Český název: Minotaurus

Autor: Michaela Burdová

Série: Křišťály moci 4

Počet stran: 296

Nakladatelství: Fragment

Anotace: Tajemný labyrint v horách ukrývá tvora, který dávno zapomněl, kým býval. Přesto čeká na Vyvolenou, která ale jeho hlas slyšet nechce. Isgraël mezitím chystá poslední úder, který zmaří všechny naděje na záchranu. Nikdo ale netuší, že přitom osvobodil prastaré zlo, před kterým nikdo neuteče... Čtvrtý díl navazuje na předchozí Křišťály moci – Zrada temného elfa, Křišťály moci – Hněv Pána ohně a Křišťály moci – Věž zkázy.

Ve čtvrtém a závěrečném díle fantasy série Křišťály moci se dozvíte, jak dopadnou osudy Vyvolené Neilin a jejich přátel. Na začátku knihy se Neilin, která se vzdala svého poslání, trápí nad ztrátou Awrixela. Nemyslí na nic jiného a udělala by cokoliv, aby ho mohla zachránit. Náhodou se pak dozví o tajemné a nebezpečné elfí čarodějce, která podle legend umí navrátit mrtvým život. Neilin neváhá ani chvíli a během noci uprchne z hradu krále Edriana.

Její společníci ji ale nenechají samotnou a tak se spolu s překvapivým spojencem Sorganem vydají po jejích stopách. Mezitím se krutovládce Isgraël rozhodne zasadit konečný a smrtící úder a s celou svoji armádou se vydá do samotného elfského království. Svět je na pokraji zkázy a lidé i elfové upínají poslední myšlenky k Vyvolené. Dokáže se ale Neilin vrátit ke svému úkolu a nastolit v zemi mír a klid?

Od posledního dílu se většinou čeká, že zodpoví všechny nezodpovězené otázky a bude mít nečekané nebo epické zakončení. Bohužel u této série to neplatí. Celý příběh a zakončení je až moc plné klišé a předvídatelných scén. Konec lze prakticky odhadnout už od začátku. Navíc posledních pár kapitol mi přijde jako narychlo sesumírované, není v nich žádný prožitek a čtenář ani nemá šanci si konec pořádně užít. Závěr by potřeboval určitě více rozvinout a propracovat. Z konečné bitvy se čtenář totiž dozvěděl jen minimum.

Na hlavní postavu Neilin mám pořád stejný názor. Sice se snaží jít si za svým a nenechá si do ničeho mluvit. Pořád ale je stále ta hloupoučká a často i sobecká malá holka. Její chování jsem často nepobírala. Ostatním postavám se vedlo o něco lépe. Sorganovo vnitřní dilema konečně dostalo jednoznačný cíl a zajímavý byl i Démon, který byl neuvěřitelně zvrácený a krutý. Podivná mi přišla ale epizoda s Lejou. Tu holku jsem nemusela už od začátku a přišla mi jako zbytečná postava, ale takový konec si nezasloužila.