Doppler je zpátky. Potřetí a naposledy. Završuje svou velkou pouť, která začala nevinnou nehodou v lese. Doppler se rozhodl opustit konzumní život a vydal se cestou plnou nečekaných setkání, náhod a ztřeštěných situací. Existuje ale jedna věc, která mu chybí. Jeho rodina.

Doppler se po několika letech vrací domů. Vrací se do bílého domu za svou manželkou a třemi dětmi. Bohužel ho ale na prahu čekalo velké vystřízlivění. Dům už není bílý, ale modrý. Děti už stačily značně povyrůst a vedle jména jeho manželky stojí na zvonku jméno nové, cizí. Egil Hegel. Náruživý sportovec a hezoun, který adoptoval dvě děti v Bangladéši a Kolumbii. Jak tomuhle může Doppler konkurovat? A chce se vůbec vrátit do svého starého života?

Konec světa, tak jak ho známe je závěrečný díl volné trilogii o chlápkovi, který si sbalil pár věci a šel bydlet do lesa. Sám, bez jídla i bez peněz. Dopplerův příběh ale dokázala upoutat velkou spoustu čtenářů, protože na pozadí bláznivých peripetií mohl čtenář najít hlubší myšlenky o životě, společnosti nebo o člověku samotném. Druhý díl Náklaďáky Volvo už tohle kouzlo pomalu ztrácel, Konec světa pak dostává svému názvu a Dopplera vede na úplné dno.

Často se říká, že do třetice všeho dobrého. O závěrečném díle Dopplera se to ale tak úplně říci nedá, záleží hodně na tom, jaký typ čtenáře jste. Původní suchý humor, odzbrojující hlášky nebo bláznivé příhody se totiž změnily. Dopplerův příběh už není nenáročnou a oddechovou komedií, ale spíše drsnou tragédií. Bizarní situace, které ale dokázaly pobavit a člověk by si je i hravě představil na filmovém plátně, byly nahrazeny další bizarností, kde ale autor často zacházel za hranici nevkusu. 

Celá kniha se skládá z několika částí, kde každá představuje určitou etapu v Dopplerově životě po jeho návratu domů. Vidíme tak Dopplera jak se snaží čelit novému muži v rodině, sledujeme jeho snahu vrátit se do zažitých kolejí nebo převládající nechuť dělat cokoli navíc. Na co vydělávat peníze, když může celé dny koukat na internetu na ženská pozadí? Ono celkově se v tomto díle autor hodně zaměřil na tématiku sebeuspokojování, sex nebo dokonce i pornoprůmysl.

Témata to rozhodně nejsou špatná, ale když se ohlédneme na předchozí díly, tak to vůbec do Dopplerova portfolia nesedí. Autor tyto části navíc vyjádřil značně barvitým až odpuzujícím popisem a pokud si při čtení budete říkat, že horší už to být nemůže, tak omyl, může. Doppler se každou částí žene do větší a větší tmy a tím co dělá, jak se vyjadřuje a o čem přemýšlí, tím se potápí hlouběji a hlouběji. V těchto situacích je pak krásně zachycena Dopplerova druhá stránka, kde převládá sobeckost, nechuť, škodolibost nebo nespokojenost se vším a pokud byl pro někoho symbolem člověka, který se postavil pilnosti a konzumu čelem, tak tady hodně rychle vystřízliví.

Konec světa, tak jak ho známe bohužel není tím nejlepším na konec. Tím byl samotný začátek a pak to šlo hodně dolů. Dopplerův život se změnil, změnil se i styl vypravování i humor. Samotná hlavní myšlenka o pilnosti a společnosti zachována zůstala, ale v tomto případě se ztrácí hodně do pozadí. Už nemáte chuť vyrazit do lesa, vzít sklenici mléka a udělat si kamaráda z losa. Erlend Loe poukazuje na spoustu problémů dnešní společnosti, staví je do absurdnosti a protože samotné uvědomění není nic příjemného, tak i Dopplerův konec je spíše smutnou třešničkou na dortu.