Hvězdy nám nepřály | Předpremiéra

června 03, 2014

Předpremiéraaaa. Ano, moje nadšení bylo veliké, i když se jednalo o dosti smutný příběh a i když nám na cestě do Olomouce pršelo. Hvězdy nám nepřály vstupují do kin 5. června a když Neoluxor vypisoval soutěž o vstup na předpremiéru, chtěla jsem vyhrát a to moc. A asi mám v poslední době fakt super naladěnou karmu, dva lístky byly moje. A vzala jsem s sebou nikoho jiného, než mou drahou polovičku, který za prvé knihu nečetl a za druhé filmy podle knih většinou zkritizuje. 

Tak jo, do Olomouce jsme se vydali včera, 2. června, kolem půl páté a asi za hodinu jsme už razili šalinou/tramvají směr Šantovka. Ani jeden jsme tam ještě nebyli, tak jsme si to chtěli i krapet prohlédnout. Vypíchnu asi jednu věc a to naprosto úžasný a boží a prostě so much cool obchod zaměřený na komiksy, kde měli postavičky jak ze star wars, tak z pána prstenů a dalších. No prostě jsem duševně umírala a slintala nad tím vším. 

A v 8 večer to začalo. Tedy ne úplně v 8 večer, protože jsme ještě byli oficiálně uvedeni dvěma slečnama, které také vylosovaly dva z nás a dali jim filmové vydání Hvězd. No a tak chvíli po 8 to začalo. A teď jsem zrovna ve fázi, kdy nevím, co o filmu napsat. Jaký byl? Byl věrný knize? Podařilo se filmařům zachytit to, co všichni na knize milujeme? Podle mě se to povedlo a to hodně. Film byl stejně jako kniha úplná smršť, prostě běžel a ukazoval všechno a s ničím se nepáral. Ukázal nám, jaká svině dokáže rakovina být a co to s lidmi udělá, a jaký dopad to má na naši duši. 

Trochu jsem se bála, aby se podařilo zachytit způsob, jakým John Green knihu napsal, jakým stylem podal příběh dvou zamilovaných, ale nemocných lidí. A bylo to...prostě od začátku filmu jsem se usmívala, protože film splnil moje představy. Byl takový, jaký měl být, i s drobnými změnami, které byli spíše k plusu než k mínusu. Postavy ze sebe sypali pro mě tak známé hlášky a i když jsem věděla, jak to celé dopadne, film jsem si užívala. O hereckých výkonech se ani nemá cenu zmiňovat. Byli dobří, uvěřitelní, přirození a svoje role si na sto procent procítili. Člověk by i věřil, že nesleduje film, ale dokument o někom, kdo opravdu žil. A i když spousta lidí říká, že kniha/film je citový vyděrač a že prakticky celý příběh je jedno velké klišé, odpovídám na to - no a co! Tuhle knihu by nemiloval celý svět, kdyby si to nezasloužila. 

Tento článek není recenze, je to spíše jen shrnuté nadšení o tom, jak jsem si film užila. A jsem moc ráda, že si to užil i můj společník, kterému se film líbil i přes to, o jaké téma se jednalo a že nečetl knižní předlohu. A teď něco k tomu, o čem jsem psala na svém facebooku. O tom, jak jsme málem zmeškali vlak. Je to totiž docela vtipná historka a k předpremiéře prostě patří. 

Film promítali v Olomouci, který je tak hodinku daleko od mého domova. A jelikož jsem člověk, který chodí občas na brigádu, vyšlo to zrovna tak blbě, že jsem druhý den ráno musela jít pracovat. Proto bylo docela dost důležité odjet posledním možným vlakem a stihnout být doma před půlnocí, abych se mohla trochu vyspat. Film měl končit pravděpodobně ve 22:00 a hned o čtvrt nám jela tramvaj směr nádraží a hned o půl nám jel vlak domů. Ale díky úvodnímu slovu a malé soutěži se film protáhl o asi deset minut. Měli jsme tak doslova necelé 4 minuty doběhnout na zastávku, která je hned naproti Šantovce. Takže sotva uběhla jedna vteřina od poslední scény filmu, tak jsem vyběhli. Asi jsem dosti lidí pobavila, když jsem vykřikla na celý sál: "Jede nám vlak!". Tramvaj by jsme stihli, vážně. To by ale nesměli být všechny východy v Šantovce zamčené! Když jsme běželi (ano, běželi) k už třetímu východu, začala jsem propadat panice a prostě jsem vlítla do prvního služebního východu, který jsem viděla. Otevřeno! A tramvaj přímo přes silnici! A víte co? Ujela nám doslova před obličejem. Takže panika jela na stoprocent, a tak jsme se rozběhli k jiné zastávce. Já, tak nesportovní a líný člověk, jsem utíkala k autobusu, který zase ujel. No neměli jsme štěstí? A pak vidíme, jak na druhé straně silnice jede autobus s názvem - hlavní nádraží! Záchrana! A tak jsem se zase rozběhla, přes celou silnici, kde jeli auta a která díky bohu začala zpomalovat, když viděla ty dva blázny, jak mávají na autobus. Takže nakonec jsme to všechno stihli, dojeli v klidu domů a užili celý večer naplno.

Tímto bych chtěla poděkovat knihkupectví Neoluxor za pořádání filmové předpremiéry.

You Might Also Like

8 komentářů

  1. super článek :-) taky jsem byla z filmu nadšená, protože byl opravdu úžasný. a jo, říkala jsem si, kdo to tak rychle ze sálu vyletěl :D takže to jsi byla ty :D ale musím říct, že jsme pak taky po Šantovce bloudily jak divé a nemohly najít cestu ven. a sprinty byly na bus taky :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jj byla jsem to já :D jinak nechápu ty zavřené východy, ještě že tam byli ty pro zaměstnance :D

      Vymazat
  2. Tak dramatickej konec si ani nedokážu představit, ale aspoň, že všechno dobře dopadlo a dojeli jste v pohodě domů. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Jééééžiši! Já tam byla taky a vůbec jsem tě neviděla! No to mě mrzí. Ale slyšela jsem tě, všichni se smáli, jak jste utekli, teď už vím, kdo to byl :D asi taky napíšu článek... a normálně mě zas málem ujel bus! to je asi prokletí předpremiéry :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééé a já tě viděla. Ale z boku a z dálky a nebyla jsem si jistá, ale furt jsem říkala, že mi někoho připomínáš, že to budeš ty. Škoda, že po filmu nebyl čas, bych tě šla pozdravit :)

      Vymazat
  4. Do toho článku jsem se zamilovala a když to říkám, myslím to vážně. To je tak krásný článek, že to snad není ani možné. :) Knížku jsem četla a na konci jak jsem brečela jak moc mě to dostalo. Jsem hrozně zvědavá na ten film a už se moc těším až ho uvidím a pobrečím si i u něj :3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc! Ani nevíš, jak moc mě to potěšilo :) Kniha je velký srdcebol a film je taky, tak doufám, že až ho uvidíš, že se ti bude líbit. :)

      Vymazat