Tímto článkem asi možná někoho překvapím, protože na mém blogu nenajdete za dobu, co ho píšu, žádný článek o poezii. Osobně jsem nikdy nebyla a asi ani nebudu velký fanoušek poezie. Ráda ale na ni narážím v knihách, jako zpestření zajímavého příběhu. Miluju Tolkienovi básničky o dobrodružství a kdysi dávno jsme s kamarádkou uměly zpaměti i píseň, kterou zpíval Moudrý klobouk v Kameni mudrců. Poezie je všude okolo nás, aniž by jsme si to uvědomovali.

Před týdnem jsem se zúčastnila akce zvané Poetizer Offline Setkání v Brně. Brala jsem to jako zajímavé ukončení pracovního týdne a hlavně jsem se mohla vidět se známými nebo novými tvářemi v knižní bloggosféře, booktubu nebo i mimo to. A co je to vlastně Poetizer? Je to mobilní aplikace, která se snaží zvýšit zájem o poezii prostřednictvím moderní technologie. V Poetizeru si můžete básně nejen číst, ale i sami sdílet svou tvorbu. Je to vlastně taková ukázka a důkaz toho, že se v každém z nás nachází skrytý umělec.

Setkání s lidmi z Poetizeru a dalšími účastníky se ale ukázalo jako nejen zajímavé, ale i velmi inspirativní. Jsem proto moc ráda, že jsem nejela po práci domů, ale sešla se s nimi a dozvěděla se spoustu nových věcí. A třeba se jednou i přemluvím a začnu číst i samotnou poezii. Mám v hlavě plno doporučení a tipů, čím začít. Závěrem už jen děkuji všem lidem, se kterými jsem se viděla, bavila a seznámila. Bylo to super! Snad někdy příště.

Už je to více jak rok, co jsme s Verunkou z Knižní louky pořádaly náš první knižní sraz v Olomouci. A rozhodly jsme se uspořádat další. A to v sobotu 20. srpna v kavárně Bistrá kráva. Sešlo se nás devět (přišel i jeden kluk, juch) a jelikož jsme milovníci knih, tak se celý den nesl v tomto duchu, ale i nejen v tom. S Verunkou jsme pro všechny vymyslely workshop - kreslení na plátěné tašky a podle ohlasů jsme se trefily do černého. Kreslilo se všechno možné, od různých citátů, lampička z Narnie nebo Tardis budka. A společnost nám pak dělalo dobré pití a různé dobrůtky, takže pokud někdy zavítáte do Olomouce, určitě navštivte Bistrou krávu. 

Sraz jsme pak ukončily téměř tradičně a to v knihkupectví, kde jsme si každý něco vybral. Sraz bez knih by prostě nebyl sraz. Osobně moc děkuji všem účastníkům že dorazili a snad jste si ten den užili stejně jako já. U mě totiž vede naprostá spokojenost. 

Naše malá skupinka pohromadě.

Začala nám druhá polovina prázdnin a myslím, že jsem ji začala naprosto skvěle. 1. srpna jsem totiž vyrazila v brzkých ranních hodinách s Vojtou z Knižního kukátka na Valašský knižní sraz, který pořádali Verča s Davidem z blogu Čteme oba. V pořadí to byl už třetí Valašský sraz, pro mě to ale navždy bude ten první. A popravdě vám řeknu, že to byl naprosto boží den. Cesta vlakem nám utekla celkem rychle a ani jsem se nenadála a viděla Davida, který na nás na nádraží čekal. Kolem 11 hodiny jsme se pak sešli téměř všichni a sraz mohl začít.

Celý den se nesl ve znamení knih a velké zábavy. Řešili jsme všechno možný přes knihy, komiksy a filmy, hráli jsme hry, smáli se na celé kolo a mazlili s chlupáči Jackem a Rockym. Nevím, jestli to tak měli všichni, ale já měla skoro celou dobu pocit, že jsem se sešla po dlouhé době se svými dlouholetými kamarády. Přátelská atmosféra se mohla doslova ždímat. Celý den tak utekl opravdu rychle a stejně takový byl i večer. Pár z nás se rozhodlo, že ve Valmezu přespí a myslím, že to byl nejlepší nápad ze všech. Spát jsme totiž šli až kolem 3 ráno a kdybych nemusela ráno brzo vstávat, klidně jsem vzhůru až do nevímkdy. Jsem proto neskutečně vděčná, že mě Verča s Davidem pozvali a snad se se všemi zase brzo uvidím.

Tak se přidávám i já do zástupu článků o knižním srazu, který se konal v sobotu 21. února. Jak už bylo zmíněno, nakladatelství Host si vybralo 12 blogerů a pozvalo je k sobě do redakce. Na celou akci jsem se neskutečně těšila, byla to pro mě velká čest, že se mi dostalo takového pozvání. Nikdy bych totiž nevěřila, že se se svým blogem dostanu až do takové fáze, že budu pozvána do samotného nakladatelství.

V sobotu před 11 hodinou jsem tedy vyrazila. V Brně jsem byla už od pátku, takže jsem se mohla v klidu prospat a náležitě "psychicky" připravit. Nejdřív jsem se ale sešla s Verunkou z Knižního přátelství. Její tatínek byl tak hodný, že nás pak zavezl až přímo před redakci. Tam už na nás čekalo pár blogerů společně s hostitelkami - Petrou Plevovou a Evou Sedláčkovou. 

O půl dvanácté se pak začalo. Ani pořádně nevím, o čem mám psát jako první. Celý den byl totiž tak nabitý informacemi a zážitky, že by to vydalo na pořádnou slohovou práci. Během celého srazu panovala naprosto uvolněná a příjemná atmosféra. S necelou půlkou blogerů jsem se už osobně viděla a ostatní jsem znala díky tomu, že jejich blogy mám mezi oblíbenými. A co se tedy dělo? Povídali jsme si, smáli se, někdy jsme doslova tlemili, taky se hodně jedlo a musím říci, že pizzu nechci teď pár týdnů vidět. Byla nám představena celá redakce s podrobným výkladem, co kdo a na čem pracuje. Dozvěděli jsme se, proč jsme zrovna my byli vybráni, dostali jsme detailní informace o tom, jak vlastně vzniká kniha, jaké jsou plány Hostu do budoucna a jak by jsme se mohli více zapojit do celého dění. V závěru jsme se pak rozdělili do tří skupinek a zkusili jsme v krátké chvilce vymyslet propagaci pro novou knihu. 

Dělo se toho opravdu hodně. Vůbec nechápu, jak jsem mohla být ze začátku nervózní. Obě hostitelky byly neskutečně milé, vyslechly si každý náš názor či poznatek a chovaly se k nám neskutečně kamarádsky a vstřícně. Já sama jsem se dozvěděla spoustu nového, zajímavého a na další spolupráci se opravdu těším.

Každého ale určitě bude nejvíce zajímat to, co jsme dělali v hostovském skladu. Nejdřív jsme si ho samozřejmě prohlédli. Všude kniha na knize, doslova ráj na zemi! Po prohlídce jsme pak každý dostali papírovou taštičku se třemi knihami, které jsme si dopředu mohli vybrat. To ale nebylo to největší překvapení. Tím se pro nás stala paleta plná vyřazených knih, ze které jsme si každý mohli vzít cokoliv a kolik jsme chtěli. V tu chvíli se z naší malé skupinky stala nenasytná a všežravá bestie. Nemohli jsme je tam prostě nechat, když oni by ty knihy pak vyhodili... Byla to velká sranda, když jsme se rukama i nohama snažili prohrabat obrovskou spoustou knih a ukořistit tu, kterou nemáme a chceme. Myslím, že si každý z nás odnesl pěkně velkou hromadu. 

Co napsat na závěr? Myslím, že děkuju je slabé slovo. Když jsem si zakládala blog, počítala jsem s tím, že budu jen psát recenze. Před rokem jsem ale začala chodit na knižní srazy a od té doby se všechno změnilo. Blog jde dopředu a vyvíjí se. A podle mě tím správným směrem. Pozvánka na tento sraz mi je důkazem. Jsem opravdu moc vděčná, že jsem se mohla této malé/velké události účastnit a že si na nás Petra i Eva udělaly čas ve svém volnu. Pevně věřím, že tímto naše spolupráce nekončí a že to bude ještě lepší a zajímavější.

#hostovskadvanactka

Čas letí až neuvěřitelnou rychlostí. Přijde mi to jako nedávno, kdy se u nás objevilo další nakladatelství zaměřené na young adult literaturu. Nakladatelství Yoli za ten rok stihlo hodně. A ve čtvrtek, 19. února, mohlo oslavit své první narozeniny. Na které jsem byla, k mému překvapení, pozvána. Proč píšu, že to bylo překvapení? Osobně totiž nepatřím mezi blogery, kteří pravidelně recenzují a spolupracují s Yoli. Jejich knihy mám ale ráda a během toho roku jsem si našla pár oblíbenců. 

Před pár týdny jsem se zúčastnila konkurzu na recenzování knihy Eden a vyhrála. Když jsem pak emailem posílala svoji hotovou recenzi, objevila se v odpovědi i pozvánka na narozeninovou oslavu. Přemýšlela jsem nad tím asi dva dny. Do Prahy to mám docela daleko, ale člověk musí dělat spontánní věci, aby jeho život byl více pestrý a zajímavý. Proto jsem tedy ve čtvrtek po dvanácté hodině nasedla na vlak a dojela do Prahy. 

Na sraz jsem dorazila spolu s Martinou z blogu Knižní fantasy MaKa a překvapivě jsme dorazily mezi prvními. Proto jsme taky ukořistily stůl hned ve předu. A dobře jsme udělaly, protože náš stolek měl prostě štěstí. Později si k nám přisedly i Verunka z Knižního přátelství, Bastera a Madeleine.

Akce se konala v kavárně Cafe Kampus a začalo se v půl páté. Nejdřív byl krátký, ale milý proslov, pak předčítání dvou plánovaných knih - Fangirl a Příliš mnoho Kateřin (naprosto luxusní posluchačský zážitek) a pak i malé soutěže. A právě na soutěže měl náš stůl opravdu štěstí. Nakonec se pak dražilo pár knih a celá akce se pak zakončila krájením Yoli dortu. Celá akce byla opravdu povedená a všechno bylo takové milé a hezké. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost přijit, ze srdce děkuju za pozvání a přeji Yoli další úspěšné roky a spoustu nových čtenářů.

Knihy, které jsem si přivezla domů