Bye bye 2016

ledna 02, 2017

Máme nový rok a jak tak koukám na svou zeď na facebooku, všude se hrne jedno novoroční přání za druhém, dále pak všude vidím souhrny toho nejlepšího za minulý rok a kdo si kolik knih přečte v nové knižní výzvě. Osobně jsem taky chtěla napsat nějaké to svoje top nejlepší knihy roku, nejhorší knihy apod. Mám ale takový pocit, že v té záplavě podobně laděných článků to brzo ztratí význam.

Proto jsem se rozhodla sepsat spíš takové celkové shrnutí, co všechno mě v tom knihomolském životě potkalo. Bylo toho hodně a klidně toho mohlo být i více. Často vidím nebo slyším názory na to, že rok 2016 stál za starou belu. Asi nejsem moc náročný člověk, ale já to tak nevidím. Ano, pár osobních a smutných věcí se stala, ale to pozitivum převažuje.


Co jsem dokončila školu a začala pracovat, zdá se mi, že čtu méně. Není tolik času asi, nevím. Moje Goodreads výzva za loňský rok ukazuje 112 přečtených knih a to je i tak slušné číslo. Je tam hodně fantasy, velká spousta komiksů, povídek a také knih, které si určitě znovu ráda přečtu. Docela jsem omezila čtení young adult, protože už jsem na to asi trochu odrostlá a když už si něco přečtu, potřebuju tam ten nadpřirozený prvek.

Minulý rok jsem už potřetí byla na Světu knih a užila si to snad nejvíc. Byla jsem tam dva dny a letos chci dát dny tři. Potkala jsem zajímavé lidi, čtenáře mého blogu a nachodila kilometry. Okouzlila mě Siri Pettersen, které jsem na autogramiádě řekla, že je hrozně awesome (a ona opravdu je) a po besedě s Yrsou Sigurdardóttir chci konečně i já objevit kouzlo této autorky. V září jsem besedovala s autorkou Kostičasu Samanthou Shannon a díky ní mám tu pořádnou motivaci na... a to je zatím moje malé tajemství. A říjen se pak nesl v duchu famózního Chucka Palahniuka, kterého miluju kvůli Klubu rváčů.

Vždycky jsem byla velkým fanouškem filmů a seriálů. V poslední době to dosti omezuji, ale rok 2016 byl rokem, kdy jsem snad trhla svůj osobní rekord v chození do kina. Každý měsíc jsem na něčem byla, i vícekrát, převážně na adaptace komiksů nebo knih. Deadpool se tak pro mě stal nejlepším filmovým komiksem roku a momentálně hledám parťáka na třetí promítání Rogue One. Star Wars miluju tělem i duší a doslova si užívám tohle období, kdy je každý rok v kině nový film.

A které knihy se mi ale dostali nejvíc pod kůži? Překvapivě jich není moc. Pět hvězdiček dávám opravdu málo. Jedna z prvních knih, které jsem minulý rok přečetla byly Slova paprsků od Brandona Sandersona a jestli bych musela vybrat jednu nejlepší, tak by to byla tato kniha. Znáte-li tvorbu tohoto obdivuhodného autora, víte o čem mluvím. Tato kniha má téměř 1000 stran a když vám říkám, že je to málo, je to málo! Chci víc! A to hned.

Velkým překvapením pro mě byla kniha Jak (ne)být divný na netu. Přečetla jsem ji na posezení a neskutečně mě bavila a dojala zároveň. Felicia Day je vtipná (ne, je boží) a její autobiografie je něco neuvěřitelného a přitom se to stalo. A díky ní jsem tak moc ráda, že jsem sama o sobě divná a závislá a hlavně, nejsem v tom sama. Nejsme v tom sami!

Dočkala jsem se také pokračování milované Ságy, Harley Quinn nebo dostala dvojku Klubu rváčů, kterou tak nějak pořád vstřebávám. Jako téměř každý jsem se zamilovala do Hildy a objevila novou fantasy trilogii Prachmistři. V polovině léta jsem se ponořila do stránek Prokletého dítěte a zjistila jsem, že mám malou závislost na komiksech Walking Dead. Sarah J. Maas se u mě každou knihou potvrzuje, že je lepší a lepší autorkou a konečně jsem pochopila, co čtenáře baví na Rutě Sepetys.

Rok 2016 ale nebyl jen o knihách. Byl především o vás, o lidech. O celonočním hraním deskových her nebo několikahodinovém povídání do rána o knihách, seriálech, filmech. Byl o vzrůstající závislosti na kávě. O třech dnech strávených na WhoConu s bandou šílenců. Byl o zábavném a kreativním knihomolském srazu v Olomouci a půlnočním prodeji nového Pottera. Byl o návštěvě Rock for people nebo dvou dnech strávených s božskou kapelou IamX. Byl o narození miminka mé nejlepší kamarádky. A tohle jsou přesně ty okamžiky, které si chci pamatovat a mnohem víc.

A co bych si přála v roce 2017? Aby zajímavé knihy převažovaly ty nudné, aby dobrých lidí bylo více jak špatných, aby každý den byl... no to ještě uvidíme, jaké budou. Ráda bych si dala nějaká předsevzetí, a taky si je poslední roky pečlivě vypisuji, ale málokdy dodržím aspoň půlku z nich. Zkusím ale trochu zabřednout do literární klasiky, ale nemyslím tím tu běžnou klasiku. Myslím fantasy a sci-fi klasiku. Asimov, Wells nebo třeba Bradbury a další. Ráda bych také navštívila nějaký con v zahraničí a častěji navštěvovala své kamarády mimo Brno. A byla hlavně co nejvíc v dobré náladě, obklopená tím, co mám a koho mám ráda. Do nového roku vám tedy přeji jen to nejlepší, lásky, štěstí, splněných přání, knih, prostě všeho a ještě víc.

You Might Also Like

6 komentářů

  1. Terezko krásně jsi ten článek napsala :-)
    Těším se, až se zase uvidíme! Naše předsevzetí do roku 2017 by mělo být: častěji se vídat! :D :)) určo to není nesplnitelné, ba naopak!! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Irenko :) a doufám, že se letos uvidíme vícekrát než loni, ten čas si musíme udělat ;) :)

      Vymazat
  2. Co se tyce knizek, jdi hodne aktivni. Nejen ty akce, ale i to cteni. Jako dat vic jak stovku je taky awesome :-D

    OdpovědětVymazat
  3. 112 přečtených knih? To je hoodně slušné číslo! ;) Já byla na Světě knihy dvakrát, ale pokaždé jenom jeden den, a ten fakt vůbec nestačí. Letos bych tam chtěla strávit alespoň dva dny. Mrzí mě, že jsem zmeškala besedu se Samanthou Shannon. Snad budou tento rok taky nějaké besedy s mými oblíbenými autory :)
    Pěkný článek! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem zvědavá co přinese (koho přinese) letošní rok a ten Svět knihy je určitě super na více dní, člověk si v klidu všechno naplánuje, podívá se i na besedy nebo zajde si na autogramiády, potká dobré lidi apod :) a děkuji za komentář.

      Vymazat