Harry Potter a prokleté dítě
srpna 14, 2016
Tak jsme se dočkali. A dočkali jsme se něčeho, co jsme vlastně asi ani moc nečekali. Před devíti lety skončila jedna velká série, série, za kterou bych se bila hlava nehlava. Série, kterou jsem četla jako jedenáctiletá a i teď, po dvacítce, ji čtu ráda a pořád se stejným nadšením. A jestli jsem si něčím jistá, tak tím, že ji budu číst i v důchodu. Harry Potter je jedna z malá knih, která pomohla změnit svět. I když asi nepomohla ke světovému míru, změnila život nám, čtenářům.
O Prokletém dítěti se už mluvilo a psalo tolik, že vlastně ani nemá cenu tu moc rozebírat, o čem to vlastně bude. Původem divadelní hra, která se dočkala až enormnímu zájmu, vyšla na konci červenec v knižní podobě. Nejedná se o klasickou beletrii, ale divadelní scénář. A pokud jste četli třeba takového Shakespeara, tak víte, do čeho jdete. Příběh se odehrává o devatenáct let později od Relikvií smrti a na scénu se dostávají úplně noví hrdinové. Ale ani o ty staré nepřijdete.
Je to už týden, co jsem Prokleté dítě přečetla a pořád jsem plná toho příběhu. Stále to vstřebávám. Není to jen o tom, že jsem se konečně dostala k tomu, abych si přečetla knihu v angličtině. Je to prostě Harry Potter. A teď mi prominou ti, kteří začali Harryho číst v době, kdy už vyšly všechny díly, ale pro mě osobně je to naprosto jiný pocit. Víte, vyrostla jsem v době, kdy mamka jednou přišla a hodila mi knihu do ruky. "Přečti si to." řekla. "Je to prý teď oblíbené." Díky tomu pak začala jedna velká etapa. Čekání na nové díly, spekulování, jak to dopadne, kdo umře, kdo přežije. To napětí, kdy se mělo zveřejnit datum vydání nového dílu. Ty emoce, když vyšel poslední díl. Tohle je věc, kterou zažil je ten čtenář, který s Harrym vyrostl. Jak vycházel nový a nový díl a Harry šel do školy, byl v pubertě, dospíval, našel si první lásku apod, tak i my čtenáři jsme dospívali a budovali si svůj život. Rostli jsme s těmi knihami, s těmi příběhy. Harry, Ron i Hermiona tak pro nás nebyli jen ty postavy na kusu papíru, ale byli to naši kamarádi. A proto je to pro mě asi kapku jiné. Ty knihy se mnou žily podstatnou část mého života a vryly se mi do něj nesmazatelným inkoustem, a tak je všechno okolo nového dílu pro mě velice bouřlivé a emotivní. (Pozn. Takový pocit jsem zažila už jen u jedné série a to filmové. U návratu Star Wars, která mě provází ještě déle než Harry. Zrovna dneska, v sobotu, jsme s mamkou řešily, kdy jsem poprvé viděla Star Wars a shodly jsme se na tom, že to bylo už v době, kdy jsem byla u mámy v bříšku. Ona je totiž taky velký fanoušek této vesmírné pohádky.)
A co tedy říkám na samotnou knihu? Jsem hlavně moc ráda, že jsem se nedozvěděla žádný spoiler. Ono ani nebyla moc šance a čas, protože jsem knihu začala číst hned v den vydání. A všem vám, co jste četli, teď doporučuji - uchovejte tajemství! Neprozrazujte nikomu ten příběh, ani když vás budou lidé prosit. Nechte je, ať si to v klidu užijí se vším všudy. A vy, co čekáte na český překlad, nic si o příběhu nečtěte, ani anotaci klidně. Ten příběh si pak budete užívat stranu po straně. Věřte mi. Já sama jsem nestačila koukat. Pokud patříte mezi ty opravdu zaryté Potter fanoušky, ta nostalgie z vás bude kapat. Přiznám se, že od prvních stran jsem dosti pofňukávala, zamačkávala slzy a bláznivě se smála. Občas jsem i u toho čtení vykřikovala něco jako: "Co?! Cože?! Jako fakt?! Ne! No to se pos...li. atd". A když si u toho budete ještě říkat, že je to vlastně divadelní představení, že se tohle odehrává naživo před lidmi, tak budete jen koukat s otevřenou pusou.
Naši hrdinové, se kterými jsme vyrostli, mají za těch devatenáct let úplně jiný život a autoři nás s ním pěkně seznámí. Uvidíme jejich život v úplně jiné rovině, uvidíme jejich dospělý život naplněný prací a staráním se o rodinu. Jaké jsou teď jejich životy po bitvě o Bradavice? Dosáhli něčeho významného? Je dospělost těžší než život studenta kouzelnické školy? Autoři této hry nám o tom něco málo prozradí, ale často si budete muset vypomoci i vlastní fantazií. Divadelní scénář totiž neposkytuje tolik prostoru pro vyprávění.
V knize mají velkou roli ale naprosto nové postavy. Máme tu děti naší slavné trojky - Albuse Severuse Pottera a Rose Weasleyovou. Velmi důležitou roli ale hraje třeba takový Scorpius Malfoy. Noví hrdinové jsou zajímaví, někdy ale i pěkně otravní, ale to byl občas i Harry sám. Jsou to studenti a mají toho ještě spoustu před sebou. Oblíbila jsem si je ale všechny, hlavně ústřední dvojici, trochu nesourodou asi, ale vtipnou. Bylo až neskutečně zajímavé vidět kouzelnický svět trochu z jiného pohledu, než jsme byli zvyklí z předchozích knih.
Prokleté dítě ale není jen o nováčcích a zjišťování, kdo je vlastně tím prokletým dítětem. V knize se objeví i pár návratů a řeknu upřímně, že to bylo prostě jedno velké "Wauuuuuuuu." a "Coooooo??". Do toho si pak přidejte všelijaké zvukové kulisy od smíchu, pláče a dosti neidentifikovatelných jiných pazvuků, které jsem byla schopna ze sebe vydat. A taky u čtení často měním výrazy. Kulím oči, kroutím pusou a nebo mám něco jako křeč, když zadržuji pláč. Ono sedět vedle mě ve vlaku, když jsem knihu dočítala, byl asi zážitek.
Harry Potter je zpět. Alespoň na chvíli. Ke konci září vyjde český překlad Prokletého dítěte, v říjnu vyjde nové ilustrované vydání Tajemné komnaty a pak v listopadu budou v kině Fantastická zvířata a kde je najít. Bude to nabitý podzim, plný kouzla a magie. Trochu se ve mě probouzí ta dětská a nespoutaná radost, kterou v sobě ještě pořád mám. A jsem moc zvědavá, co vy řeknete na Prokleté dítě. Snad se vám bude líbit. Já jsem totiž nadšená. Ano, občas je to dosti šílené, někdy až moc, ale pořád to má své kouzlo a tu pravou Potterovskou atmosféru.
O Prokletém dítěti se už mluvilo a psalo tolik, že vlastně ani nemá cenu tu moc rozebírat, o čem to vlastně bude. Původem divadelní hra, která se dočkala až enormnímu zájmu, vyšla na konci červenec v knižní podobě. Nejedná se o klasickou beletrii, ale divadelní scénář. A pokud jste četli třeba takového Shakespeara, tak víte, do čeho jdete. Příběh se odehrává o devatenáct let později od Relikvií smrti a na scénu se dostávají úplně noví hrdinové. Ale ani o ty staré nepřijdete.
Je to už týden, co jsem Prokleté dítě přečetla a pořád jsem plná toho příběhu. Stále to vstřebávám. Není to jen o tom, že jsem se konečně dostala k tomu, abych si přečetla knihu v angličtině. Je to prostě Harry Potter. A teď mi prominou ti, kteří začali Harryho číst v době, kdy už vyšly všechny díly, ale pro mě osobně je to naprosto jiný pocit. Víte, vyrostla jsem v době, kdy mamka jednou přišla a hodila mi knihu do ruky. "Přečti si to." řekla. "Je to prý teď oblíbené." Díky tomu pak začala jedna velká etapa. Čekání na nové díly, spekulování, jak to dopadne, kdo umře, kdo přežije. To napětí, kdy se mělo zveřejnit datum vydání nového dílu. Ty emoce, když vyšel poslední díl. Tohle je věc, kterou zažil je ten čtenář, který s Harrym vyrostl. Jak vycházel nový a nový díl a Harry šel do školy, byl v pubertě, dospíval, našel si první lásku apod, tak i my čtenáři jsme dospívali a budovali si svůj život. Rostli jsme s těmi knihami, s těmi příběhy. Harry, Ron i Hermiona tak pro nás nebyli jen ty postavy na kusu papíru, ale byli to naši kamarádi. A proto je to pro mě asi kapku jiné. Ty knihy se mnou žily podstatnou část mého života a vryly se mi do něj nesmazatelným inkoustem, a tak je všechno okolo nového dílu pro mě velice bouřlivé a emotivní. (Pozn. Takový pocit jsem zažila už jen u jedné série a to filmové. U návratu Star Wars, která mě provází ještě déle než Harry. Zrovna dneska, v sobotu, jsme s mamkou řešily, kdy jsem poprvé viděla Star Wars a shodly jsme se na tom, že to bylo už v době, kdy jsem byla u mámy v bříšku. Ona je totiž taky velký fanoušek této vesmírné pohádky.)
A co tedy říkám na samotnou knihu? Jsem hlavně moc ráda, že jsem se nedozvěděla žádný spoiler. Ono ani nebyla moc šance a čas, protože jsem knihu začala číst hned v den vydání. A všem vám, co jste četli, teď doporučuji - uchovejte tajemství! Neprozrazujte nikomu ten příběh, ani když vás budou lidé prosit. Nechte je, ať si to v klidu užijí se vším všudy. A vy, co čekáte na český překlad, nic si o příběhu nečtěte, ani anotaci klidně. Ten příběh si pak budete užívat stranu po straně. Věřte mi. Já sama jsem nestačila koukat. Pokud patříte mezi ty opravdu zaryté Potter fanoušky, ta nostalgie z vás bude kapat. Přiznám se, že od prvních stran jsem dosti pofňukávala, zamačkávala slzy a bláznivě se smála. Občas jsem i u toho čtení vykřikovala něco jako: "Co?! Cože?! Jako fakt?! Ne! No to se pos...li. atd". A když si u toho budete ještě říkat, že je to vlastně divadelní představení, že se tohle odehrává naživo před lidmi, tak budete jen koukat s otevřenou pusou.
Naši hrdinové, se kterými jsme vyrostli, mají za těch devatenáct let úplně jiný život a autoři nás s ním pěkně seznámí. Uvidíme jejich život v úplně jiné rovině, uvidíme jejich dospělý život naplněný prací a staráním se o rodinu. Jaké jsou teď jejich životy po bitvě o Bradavice? Dosáhli něčeho významného? Je dospělost těžší než život studenta kouzelnické školy? Autoři této hry nám o tom něco málo prozradí, ale často si budete muset vypomoci i vlastní fantazií. Divadelní scénář totiž neposkytuje tolik prostoru pro vyprávění.
V knize mají velkou roli ale naprosto nové postavy. Máme tu děti naší slavné trojky - Albuse Severuse Pottera a Rose Weasleyovou. Velmi důležitou roli ale hraje třeba takový Scorpius Malfoy. Noví hrdinové jsou zajímaví, někdy ale i pěkně otravní, ale to byl občas i Harry sám. Jsou to studenti a mají toho ještě spoustu před sebou. Oblíbila jsem si je ale všechny, hlavně ústřední dvojici, trochu nesourodou asi, ale vtipnou. Bylo až neskutečně zajímavé vidět kouzelnický svět trochu z jiného pohledu, než jsme byli zvyklí z předchozích knih.
Prokleté dítě ale není jen o nováčcích a zjišťování, kdo je vlastně tím prokletým dítětem. V knize se objeví i pár návratů a řeknu upřímně, že to bylo prostě jedno velké "Wauuuuuuuu." a "Coooooo??". Do toho si pak přidejte všelijaké zvukové kulisy od smíchu, pláče a dosti neidentifikovatelných jiných pazvuků, které jsem byla schopna ze sebe vydat. A taky u čtení často měním výrazy. Kulím oči, kroutím pusou a nebo mám něco jako křeč, když zadržuji pláč. Ono sedět vedle mě ve vlaku, když jsem knihu dočítala, byl asi zážitek.
Harry Potter je zpět. Alespoň na chvíli. Ke konci září vyjde český překlad Prokletého dítěte, v říjnu vyjde nové ilustrované vydání Tajemné komnaty a pak v listopadu budou v kině Fantastická zvířata a kde je najít. Bude to nabitý podzim, plný kouzla a magie. Trochu se ve mě probouzí ta dětská a nespoutaná radost, kterou v sobě ještě pořád mám. A jsem moc zvědavá, co vy řeknete na Prokleté dítě. Snad se vám bude líbit. Já jsem totiž nadšená. Ano, občas je to dosti šílené, někdy až moc, ale pořád to má své kouzlo a tu pravou Potterovskou atmosféru.
Český název: Harry Potter a prokleté dítě | Originální název: Harry Potter and the cursed child | Autor: J. K. Rowling, Jack Thorne, John Tiffany | Série: Harry Potter 8 | Počet stran: 384 | Nakladatelství: Albatros
Hodnocení: 5/5
13 komentářů
Ja z te knihy mam docela obavu. Ani ne tak jestli se mi bude libit, coz je velka otazka, ale i kvuli tomu, ze se clovek vraci do toho sveta po takove dobe a uplne nekde jinde...
OdpovědětVymazatJá se do toho prostě pustila, bez nějakého očekávání a byla jsem nadšená. Tak uvidíš. A myslím, že takové návraty nejsou občas na škodu, člověk si tak připomene spoustu jiných věcí. :)
VymazatSkvělá recenze, Terezko😊
OdpovědětVymazatDěkujuu :))
VymazatMoc krásně napsaná recenze, je vidět, že jsi opravdový fanoušek. Jako moje dcera, ta dokonce psala svoji ročníkovou práci na gymplu - Fenomém Harry Potter :-) Dám ti sem odkaz na její blog: http://atreeofbooks.blogspot.cz/
OdpovědětVymazatI když teď má blogerské volno :-)
Děkuji :) a na blog se ráda podívám. Já zase u maturitní slohové práci psala o Pánu prstenů, což je další moje srdcovka. :)
VymazatMoc pěkná recenze :) Jako fanoušek HP na knížku netrpělivě čekám a jsem nadšená že se můžu vrátit do kouzelnického světa :) Ale trochu se bojím zpracování- přece jen vůbec netuším, jak dobře se mi bude číst divadelní scénář :D Snad to trochu připomíná knihu :D
OdpovědětVymazatBát se nemáš čeho. Pokud si třeba četla takového Shakespeara, kterého jsem já měla jako povinnou četbu, tak je obdobné. A pokud nečetla, tak si po pár stranách určitě zvykneš :) a děkuji za milý komentář.
VymazatMoc pěkná recenze, sama se moc těším, ,až si knihu přečtu. Jen teď řeším dilema, jestli si počkat na překlad, nebo to zkusit v originále, když jsem ještě nikdy nic v angličtině nečetla a moje znalost tohoto jazyka je mizerná, takže bych pořád musela hledat něco ve slovníku.
OdpovědětVymazatTaky se na knihu strašně moc těším. Pottera miluju, Jak říkáš, je to prostě kus mého života. I proto se trochu bojím, aby mě kniha nezklamala, ale myslím, že už jen možnost vrátit se do kouzelnického světa bude tak skvělá, že ne :)
OdpovědětVymazatSuper recenzia, knihu si chcem ohromne prečítať, no ešte som sa k nej nedostala :/
OdpovědětVymazatHello, my name is Ev
Moc moc MOC jse mi libi tvoje recenze,jak jsi HP navazala s tvoji pubertou,uzasnyyy!!!! Ty emoce znam taky (ale spis u jinych knizek)!! Jenom pres tuhle recenzi,jsem si te uz oblibila <3 Preju krasny den.!
OdpovědětVymazatMoc děkuji za krásný komentář! A tobě taky přeji pěkný den :)
Vymazat