Asi jste možná zaznamenali, že u mě v poslední době jedou hodně komiksy a manga. Anime jsem vždycky měla ráda, ale potřebuji na to mít náladu a tu od zkouškového mám. A to dost velkou, takže nejen že koukám na seriály, ale také i čtu. Vrhla jsem se na tři poměrně známé série, které bude asi hodně z vás znát a ti kteří je neznají, tak je třeba zaujmou.

Naruto

Jedna z nejpopulárnějších mang a anime vůbec. A taky značně obsáhlá, takže pokud s Narutem začnete, máte čtení a koukání na hodně dlouho. Příběh vypráví o chlapci, který chce dosáhnout na pozici Hokage, nejvyššího ninji ve skryté Listové vesnici. A aby tohoto postu dosáhl, musí ujít hodně dlouhou a náročnou cestu.

Prvních pár dílů jsem samotnému Narutovi nemohla přijít na chuť. Byl hrozně otravný, divoký a taky dost velký ňouma. Jak se ale postupně dostáváte do děje, poznáváte nejen Naruta, ale i ostatní postavy a souvislosti a historii tohoto světa, tak vlastně zjistíte jak skvělé a propracované to celé je. Naštěstí jsem prozřela hodně brzo a vydržela. Každý den teď hltám několik dílů, postupně si pročítám mangu a pomalu tomuto světu podléhám. Je to vtipné i akční a zároveň i poučné, plné pěkných myšlenek o přátelství, lásce a lidskosti.


Fullmetal Alchemist - Ocelový alchymista

Fullmetal Alchemist je opět další manga, okolo které jsem kroužila delší dobu. Mrkla jsem nejprve na první díl anime a pak zhltla téměř na posezení první dvě volume. Jo, baví mě to a to hodně. Všechno se tu točí okolo alchymie a dvou bratří, kteří se snaží najít řešení jednoho nepříjemného problému.

Tato série, stejně jako Naruto, spadá mezi šónen, takže tu máme spoustu akce, soubojů a klučičího hlavního hrdinu. Obsahuje "pouze" 27 svazků (pro srovnání, Naruto jich má 72) a anime má okolo 50 dílů, přičemž původní anime se jmenovalo Fullmetal alchemist, které se ale dočkalo restartu v podobě Fullmetal alchemist: Brotherhood.

Na této manze mě baví hlavně to, jak je vtipná a jak pěkně je vykreslený vztah mezi Edem a Alem. V minulosti si prošli dosti těžkou věcí a ta je na jejich cestě doprovází, vzájemně se ale podporují a pomáhají si. Nechybí ale takové to klasické slovní rýpání nebo trefné poznámky. První volume je navíc takové hodně seznamující a oba díly mají uzavřené hlavní příběhy. Na pozadí se ale děje něco, co by mohlo být v budoucnu rozhodně zajímavé a celkově i celý ten svět se nám pomalu začíná pěkně představovat.


Tokijský ghúl

A do třetice něco úplně jiného. Trochu více temnějšího a melancholického a asi i trochu zvráceného. Ghúlové totiž žijí mezi lidmi a jejich hlavní potravou jsou... lidé, jak jinak. A pak tu máme hlavního hrdinu, který se pohybuje na pomezí mezi člověkem a ghúlem. Ken Kaneki tady řeší otázku, zda jíst nebo nejíst, protože se nechce stát monstrem a ztratit svou lidskost. Když ale bude potlačovat svou nově nabitou potřebu, zemře.

Tato manga je hodně odlišná než první dvě. Líbí se mi propojení světu ghúlů a lidí, silný důraz na lidské city nebo dospělejší zaměření. Příběh často hraničí s hororem, je drsný, plný krve a objevuje se tu speciální policejní skupina zaměřená na lov ghúlů. Takže ano, po třech svazcích za mě dobrý a jsem zvědavá na pokračování.