Siri Pettersen se představila se svými Havraními kruhy a znovu se do svého temného a melancholického světa vrací. Zajímavě vystavěný příběh, pochmurná a tajemná atmosféra a postavy, které není snadné hned na poprvé odhadnout. Stejně jako Ódinovo dítě, tak i Železný vlk, nás pouští do světa postupně, v rámci děje vysvětluje co jak funguje a odhaluje pomalu tajemství ukrytá ve stínech. A ne jen ta.

Severská fantasy je plná intrik a bojů a to nejen těch fyzických ale i duševních - pouta rodiny a rodinného dědictví, touha postavit se zažitým pravidlům, nevhodná zamilovanost nebo i prostý boj sám se sebou, se svou vlastní tvrdohlavostí. Železný vlk nabízí fantasy s lehkou příměsí magie, ukazuje tíhu závislosti nebo strach z nemoci, neobvyklé zvyky a obřady. Špinavé místo plné vnitřního strachu a nepokoje.

Siri Pettersen a její knihy zbožňuju pro jejich neobvyklost, prvky severské mytologie a taky pro to, že svoje příběhy vypráví se vší surovostí a bez příkras. A takových autorů je tu málo. 🖤