Recenze: Není zač
června 09, 2015
Gerold má bezstarostný život. Je to novinář pro reklamní noviny, má slabost pro alkohol a do budoucna neplánuje nic náročného. Jednoho dne se mu ale ozve jeho bývalá a požádá ho, aby ji na pár měsíců pohlídal syna - jejich syna. Příchod syna do jeho života ale není jedinou novinkou. Po napsání článku o zařízení pro bezdomovce se dozví, že právě díky tomuto článku dostalo zařízení anonymní odměnu v podobě deseti tisíc. A tím se odstartuje celá série dalších dobročinných darů. Kdo za tím stojí? A proč si vybral zrovna Geroldovi články?
Není zač je už čtvrtý román, který u nás od Daniela Glattauera vyšel. Autor se proslavil především díky knihám Dobrý proti severáku a Každá sedmá vlna. Není zač je kniha tématicky naprosto odlišná od jeho předchozích. Řeší hledání cesty otce k synovi a také to, jak činy dokáží ovlivnit nejen nás, ale i ostatní.
Gerold je od prvních stránek hodně netypický hrdina. Ne každý si ho hned oblíbí. Ve svém životě nic moc neřeší. Neřeší rodinu, kariérní postup, nic. Nejlepší chvíle pro něj jsou, když si večer může dát ze pár skleniček dobrého pití. Když do jeho života vstoupí Manuel, jeho nově objevený syn, jeho život se rázem změní. Čtrnáctileté dítě se totiž nebrání říci některé věci nahlas a Gerold si tak začne uvědomovat, že se jeho život neubírá tou správnou cestou.
Velkým pojítkem mezi nimi se pak stanou reportáže, které Gerold píše. Anonymní dárce totiž dává těm, o kterých Gerold píše a to se tak stane jeho velkou zodpovědností. Jak správně vybrat ty, kteří peněžní dar potřebují? Gerold cítí tu tíhu, která je na něj uvalena, na každém kroku a v každém slově, které napíše.
Zajímavostí na celém příběhu je, že je inspirován skutečnou událostí. Autor čtenářům detailně představuje, jak to vypadá při vzniku novinových článků a co taková práce obnáší. Není to totiž vůbec jednoduché a novinář si nemůže psát o všem, o čem chce. Za vším stojí popularita, konkurence a především velký zisk.
Není zač je oddechové, ale ve svém jádru i poučné čtení. Pátrání po anonymním dárci je zábavné a v samotném závěru opravdu překvapivé. Zajímalo by mě, jestli by někdo dokázal toho dárce uhodnout před dočtením samotné knihy. Příběh je ale jako vždy velmi čtivý, poutavý, prodchnutý lehkým humorem a ironií. A takové jsou všechny knihy Daniela Glattauera. Lidské a silným podtextem.
Gerold je od prvních stránek hodně netypický hrdina. Ne každý si ho hned oblíbí. Ve svém životě nic moc neřeší. Neřeší rodinu, kariérní postup, nic. Nejlepší chvíle pro něj jsou, když si večer může dát ze pár skleniček dobrého pití. Když do jeho života vstoupí Manuel, jeho nově objevený syn, jeho život se rázem změní. Čtrnáctileté dítě se totiž nebrání říci některé věci nahlas a Gerold si tak začne uvědomovat, že se jeho život neubírá tou správnou cestou.
Velkým pojítkem mezi nimi se pak stanou reportáže, které Gerold píše. Anonymní dárce totiž dává těm, o kterých Gerold píše a to se tak stane jeho velkou zodpovědností. Jak správně vybrat ty, kteří peněžní dar potřebují? Gerold cítí tu tíhu, která je na něj uvalena, na každém kroku a v každém slově, které napíše.
Zajímavostí na celém příběhu je, že je inspirován skutečnou událostí. Autor čtenářům detailně představuje, jak to vypadá při vzniku novinových článků a co taková práce obnáší. Není to totiž vůbec jednoduché a novinář si nemůže psát o všem, o čem chce. Za vším stojí popularita, konkurence a především velký zisk.
Není zač je oddechové, ale ve svém jádru i poučné čtení. Pátrání po anonymním dárci je zábavné a v samotném závěru opravdu překvapivé. Zajímalo by mě, jestli by někdo dokázal toho dárce uhodnout před dočtením samotné knihy. Příběh je ale jako vždy velmi čtivý, poutavý, prodchnutý lehkým humorem a ironií. A takové jsou všechny knihy Daniela Glattauera. Lidské a silným podtextem.
1 komentářů
O knize slyším poprvé, ale okamžitě mě zaujala obálka - jak je jednoduchá a přitom krásná. Anotace taky nezní vůbec špatně.
OdpovědětVymazatPíšeš krásné recenze :)