Na začátku léta jsem psala o tom, jaké knihy mě bavily v prvním půlroce a překvapivě mě tento typ článku bavil. A tak jsem tu s dalším podobným, tentokrát o knihách, které jsem přečetla v létě. Bylo jich žalostně málo, protože jsem na čtení měla čas všehovšudy vždy jen od pondělí do pátku chvíli před spaním. Volný víkend si opravdu nepamatuji. Ale i tak jsem pár zajímavých kousků našla a snad někoho nalákám, aby si je taky přečetl. A pokud jste něco ze zmíněných knih četli, napište mi do komentáře, jak se vám kniha líbila.

Spící obři
Sci-fi žánr mám hodně ráda, ale v literární sféře jsem ještě hodně pozadu. Novinka Spící obři mě ale mile překvapila. Příběh psaný v podobě rozhovorů odhaluje významný objev a zároveň rozehrává hodně divokou hru. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout a přečetla jsem ji všehovšudy za dva dny. Na debut je napsaná opravdu dobře a autor se jak s příběhem, tak i s formou jak je napsán, pěkně popral. Kniha navíc není čistokrevná sci-fi, ale mixuje v sobě politický thriller.

Co by můj syn měl vědět o světě

Fredrik Backman je můj severský bůh. Neexistuje kniha, která by mě od něj nebavila. Po obrovském zklamání v podobě pokračování Dopplera se nový Backman stal na konci léta mým životabudičem. Už v první povídce jsem se řezala smíchy a dojetím zadržovala slzy. Backman má obrovský dar. Píše o obyčejných věcech, o běžných lidských problémech, o svým zájmech, o svém životě. A to takovým způsobem, že vás to chytne za srdce, dojme vás to, pobaví až do krajnosti. Backman píše svému synkovi a po dočtení této knihy jsem si přála jedno - být součástí Backmanova života. Backman totiž musí být naprosto boží taťka. Zmatený, bláznivý a přitom plný citu a lásky. Jeho vzpomínky na mládí, první bydlení, zakládání kapely s přáteli nebo vyjádření lásky k jídlu, tím vším se Backman ukazuje v úplně jiném světle a nechává čtenáře nahlédnout do svého nitra. Nevím jak jste se cítili/budete cítit po dočtení, ale já měla pocit, že jsem našla spřízněnou duši.

Poušť v plamenech
Alespoň jeden zástupce young adult literatury tu nesmí chybět. Poušť je ale opravdu dobrá. Jednoduchá, ale podle mě vybočuje z klasické šablonky těchto knih. Je čtivá, má lstivou, drzou a zrádnou hrdinku a celé to prostředí pouště, džinů a westernu mě neskutečně bavilo. Zápletka je prostá, autorka to zbytečně neokecává a všechno je tak jasně ale hezky napsané, že je těžké tomu nepodlehnout.

Problém tří těles
Na tuhle novinku jsem se těšila opravdu hodně. Další sci-fi a navíc asijský autor. Neobvyklá kombinace. Nakonec jsem dostala něco naprosto jiného, než jsem si představovala, ale přesto zajímavého a kvalitního. Méně akce, spousta odkazů na minulost, rozhovory, pokročilá technologie a lehký nástin toho, jak se příběh bude vyvíjet. Lehký filozofický nádech, trochu zamyšlení nad údělem lidstva a všechno je to zároveň obalené vědou, lehkým nadpřirozenem a realistickým popisem. Problém tři těles se tak trochu tváří jako dokument, ale je čtivý a hlavně jsem prostě zvědavá co bude dál, takže šup sem s dalším dílem.

Útok titánů 11 - 23
Kdybych měla vybrat jednu mangu, která mě v posledních letech zaujala nejvíce, tak je to Útok titánů. Toto léto jsem se k ní po dlouhé době vrátila a jela jsem doslova maraton. Jeden díl za druhým, jedna šílenost za druhou. Nečekané zvraty, nepředvídatelný vývoj událostí a konečně ty odpovědi, na které jsem čekala prakticky od prvního svazku. A je to čím dál více zamotanější, ale pokud čtete tuto sérii pravidelně, tak s tím nebudete mít problém. Útok titánů je silně návykový, po dějové stránce opravdu rozsáhlý a komplikovaný a ten vývoj postav... No nádhera.