Nejoblíbenější dětské knihy

Četli jste jako děti? A co jste četli? Která kniha byla vaše první? Osobně si vůbec nepamatuji, která kniha byla TA první, ale co si pam...


Četli jste jako děti? A co jste četli? Která kniha byla vaše první? Osobně si vůbec nepamatuji, která kniha byla TA první, ale co si pamatuji je fakt, že čtu prakticky od mala. I když jsem neuměla číst, tak jsem si půjčovala dětské komiksy, jako byl Čtyřlístek, Tom a Jerry nebo Kačer Donald a jen jsem si listovala. Bavilo mě to a čtení komiksů mě baví dodnes. S nástupem na základní školu jsem ale objevila svou největší vášeň, čtení knih. Mám to štěstí, že prakticky celá moje rodina čte. Ať už to jsou detektivky, válečné romány či sešitové Večery pod lampou, u nás se vždycky četlo a kupování knih či jejich půjčování se vždycky podporovalo ve velkém. A s čím jsem já začínala? 

Je začátek června a spousta z vás slavila Den dětí. Na sociálních sítí se o svátku mluvilo hodně a mě to přinutilo zapřemýšlet nad tím, co jsem vlastně jako dítě četla nejraději. Do knihovny jsem chodila od základní školy a nepamatuji si Vánoce, kdy jsem nedostala alespoň jednu knihu. Než se ale na trhu objevil třeba takový Harry Potter, četla jsem nejrůznější knihy nejrůznějších žánrů. To co mě baví nejvíce, klasickou fantasy, jsem objevila až v pozdějším věku, na druhém stupni základní školy. Do té doby jsem četla prakticky všechno možné. Nejspíš jsem se asi hledala. Hledala jsem svoje oblíbené autory a především svůj žánr. 

Když zavzpomínám na své úplné čtecí začátky, pamatuji si nejrůznější pohádky, české nebo i ty světové. Dále pak klasickou školní četbu jako byli Lovci mamutů či Broučci. Z domova jsem si pak hojně půjčovala Ferdu mravence a především Kocoura Mikeše. Kdo mne zná aspoň trochu osobně, tak ví, že jsem kočkomil a všechno s kočkami bylo prostě v té době top. Mikeše jsem tak četla nepočítaně, stejně tak i Modrou maringotku. Modrá maringotka je poměrně neznámá kniha od českého autora Jaroslava Janovského a jednu dobu jsem tuhle knihu naprosto milovala. Příběh vypráví (překvapivě) kočka a je o životě v cirkuse. Je to opravdu krásný příběh o přátelství, respektu, velké dřině a hlavně také o rodině.

Dětských příběhů o zvířatech jsem přečetla opravdu hodně, ale jen k málokterým jsem se vracela tak často, jak ke zmíněným dvěma knihám. Jak jsem ale byla starší, začala jsem číst i knihy s lidskými hrdiny a asi tím nejzásadnějším autorem byl Foglar a především jeho Záhada hlavolamu. Tuhle knihu máme doma a to v dosti salátovém vydání. Četla jsem ji já, četla ji moje máma, strejda, ale i babička. Foglar byl asi takovým tím odrazovým můstkem k tomu, proč se mi dodnes líbí příběhy plné dobrodružství a kde je velká pozornost věnována přátelství.

A ano, na závěr nesmím opomenout samotného Harry Pottera a také Hobita! Knihy, které jsem četla tak milionkrát, uměla z nich citovat celé pasáže a dokonce jsem se třeba kvůli Tolkienovi chtěla učit elfštinu. Jsem hrdá, že se můžu řadit mezi tzv. potterovskou generaci a s úsměvem vzpomínám na dobu, kdy jsem netrpělivě očekávala nový díl. Byli to úžasné časy. Na jednu stranu závidím vám, kteří jste Pottera ještě nečetli a v klidu si můžete přečíst celou sérii. Ale na druhou stranu, to čekání, to spekulování, ty dohady jak to dopadne, kdo umře, kdo přežije... tohle je jedna z věcí, které budu já někdy vyprávět nové generaci.

A jak jste na tom s dětskou literaturou vy? Pamatujete si, s čím jste začínali? A čtete pořád knihy pro mladší? Docela by mne zajímala současná literatura pro děti. Má nejlepší kamarádka čeká miminko a já si tak nějak usmyslela, že to malé budu zásobovat tou nejlepší četbou a i když mám ještě spoustu času, měla bych se pomalu poohlédnout, co současná tvorba nabízí. Navíc číst dětské knihy jako dospělá, je někdy úplně jiný zážitek.

Možná vás zaujme také

0 komentářů