Když jste členem Denní nebo Noční hlídky, nikdy si neužijete pořádného klidu. Ani během dovolené. Poslední den vytouženého volna si Anton nepřeje nic jiného, než dostat na starost nějaký zajímavý úkol. A jeho přání je mu ihned splněno, když ho šéf Noční hlídky pošle hledat původce anonymního dopisu. Dopisu, který může být brán jako provokace nebo také jako vidina velkého problému.

Šerá hlídka je již třetí díl městské fantasy odehrávající se v Rusku. Kniha obsahuje tři povídky, které mají uzavřený příběh, ale silně na sebe navazují. Z původní trilogie se vyklubala už šestidílná série a hlavním hrdinou tohoto dílu je hlídkař Anton. Tato postava se od první Noční hlídky značně vyvinula a to jak po duševní, tak i magické stránce. 

Od událostí z Denní hlídky uběhly už tři roky a za tu dobu si stihl Anton nejen vzít za ženu Světlanu, ale společně pomohli na svět budoucí velké kouzelnici. Světlana se hektického života v Hlídce vzdala, ale Anton po pracovní i magické stránce roste a roste. Jeho cesta jako hlídkaře Noční hlídky se často střetává s cestou Inkvizice a Denní hlídky. Když všem třem institucím přijde anonym, který slibuje prozrazení veřejnosti, nezbývá nic jiného, než zahodit dávné spory a najít pravdu. Pravda ale může být někdy pěkně nečekaná. 

Tento díl se ale městského prostředí moc nedrží a společně s Antonem zavítáme i na venkov. V hlubokém lese je totiž možné narazit na malebnou chaloupku, kterou má ve správě krásná a záhadná vědma. Poznat zlo od dobra a naopak je ale těžké a rozdíly mezi světlou a temnou stranou se často dokáží pěkně promíchat. Nic totiž není čistě černobílé a odvěcí nepřátelé jsou tak nuceni vzájemně spolupracovat a věřit si. 

Šerá hlídka stejně jako předchozí díly řeší především otázky dobra a zla. V tomto případě ale autor zachází mnohem více do hloubky. Řeší nespočet filozofických otázek a to jak prostřednictvím samotného příběhu, ale i vnitřních monologů a dialogů. Lehkost a vtip, které jste mohli najít v předchozích dílech, šly lehce do pozadí a více se hraje na vážnější stránku. Anton, postava která nás provází od úplného počátku, je každým dílem vyzrálejší, více zodpovědnější a uvážlivější. Jeho vývoj patří rozhodně k těm nejvýraznějším a nejpropracovanějším. Ne vždy se sice Anton ukáže jako správný charakter, ale to už je otázka názoru a pohledu na věc.

Noční a Denní hlídka nám ukázala dvě strany barikády, se všemi svým klady i zápory, smyslem pro spravedlnost a morálku. Šerá hlídka všechny tyto rozdíly tříští na malé kousky a klade si otázky nevědomosti a existence samotné. Je více vážná, lehce melancholická a víc než akci zde najdete sílu slov, jasnou logiku a přemýšlivost. Magie v Lukjaněnkově podání se ale vyvíjí a ukazuje, že nemá prakticky žádné limity. A to se odráží jak v jeho příběhu, tak i ve vykreslení hlavních i vedlejších postav. 

Svět Hlídek, který nám Sergej Lukjaněnko představil, nepatří mezi vrcholná díla tohoto žánru. Patří ale rozhodně mezi ty zajímavé série, které se liší nejen samotným prostředím, ale i zpracováním a pojetím daného tématu. Když se řekne Lukjaněnkova Hlídka, tak je čtenářům, kteří se v tomto žánru pohybují, hned jasné o čem se mluví. A tímto statusem se může pyšnit málo fantasy sérií, i sebe originálnějších.