Anotace: Milostný příběh Mikeyho a Ellie, odehrávající se v současném anglickém maloměstě, v mnohém připomíná protivenství, jimž byli vystaveni Romeo a Julie. Jejich rodiny se nalézají na protikladných pólech sociálního žebříčku. Zatímco osmnáctiletý Mikey se musí starat o své dvě mladší sestry i zoufalou, osa mělou matku a vydělávat na jejich holé živobytí, sedmnáctiletá Ellie žádné takové starosti nezná, neboť je dívkou z lepší a dobře situované rodiny. Za normálních okolností by se ti dva nikdy ani nepotkali. Když se ovšem Elliin bratr dopustí na Mikeyho sestře násilného trestného činu, vydá se Mikey svou potupenou sestru pomstít – a nečekaně potká právě Ellie.

Dramatický a mnohovrstevnatý příběh zrcadlí řadu problémů dnešní společnosti. Má člověk, jehož životní postavení je založeno na tom, že je schopen vydělat víc peněz než ostatní, právo chovat se nemorálně? Má oběť zločinu šanci ubránit se proti přesile pachatelových právníků? Dokáže se Ellie ve jménu lásky postavit na stranu pravdy a spravedlnosti, i když tím vystaví bratra vězení a sebe i celou rodinu ostouzení?

Citlivý příběh dvou lidí z různých vrstev společnosti, které dohromady přivede nešťastná příhoda. Mikey je osmnáctiletý kluk, který žije se svými sestrami a matkou. Matka ale dává spíše přednost alkoholu, a tak na něj zbyde výchova a péče o mladší sestry. Musí se pořádně ohánět v práci a jeho snem je být jednou profesionální šéfkuchař.

Ellie je sedmnáct, chodí do posledního ročníku na střední škole a má život jako z pohádky. Nemusí se o nic starat, nemusí se ohlížet na peníze. Její rodiče ji poskytují všechno. Má ale bratra a díky němu začne Ellie přehodnocovat svůj pohled na svět. Díky jedné noci, kdy rodiče nebyli doma, by se se Ellie a Mikey nikdy nepotkali. Elliin bratr totiž ublížil Mikeyho sestře natolik, že to Mikey nemůže nechat být.

Od  Jenny Downham jsem už jednu knihu četla. Kniha Ještě než umřu mě doslova psychicky vydeptala. Příběh umírající dívky na rakovinu byl strhující, dramatický a krajně naturalistický. Ty proti mně sice nemá tak silný příběh, ale i přesto je to velmi citlivá kniha, která se pozastavuje nad problémy dnešních lidí. Ukazuje život ve dvou společenských vrstvách a to, jak se lidé v nich chovají. Zaobírá se tím, že lidé z vyšší vrstvy si mohou koupit spravedlnost a nezáleží na tom, jako moc ubližují ostatním. Elliin bratr se dopustil násilnosti a i když důkazy stojí pro němu, jsou jeho rodiče schopni udělat cokoliv, aby zabránili jeho potrestání. Vůbec se nepozastavují nad tím, co jejich vlastní syn udělal nevinné dívce. Jakoby to nic nebylo.

Kniha je vyprávěna střídavě z pohledu Ellie a Mikeyho. Ze začátku každý věří svému sourozenci a ani jeden by si nemyslel, že někdo z nich lže. Děj je vykreslen tak, že čtenář opravdu ze začátku neví, kdo z nich mluví pravdu a kdo je vinen. Postupem času si ale pravda našla cestu ven. Sice to bylo za cenu velké bolesti a dlouhého rozhodování. Příběh vykresluje realisticky svoje postavy, které nejsou dokonalé, mají své chyby a dělají chybná rozhodnutí. O to víc je příběh uvěřitelný, protože tohle se opravdu mohlo někdy stát nebo stane se.

Ty proti mně je jedna z těch knih, které by si měl každý přečíst. Neukazuje totiž dospívající jako hodné děti, které nezlobí, nepijí alkohol a nemluví sprostě. Ukazuje realitu se vším všudy. Se všemi klady i zápory. O to víc, by jsme si měli takových knih vážit, protože ne každá je taková.

Před zrcadlem si tričko upravoval a rovnal. „Ty jediná jsi tady celou dobu byla, takže jsi hlavní svědek. Určitě budeš muset k soudu.“
Sevřel se jí žaludek. „Nemůžou mě nutit, abych něco říkala.“
„Nemůžou tě nutit, abys něco říkala, jestli jsi nic neviděla.“
Přikývla. Když se na něj podívala, cítila lítost a zároveň strach. Děsilo ji, že neví, co by měla říct, a co ne. Trápila se tím už dva týdny. Jeden den se cítila tak mizerně, že si radši představovala, že vybuchla atomová bomba a ona jediná přežila. V té představě chodila na různá místa, otevírala a zavírala dveře, vířila prach, brala do rukou různé věci a pokládala je zpátky. Všude klid a mír.