Když bych měla pár slovy popsat, co jsou Střípky minulosti, řekla bych že pohádka. Drsná upíří pohádka o smutném osudu krásné Megan, která se zamiluje do upíra. Na první pohled se tedy jedná o knihu, která nepřináší nic nového a originálního. Podobných knih najdete všude spousty. Co ale dělá Střípky minulostí zajímavé? Autorka si na nic nehraje. Nesnaží se svůj příběh podat dokonale, ale reálně. Hlavní postavy se tak nechovají strojeně a nedělají ze sebe něco, co nejsou. Nebojí se chovat hloupě, protože situace, do kterých se dostávají, je to nutí dělat. Uvědomují si své chyby, dokáží se omluvit a napravit se. Občas jsou naivní, občas jsou na zabití, ale pořád je v nich něco, co je dělá uvěřitelnými. A je jedno, jestli se jedná o člověka nebo upíra.

Martina Kastlová se se svým příběhem ukázala jako zajímavá začínající autorka, která by v budoucnosti mohla čtenářům hodně nabídnout. Příběh je od začátku velmi čtivý a vtipný. I když se jedná spíše o romanticky laděnou knihu, není vztah hlavních dvou postav nucený a umělý. Jak Megan, tak i Marcus, jsou postavy hodně výbušné a energické a to se odráží i na jejich vzájemném vztahu. Jejich slovní a často i přisprostlé výměny názorů jsou jedny z nejlepších částí knihy.

Kromě předvídatelného konce bych knize vytkla asi jen jedno. Příběh je vyprávěn hrozně rychle. Všechno odsýpá jako na běžícím pásu a hlavní postavy nemají šanci vydechnout. Některé části příběhu by si určitě zasloužili více rozvinout a propracovat do detailů. Více si s nimi pohrát a ne všechno uspěchat. Čtenář by se tak do jednotlivých situací více vžil a hlavně by si udělal ten správný obrázek o jednotlivých postavách.

Pokud jste tedy příznivci paranormálních romancí a chcete si přečíst i něco od českého autora, zkuste Střípky minulostí. Příběh je to nenáročný a předvídatelný, ale velmi čtivý, někdy drsný, ale i vtipný a zajímavý. Určitě vám ale zpříjemní jedno nebo dvě odpoledne u kávy nebo čaje.


Recenzi najdete také na fantasyknihy.eu