Příběh Květy, která žije v ne příliš funkční rodině a která ve svém volném čase utíká do světa anime a mangy. Díky přelétavé matce se musí znovu stěhovat, tentokrát z Brna do zapadlé vesničky. Ne moc ideální prostředí pro dospívající holku před maturitou. Květa má ale mladší sestru, kterou přivedla k anime pohádce Můj soused Totoro, a tak vymyslí hru, která jim snad osamělé léto na vesnici zpříjemní.

Kniha o holce co miluje anime? Která si téměř při každé konverzaci představuje, jak by ten dialog vypadal v kreslené podobě se všemi doprovodnými prvky, které anime má? Zní to skvěle, vážně, ale bohužel je tohle asi jediná věc, co mě na knize bavila. Příběh sám o sobě není nic originálního. Z určitého úhlu pohledu je to celé jakoby česká verze Totora, ale bez všech těch kouzel, bez lesních duchů nebo kočkobusu. Máme tu dospívající Květu, která se nachází ve věku, kdy neví co od života vlastně chce. Cítí se osamělá, zrazená a často i zbytečná, což umocňuje naprosto nemateřský přístup jejich matky.

Tím se dostávám k tomu, že kniha se prezentuje jako feel good. V reálu je to spíše melancholie a trpkost, kde ani letní atmosféra, koupaní v bazénu nebo courání po lese nedokáže vyvolat takový ten hřejivý pocit při čtení. Spíš je člověku až smutno z toho, v jakém zázemí Květa a její sestra žijí. V tomto směru se jedná o knihu, která ničím moc nevybočuje a představuje nám příběh, jehož podobnou verzi člověk našel i jinde. Rozsahově je to hodně, ale opravdu hodně, rychlé čtení, které nenabízí hlubší náhled do problému nebo i do samotného nitra hlavní postavy.

Osobně mi samotný rozsah ani tak nevadil, i když by knize vůbec neškodilo, kdyby byla klidně 2x tak delší, jako styl, jakým byla psaná. Kniha mi svým až slohovým zpracováním přijde vhodná spíše pro děti než pro dospívající čtenáře. Autorka sice má bohatou zásobu, ale ten potenciál mi tu nepřijde plně využitý.