnosti s další temnou stránkou. Jop, Nesta není žádný sluníčko a prošla si spoustou špatných věcí. Když to ale porovnám s jinými, tak je podle mě až příliš melodramatická, příliš věci zveličuje a dívá se na všechno pesimisticky, i když se ji okolí snaží podat ruku a ukázat ji i aspoň trochu dobra. A přesně tohle je to chování nebo vlastnosti, které nemám ráda a jde to proti mému vlastnímu pohledu na život. S Nestou bych se tedy rozhodně nechtěla kamarádit. 😄

Čtvrté dvory bohužel nebyla kniha pro mě a asi by mě nemrzelo, kdybych je ani nečetla. Upřímně tedy doufám, že v příštích dílech půjde autorka ve stopách svých starších knih, protože tento směr mi víceméně vůbec, ale vůbec nesedl.