Válka za bílého dne bylo dlouho, dlouho očekávané pokračování Démonské série. Jedná se o už třetí díl, který v originále nese název The Daylight war a vyšel v roce 2013 rovněž u nakladatelství Triton. Kniha se opět dočkala nominace na nejlepší fantasy knihu v Goodreads choice awards a pyšní se hodnocením 4,23.

Lidstvo na obou stranách vzdoruje. Každý trochu jinak, ale nepřítel je jen jeden. Jadrnci. Blíží se novoluní, což je doba, kdy horda démonů dosahuje největšího maxima a lidstvu tak hrozí úplné vyhynutí. Tentokrát je ale pozornost démonů zaměřena na dva největší protivníky. Dva Osvoboditele.

Stejně jako v Pouštním kopí, i tady se zástup hrdinů rozroste o dalšího. Nebo spíš o další. Už předtím zmiňovaná žena Jardira, Inevera, dostává nejvíce prostoru v ději. Její příběh začínal, když jako malá žila se svou rodinou a pletla košíky. Pak byl ale u ní objeven dar a po několika letech plného trýzně, šikany, ale i vzdoru, pohrdání a úspěchu se z ní stala nejen mocná kněžka ovládající magii démonských kostí, ale především pravou rukou muže, který má možnost zvrátit osud všech.

Co nemám na knihách ze sérií ráda, jsou otevřené konce. Myslím ale takové ty konce, kdy koukáte s pusou dokořán, nevěříte vlastním očím a nejradši by jste knihu vyhodili z okna a zapomněli, že jste něco četli. Válka za bílého dne má opravdu otevřený konec, který vám rozproudí krev v žilách a jediný po čem pak toužíte je číst dál. 

Inevera dodělala svůj košík a postavila ho na jednu z mnoha hromad. Rychle počítala. „Ještě tři a budeme mít zakázku damy Badena hotovou.“
„Třeba mě Kašív pozve na oslavu Dorůstání, až si ty košíky přijde vyzvednout,“ napadlo Soliho. Kašív, kai’šarúm damy Badena, byl Soliho adžín’pal, válečník, který k němu byl za jeho první noci v Labyrintu připoután provazem a bojoval po jeho boku. Říkalo se, že silnějšího pouta mezi dvěma muži není.

Válka za bílého dne byla určitě mezi fanoušky dlouho očekávaná. Autor si dal opravdu načas. Proč ale? Něco málo informací si počtete v zítřejším článku, teď ale něco ke knize. Ozývali se totiž hlasy, že třetí díl je zatím dílem nejslabším. V příběhu moc děje neuteče a prakticky se opakuje stejná historie jako v Pouštním kopí, kdy je představena životní cesta jedné z postav. Upřímně si myslím, že Válka není slabší a ani není nejhorší. V příběhu se toho teda podle mě dělo setsakra dosti, vždyť jsme tu měli zmíněné novoluní, dobu, kdy na zem vylézá nejvíce démonů a o závěru knihy radši ani nemluvím.

Co se týče Ineveřina příběhu, myslím, že kdyby nebyl odvyprávěn, ozývali by se hlasy, že je její charakter zanedbaný. Přítom hraje tak výraznou a podstatnou roli. Její osud je opravdu spletitý a osobně se mi zdálo zajímavé nahlédnout do tajemného a mystického života kněžek a jejich magických démonských kostek.

Třetí díl nezklamal, doslova nastavil obrovskou laťku a potvrdil mi to, co jsem začala tušit po prvním díle. Peter V. Brett je jedním z nejlepších fantasy autorů naší generace. 

Válka za bílého dne mezi blogery

I do třetice autor ukazuje, že finišovat umí bravurně, a to je třídenní boj s démony za novoluní jen pouhou předehrou k úchvatném mači v poslední kapitole. A na poslední straně asi stejně jako já budete mít chuť shodit Bretta z útesu za to, že vás nutí čekat na pokračování zrovna v tak napínavém momentu.

Renata Heitelová, Sarden

Ač tu akce nechybí, je to především kniha rozmanitých a čtenářsky přitažlivých hrdinů, jejichž osudy se vzájemně proplétají do dokonale propracovaného příběhu, který ani po šesti stech šedesáti stranách neztrácí dech a kvalitou se může směle rovnat prvním dvěma dílům.

Pavla Lžičařová, Daemon

Ineveřin příběh je napínaný a emotivní a dalšími podrobnostmi dobarvuje krasijskou fascinující, propracovanou pouštní kulturu a jejich způsob zacházení s magií a věštěním. 

mfantasy.cz

Při čtení jsem doslova cítil chuť zabíjet jadrnce a nasát jejich sílu jako knižní hrdinové. Svět je totiž vykreslen mimořádně zajímavě, plasticky a do nejmenších detailů. Ponoříte se do něj a zapomenete na všechno kolem. Samozřejmostí je vhled do komplikované krasijské společnosti, spousta zajímavých myšlenek vyplývajících většinou z kontrastu kultur a také perfektní akce, které je v knize tak akorát. Prostě zase jednou kousek, po kterém se můžu utlouct.

Jeremiáš, Anekron